3 As 298/2017 — Nejvyšší správní soud

30 A 45/2022- 34 - text  9 30 A 45/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: V. M. zastoupený advokátkou Mgr. Lenkou Horáčkovou sídlem Dělnická 327/15, Praha 7 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2022, č. j. JMK 50010/2022, TAKTO: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem tohoto rozsudku je přezkum záznamů bodového hodnocení řidiče (žalobce) v registru řidičů podle § 123a a násl. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „zákon o silničním provozu“). 2. Městský úřad Znojmo (dále jen „městský úřad“) oznámil žalobci přípisem ze dne 3. 2. 2021 dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče (ke dni 25. 1. 2021) s poučením, že uplynutím 5 dnů od doručení oznámení pozbývá řidičské oprávnění. Žalobce podal proti provedení záznamu písemné námitky, které městský úřad rozhodnutím ze dne 26. 4. 2021, č. j. MUZN 65950/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítl a provedené záznamy v bodovém hodnocení řidiče potvrdil. Žalobce následně podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. 3. Žalovaný však rozhodnutím označeným v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobcovo odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 4. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 3. 5. 2022 domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 5. Žalobce v podané žalobě uplatnil námitky totožné s námitkami uplatněnými již v průběhu řízení před správními orgány. Obecně namítá, že se žalovaný řídil nesprávně zjištěným skutkovým stavem, věc nesprávně právně hodnotil, nehodnotil doložené důkazy a nevypořádal se náležitě s žalobcem uplatněnými námitkami. Konkrétně pak žalobce zpochybňuje, zda způsobilým podkladem pro zápis bodů do bodového hodnocení vůbec mohly být příkazové bloky na pokutu uloženou na místě za přestupky spáchané ve dnech 11. 7. 2019 a 25. 1. 2021. 6. Pokud jde o přestupek ze dne 11. 7. 2019, žalobce namítá, že žalovaný rozhodoval pouze na základě nekvalitní kopie příkazového bloku. Městský úřad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nesprávně uvedl, že v tomto případě byla pokuta uložena žalobci den 27. 2. 2021. Tak tomu ale nebylo, neboť ke spáchání přestupku mělo dojít již dne 11. 7. 2019. Prvostupňové rozhodnutí je tedy zmatečné, přičemž žalovaný toto pochybení neodstranil, pouze bez řádného zhodnocení potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Dále žalobce namítá, že v kolonce 12 příkazového bloku chybí žalobcův podpis. V záznamu o přestupku je pouze razítko Policie České republiky a podpisy dvou policistů. Žalobcův podpis chybí. I na tuto vadu žalobce ve správním řízení poukazoval, ale žalovaný ani městský úřad se s námitkou nevypořádali. To je umocněno i tím, že součástí správního spisu nebyl nikdy originál příkazového bloku. Žalobce též poukázal též na skutečnost, že přestupek ze dne 11. 7. 2019 není uveden v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2019, č. j. 46 PP 17/2016-207, o tom, že se žalobce osvědčil ve zkušební době po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. V něm uvedený soud konstatoval, že se žalobce dopustil pouze přestupků ve dnech 27. 1., 15. 3. a 16. 5. 2019. 7. Pokud jde o přestupek ze dne 25. 1. 2021, namítá žalobce, že v uvedený den nešlo o přestupek, který je uveden v jeho bodovém hodnocení, neboť při jízdě nedržel mobilní telefon [§ 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu]. Žalobce z důvodu snížené viditelnosti, zamlžených brýlí a použití roušky slepě důvěřoval policistům, že záznam je správný. I kdyby měl správní orgán jen pochybnost o správnosti záznamu, měl rozhodnout ve prospěch žalobce. 8. Závěrem žalobce dodal, že má řidičské oprávnění již 28 let, nikdy nezpůsobil dopravní nehodu, nespáchal závažný dopravní přestupek a poslední záznam z bodového hodnocení řidiče byl již dne 25. 1. 2021. Poukázal též na délku správního řízení a na skutečnost, že se nemohl vyjádřit k originálu příkazového bloku, neboť originál není k dispozici a je otázkou, zda existuje, když není dohledatelný. Správní orgány se s jeho argumentací nevypořádaly. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že se s námitkami uplatněnými v žalobě již vypořádal v napadeném rozhodnutí, na jehož závěrech setrvává a odkazuje na jeho odůvodnění. Žalobcova replika 10. Žalobce v replice uvedl, že pokud obsahovalo prvostupňové rozhodnutí písařskou chybu ohledně pokuty uložené dne 27. 2. 2021, pak měl městský úřad vydat opravné usnesení. Pokud tak neučinil, je prvostupňové rozhodnutí zmatečné. Průtahy v řízení žalovaný nikterak nevysvětlil. Ohledně podpisu na příkazovém bloku ze dne 11. 7. 2019 uvedl, že žalovaný není písmoznalcem, aby sám ověřil pravost žalobcova podpisu. Napadené rozhodnutí je postaveno na pouhé spekulaci žalovaného o pravosti žalobcova podpisu. Žalovaný se měl obrátit na písmoznalce. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. 12. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by měl přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. 13. O věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil. Žalobce ani na výzvu soudu neuvedl, že na nařízení jednání trvá; soud má proto za to, že i žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl. Posouzení žaloby 14. Soud v prvé řadě konstatuje, že s veškerými žalobními body uplatněnými v žalobě podané dne 3. 5. 2022 se již detailně vypořádal žalovaný v napadeném rozhodnutím, v němž podrobně vysvětlil, proč je shledal nedůvodnými. Žalobce v žalobě však pouze zopakoval již v odvolání uplatněné námitky, maximálně s douškou, že se žalovaný s námitkou nevypořádal, aniž by reagoval na závěry žalovaného a osvětlil, proč má za to, že závěry žalovaného jsou nesprávné, nepodložené či liché. Z textu žaloby tak je sice zřejmé, že žalobce s žalovaným nesouhlasí, nicméně žalobce nevysvětlil proč. Žalobce nekoncipoval původní žalobu jako polemiku se závěry žalovaného, ale jako pouhé zopakování odvolacích námitek. Je tak otázkou, zda žalobce před podáním žaloby vůbec četl odůvodnění napadeného rozhodnutí nebo zda do žaloby z pohodlnosti pouze převzal námitky v takřka totožné podobě, jako byly uplatněny v podaném odvolání. 15. Soud v této souvislosti připomíná, že žaloba podle § 65 a násl. s. ř. s. představuje prostředek ochrany práv žalobce směřující proti rozhodnutí správního orgánu napadeného žalobou. Tomu musí odpovídat i obsah žalobních bodů uplatněných v žalobě [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, uvedl, že „za žalobní bod považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné. Jinými slovy, náležitost žaloby dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí; právní důvody nezákonnosti (či nicotnosti) napadeného správního rozhodnutí pak musí být tvrzeny alespoň tak, aby soud při aplikaci obecného pravidla, že soud zná právo, mohl dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům bude směřovat jeho přezkum.“ Polemika obsažená v žalobních bodech tak musí primárně směřovat proti závěrům obsaženým v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 16. Pokud jde o žalobní body uplatněné původně podané žalobě, soud má za to, že se s nimi dostatečně a zcela správně vypořádal již žalovaný v napadeném rozhodnutí. Soud s těmito závěry souhlasí a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se plně ztotožňuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS). 17. Je třeba uvést, že konkrétní důvody tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalobce podrobněji vymezil až v replice k vyjádření žalovaného. Až v tomto podání totiž žalobce popr