6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Ad 5/2022- 52 - text 12 30 Ad 5/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobkyně: King Stores s.r.o., IČO: 05949971 sídlem Palackého třída 666/23, Královo Pole, Brno zastoupená advokátem JUDr. Adamem Valíčkem, MBA sídlem nám. Svobody 87/18, Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2022, č. j. 567/1.30/22-3, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2022, č. j. 567/1.30/22-3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Adama Valíčka, MBA, advokáta. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Předmětem sporu v této věci je posouzení otázky, zda výkon pracovní činnosti v provozovně žalobkyně osobou mimo pracovněprávní vztah představoval výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 285/2020 Sb. (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). 2. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydal rozhodnutí ze dne 14. 12. 2021, č. j. 13011/9.30/21-19 (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), kterým uznal žalobkyni vinnou spácháním přestupku dle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že umožnila výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákona, neboť dne 7. 8. 2020 umožnila panu J. V. výkon závislé práce spočívající v obsluze zákazníků – přejímání a vydávání zakázek, poskytování poradenství a servisu a inkasování plateb na pracovišti v provozovně žalobkyně (výrok I). Za spáchaný přestupek uložil žalobkyni pokutu ve výši 70 000 Kč a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč (výroky III a IV). 3. Žalobkyní podané odvolání žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím a potvrdil rozhodnutí o přestupku. Žaloba 4. Žalobkyně nejprve v rámci rekapitulace průběhu řízení stručně namítla, že podala blanketní námitky proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o provedené kontrole, které se sama zavázala odůvodnit do 9. 10. 2020. Správní orgán I. stupně však námitky zamítl ještě před uplynutím této lhůty, a žalobkyně tedy neměla možnost námitky odůvodnit. Postup správního orgánu I. stupně je v rozporu s § 37 odst. 3 správního řádu. Dále předeslala, že postup správních orgánů při zjišťování skutkového stavu je v rozporu se zásadou materiální pravdy a s vyšetřovací zásadou dle § 3 a § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 5. Podle žalobkyně nebylo prokázáno naplnění všech znaků závislé práce ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 285/2020 Sb. (dále jen „zákoník práce“). Pokud jde o vztah podřízenosti a nadřízenosti, žalobkyně zdůraznila, že pan V. vypověděl, že některé zakázky musel odmítnout z důvodu časové zaneprázdněnosti a že zakázky řeší jen tehdy, má-li na ně čas. Vyplácení odměny představuje pouze pomocné kritérium pro dovození vztahu podřízenosti a nadřízenosti. Správní orgány význam této skutečnosti ve svých závěrech nadhodnotily. Ke znaku výkonu práce jménem zaměstnavatele uvedla žalobkyně, že tento znak se může jevit jako naplněný. Skutečnost, že se pracovník jeví jiným osobám jako zaměstnanec, může být ale jen doplňkovým kritériem. Nadto z výpovědí svědků vyplynulo, že ani jeden z nich nevystupoval vůči zákazníkům napřímo. Ke znaku výkonu práce dle pokynů zaměstnavatele odkázala žalobkyně na obsah uzavřené smlouvy o spolupráci, z níž plyne, že žalobkyně měla povinnost upřesnit pokyny k výkonu činnosti na žádost protistrany (pana V.). Ačkoliv podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 342/2019, je zaměstnavatel oprávněn dávat zaměstnanci pokyny, v dané věci tomu tak nebylo. Naopak žalobkyně se zavázala poskytnout informace a podklady pro výkon činnosti pouze na žádost pana V. Svědci nikdy neuvedli, že by pracovali podle pokynů žalobkyně. Je třeba odlišit, že pokyny nezávislému subjektu mohou směřovat zejména k výsledku činnosti, zatímco u zaměstnance mohou směřovat i k postupu a způsobu výkonu činnosti. Žalobkyně dávala panu V. pokyny, ale ty se týkaly jen toho, co má udělat, nikoliv jakým způsobem. K osobnímu výkonu činnosti žalobkyně uvedla, že nebyl zjištěn zájem žalobkyně na osobním výkonu práce. Žalobkyni bylo jedno, zda činnost provede pan V. nebo jiná osoba, a osobní prvek tak chybí. Navíc žalobkyně odkázala na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 24. 