10 Afs 203/2020 — Nejvyšší správní soud

29 Af 48/2022- 63 - text 7 29 Af 48/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Martina Kopy a Mariana Kokeše ve věci žalobce: J. U. zastoupen advokátkou Mgr. Veronikou Ščukovou Bráfova 50, 674 01 Třebíč proti žalovanému: Celní úřad pro Jihomoravský kraj Koliště 17, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 8. 2022, č. j. 243189-9/2022-530000-11, a ze dne 10. 8. 2022, č. j. 226303-10/2022-530000-11, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. IV. Odměna ustanovené advokátky Mgr. Veroniky Ščukové, sídlem Bráfova 50, 674 01 Třebíč, se určuje částkou 6 800 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Předmětem přezkumu jsou dvě rozhodnutí žalovaného o námitkách podaných proti několika exekučním příkazům. Žalobce namítal, že je zde důvod pro zastavení exekuce podle § 181 odst. 2 písm. f) daňového řádu. Je nemajetný. Navíc je zřejmé, že předpokládaný výtěžek exekuce nepostačí ke krytí exekučních nákladů. Žalovaný proto podle něj ani neměl exekuci nařizovat. Žalovaný s tím nesouhlasil. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Policie žalobci v roce 2010 uložila několik pokut v blokovém řízení. Za účelem jejich vymožení žalovaný vydal dne 20. 4. 2022 šest exekučních příkazů: č. j. 226303/2022-530000-42, č. j. 226303-2/2022-530000-42, č. j. 226305/2022-530000-42, č. j. 226305-3/2022-530000-42, č. j. 226303/2022-530000-42 a č. j. 226306-2/2022-530000-42. Exekuci žalovaný nařídil buď přikázáním pohledávky z účtu poskytovatele platebních služeb (Fio banka, a.s.), anebo přikázáním jiné peněžité pohledávky poddlužníka Věznice Rapotice. 3. Exekučním příkazem ze dne 29. 4. 2022, č. j. 243189/2022-530000-42, pak žalovaný nařídil exekuci přikázáním pohledávky z účtu poskytovatele platebních služeb (Fio banka, a.s.) za účelem vymožení nedoplatku na další neuhrazené pokutě z roku 2018. 4. Proti uvedeným exekučním příkazům podal žalobce v květnu 2022 námitky spojené s návrhy na zastavení daňové exekuce podle § 181 odst. 2 písm. f) daňového řádu. Toto ustanovení upravuje důvod pro zastavení daňové exekuce proto, že předpokládaný výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů. Žalobce namítal, že žalovaný neměl nařizovat exekuce z důvodu zjevné nedobytnosti vymáhaných pohledávek. Návrhy na zastavení exekuce žalovaný čtyřmi rozhodnutími zamítl (tato rozhodnutí jsou předmětem řízení u zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 29 Af 28/2022). 5. Žalovaný odkázal na odbornou literaturu a judikaturu správních a civilních soudů, ze které plyne, že nemajetnost sice může být za určitých okolností důvodem pro zastavení exekuce, avšak tento důvod se uplatňuje především při exekuci prodejem movitých věcí nebo nemovitostí. Naopak při exekuci srážkami se mzdy či jiného příjmu pro tento důvod exekuci zastavit nelze. Srážky se totiž v tomto případě provádějí tak dlouho, dokud se vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím neuspokojí. Proto tvrzení žalobce, že vymáhaná daňová povinnost přesahuje jeho majetek, není důvodem, proč by správce daně neměl exekuční řízení ani zahájit. 6. Nedostatek finančních prostředků na bankovním účtu žalobce také není důvodem pro zastavení, resp. nenařízení daňové exekuce. V tomto případě se exekuční příkaz u poskytovatele bankovních služeb vede pouze evidenčně pro případ, že by v budoucnu nastaly okolnosti, za kterých by bylo možné srážky provádět. Žalobce svůj bankovní účet nezrušil, nelze proto předjímat, že na něj v budoucnu nedojde k připsání žádných prostředků. III. Žaloba a její doplnění 7. Žalobce v podané žalobě odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. 1 Afs 271/2016-53, podle kterého je rozhodnutí o námitkách soudně přezkoumatelné. 8. V doplnění žaloby prostřednictvím ustanoveného advokátky žalobce uvedl, že předmětem exekuce jsou pohledávky plynoucí ze čtyř neuhrazených pokut uložených žalobci v blokovém řízení v roce 2010, resp. 2018. Celkem jde o částku lehce převyšující 5 000 Kč. Je zřejmé, že žalovanému se tyto pohledávky dlouhodobě nedaří vymoci. V říjnu 2022 žalobce propustili z vězení. Je proto zřejmé, že ani přikázáním pohledávky poddlužníka se nepovede tyto pohledávky úspěšně vymoct. Sice se jedná o poměrně nízké částky, nic ale nenasvědčuje tomu, že by se jejich vymahatelnost měla zlepšit. V civilním exekučním řízení by k zastavení exekuce došlo ze zákona. 9. Žalobce nesouhlasí s rozlišováním důvodů pro zastavení exekuce v závislosti na způsobu jejího nařízení. Ničím nepodložené budoucí očekávání příjmů či zůstatku na účtu nemůže být důvodem pro pokračování v exekuci. Jinak by se § 181 odst. 2 písm. f) daňového řádu stal obsoletním. Při provádění srážek z příjmů je v civilním exekučním řízení důvod pro zastavení exekuce, pokud se po dobu dvou nebo tří let nepodaří ničeho vymoci (§ 290 odst. 1 občanského soudního řádu). Bezvýslednost exekučního řízení v případě žalobce je přitom zřejmá již několik let. Žalovaný přesto vydává pořád nové exekuční příkazy, čímž neúměrně navyšuje náklady exekuce. IV. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný setrval na svém stanovisku uvedeném v napadených rozhodnutích. Zdůraznil, že předmětem řízení je postup správce daně při vydání exekučních příkazů. Jde tedy o to, zda tu byly podmínky pro zahájení exekučního řízení. Nejednalo se o rozhodnutí o zastavení exekuce. O tom žalovaný rozhodl samostatnými rozhodnutími. Doplnění žaloby se tedy míjí s předmětem řízení. 11. Postup žalovaného byl zákonný a souladný se základním cílem správy daní, kterým je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady bez zbytečných průtahů. Není proto rozhodné, že šlo o drobné pohledávky. Povinností žalovaného je činit úkony k tomu, aby dlužné částky vymohl. Přitom zvolil způsob vymáhání tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Tvrzení žalobce, že by nedošlo k vymožení jakékoliv částky, není pravdivé. V. Hodnocení věci 12. Žaloba není důvodná. 13. Daňová exekuce se zahajuje vydáním exekučního příkazu (§ 178 odst. 1 daňového řádu). Výrok exekučního příkazu obsahuje kromě náležitostí podle § 102 odst. 1 daňového řádu také způsob provedení exekuce, výši nedoplatku, pro který se exekuce nařizuje, výši exekučních nákladů a odkaz na exekuční titul (§ 178 odst. 2 daňového řádu). Exekuční náklady musí hradit dlužník. Spočívají v náhradě nákladů za nařízení daňové exekuce, v náhradě nákladů za výkon prodeje a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění daňové exekuce (§ 182 odst. 1 a 2 daňového řádu). Náklady za nařízení daňové exekuce činí 2 % z částky, pro kterou byla exekuce nařízena, nejméně však 500 Kč a nejvíce 500 000 Kč (§ 183 odst. 1 daňového řádu). 14. V případě, že daňový řád nějakou záležitost neupravuje, použije se podpůrně občanský soudní řád. Ten obsahuje řadu ustanovení, která při výkonu rozhodnutí chrání postavení povinného. Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení (§ 263 odst. 1 občanského soudního řádu). Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny věci, z níž se má uspokojení této pohledávky dosáhnout, může soud nařídit výkon rozhodnutí jiným způsobem (§ 264 odst. 1 občanského soudního řádu). Soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí nákladů na výkon rozhodnutí (§ 264 odst. 2 občanského soudního řádu). 15. Soud předně nesouhlasí se žalovaným, že by se obsah žaloby (resp. jejího doplnění) míjel s předmětem řízení. Správce daně by měl již při nařizování exekuce vydáním exekučního příkazu zvažovat, zda tu není překážka, která by bránila úspěšně provedenému exekučního řízení. Pokud by již při jeho zahájení bylo zřejmé, že existuje některý z důvodů pro zastavení exekuce podle § 181 odst. 2 daňového řádu, správce daně by vůbec neměl k vydání exekučního příkazu přistoupit. Obzvláště pokud se jedná o opakované nařízení exekuce, jako tomu bylo i v případě žalobce. V opačném případě by nařízení exekuce bylo nezákonné. V obecné rovině proto lze dát za pravdu žalobci, že pokud by již před vydáním exekučního příkazu bylo zřejmé, že předpokládaný výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů, nelze exekuci vůbec nařídit a exekuční příkaz vydat. 16. V tomto případě však při nařízení exekuce nebylo zřejmé, že by její předpokládaný výtěžek nepostačil ani ke krytí exekučních nákladů. Žalovaný vydáním předmětných exekučních příkazů nepochybil a neporušil shora uvedená pravidla na ochranu povinného. 17. Žalobce neuhradil několik blokových pokut. Žalovaný proto přistoupil k nařízení exekuce jednak přikázáním pohledávky z účtů (který měl žalobce