2. 2005, čj. 2 Afs 62/2004-70, č. 572/2005 Sb. NSS, podle něhož je třeba hodnotit i soustavnost činnosti a zda je vykonávaná pro jeden nebo více subjektů. Svědci vypovídali, že vykonávali práci pro více subjektů a že pro žalobkyni ji vykonávali spíše nárazově. 6. Dále žalobkyně namítá, že nebyly naplněny ani podmínky výkon závislé práce dle § 2 odst. 2 zákoníku práce. Pan V. dostával od žalobkyně odměnu, která se ale odvíjela od rozsahu provedené činnosti, a nešlo o stálou mzdu. Pan V. uzavřel s žalobkyní smlouvu o pronájmu a práci vykonávala na vlastní náklady a vlastní odpovědnost. Pokud žalovaný uvedl, že pan V. nemohl vědět, co má pronajato, a na pracovišti neměl vyhrazeno konkrétní místo, poukázala žalobkyně na výpověď pana V., jenž uvedl, že zakázky zpracovává na svém pracovním stole, a dal tak najevo, že je mu známo, jaké místo je pro něj vyhrazeno. Pan V. rovněž neslo osobní odpovědnost na základě smlouvy o spolupráci, neměl pevně stanovenou pracovní dobu pro výkon činnosti a už vůbec dobu, kdy by byl povinen být připraven na pracovišti k výkonu činnosti. Žalobkyně konkrétní dobu přítomnosti v provozovně nevyžadovala ani nevynucovala. Nesplnění uvedených podmínek podle žalobkyně svědčí o tom, že nešlo o pracovněprávní vztah. 7. V rámci posledního žalobního bodu žalobkyně poukázala na skutečnost, že v případě pana É., ve vztahu k jehož činnosti bylo také řízení o přestupku zahájeno, nakonec správní orgán prvního stupně řízení zastavil, jelikož v jeho případě zjištěné okolnosti zpochybňují výkon závislé práce. Podle žalobkyně ale byl způsob výkonu činnosti pana V. i pana É. obdobný a nebylo mezi nimi podstatných rozdílů, které by založili důvod pro odlišné posouzení. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na závěrech vyslovených v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění odkazuje. Zjištěný skutkový stav se podle žalovaného opírá o podklady a důkazy provedené během správního řízení. Pokud jde o odlišné posouzení výkonu činnosti pana V. a pana É., žalovaný uvedl, že v případě pana É. vyvstali pochybnosti o povaze činnosti, které se nepodařilo vyvrátit, a proto správní orgán postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo. K námitce týkající se odůvodnění námitek proti kontrolním zjištěním žalovaný uvedl, že v případě úkonů podle části čtvrté správního řádu se § 37 správního řádu užije obdobně, přičemž za obdobný postupem lze považovat i faktické poskytnutí lhůty k odstranění vad podání. Správní orgán I. stupně v daném případě vyčkal s vypravením vyrozumění o zamítnutí námitek po dobu 20 od jejich doručení (celkem 35 dnů od doručení kontrolního protokolu zástupci žalobkyně). Žalobkyně nebyla zkrácena na svých právech i z toho důvodu, že vypořádání námitek nezakládá, nemění ani nezpůsobuje zánik práv žalobkyně. Žalobkyni nebyla odňata možnost uplatnit procesní práva v přestupkovém řízení. Ústní jednání 9. Dne 19. 12. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání. Při něm účastníci setrvali na svých stanoviscích obsažených v předchozích písemných podáních. Žalobkyně znovu zdůraznila, že nebyly naplněny znaky závislé práce. Ze shromážděných důkazů nevyplynulo, že by pan V. jednal jménem žalobkyně vůči třetím osobám. K výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele, žalovaný směšuje tento znak se znakem nadřízenosti a podřízenosti. Žalovaný nevysvětlil, jaký je rozdíl mezi udílením pokynů zaměstnanci a udílením pokynů zhotoviteli v rámci smluvního vztahu. Žalobkyně neudílela pokyny ke způsobu a postupu provedení práce. Závěry žalovaného ohledně vztahu nadřízenosti a podřízenosti jsou zcela v rozporu se shromážděnými důkazy. Na posouzení věci nemá vliv skutečnost, že tutéž práci u žalobkyně vykonával vedle pana V. též jiný zaměstnanec. Z výpovědi pana V. navíc plyne, že vůle stran byla jednoznačně taková, aby vztah s žalobkyní měl povahu obchodního vztahu. 10. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Pokud jde o námitku týkající se procesního pochybení správního orgánu I. stupně, poukázal na závěry vyslovené v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2022, čj. 10 A 65/2022-9. Podmínky řízení a rozsah soudního přezkumu 11. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. J