7 As 169/2022 — Nejvyšší správní soud

31 A 104/2022- 70 - text  10 č. j. 31 A 104/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. D. K. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno za účasti: I. CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 – Libeň II. EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno III. J. K. bytem X IV. M. K. bytem X V. J. S. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2022, č. j. JMK 151817/2022, sp. zn. S – JMK 109735/2020 OÚPSŘ, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 21. 10. 2022, č. j. JMK 151817/2022, sp. zn. S – JMK 109735/2020 OÚPSŘ, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč k rukám Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta, sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Vyškov (dále též „stavební úřad“) ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. MV69773/2018/SÚ/Mo, č. j. MV 52212/2020, kterým byla zamítnuta jeho žádost o umístění stavby „Dopravní a technická infrastruktura pro plánovanou výstavbu rodinných domů Vyškov, Nouzka, Brněnská“ na pozemcích v katastrálním území X parc. č. X, parc. č. XA, parc. č. XB, parc. č. XC, ve společném jmění manželů žalobce a Ing. A. K., a dále na pozemcích parc. č. XE, parc. č. XF, parc. č. XG, parc. č. XH, ve vlastnictví České republiky, hospodaření svěřeno Ředitelství silnic a dálnic ČR. Součástí stavby je stavební objekt SO 01 – Sjezd a účelová neveřejná komunikace, konkrétně části Objektu SO 01 - účelová neveřejná komunikace. II. Podání účastníků 2. V podané žalobě namítl žalobce nerespektování závazného právního názoru zdejšího soudu, který rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 31 A 197/2020-121, zrušil předcházející rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. S-JMK 109735/2020 OÚPSŘ, č. j. JMK 135617/2020, kterým bylo taktéž zamítnuto odvolání proti shora citovanému rozhodnutí stavebního úřadu. Uvedl, že proti předcházejícímu rozsudku zdejšího soudu brojil žalovaný kasační stížnosti, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 8. 11. 2022 ve věci sp. zn. 7 As 169/2022. V žalobě shrnul závazné právní názory jak zdejšího, tak i Nejvyššího správního soudu a namítl, že žalovaný ani v nejmenším právní názor vyslovený soudy nereflektoval. Věcně brojil proti tvrzení žalovaného, že se v případě navrhované komunikace nemůže jednat o neveřejnou komunikaci dle § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikací, či o neveřejnou komunikaci s ohledem na absenci souhlasu vlastníka s veřejným užíváním, a uvedl, že jsou splněny požadavky § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, komunikace byla nesprávně posouzena jako veřejně přístupná účelová komunikace (neboť žalobce již dopředu vyslovil nesouhlas s jejím obecným užíváním veřejností a nejsou proto splněny pojmové znaky veřejně přístupné komunikace) a navíc se jedná o komunikaci v uzavřeném areálu (neboť se jedná o právně uzavřený prostor). 3. Žalovaný ve svém vyjádření na prvním místě upozornil na to, že rozsudek Nejvyššího správního soudu mu byl oznámen až po právní moci jeho rozhodnutí a nelze přistoupit na argumentaci, že při vydání napadeného rozhodnutí nerespektoval právní názor vyslovený v tomto rozsudku. Zároveň uvedl, že respektoval právní názor vyslovený v rozsudku krajského soudu, neboť se opakovaně a podrobněji zabýval tím, zda se v dané situaci skutečně bude jednat o komunikaci veřejnou či neveřejnou. K věcnému posouzení odvolání žalobce odkázal na opakované a podrobné posouzení věci s tím, že dospěl k závěru, že označení žalobcem navrhované účelové komunikace coby neveřejné je ve fázi územního řízení předčasné a zřejmě účelové. Odkázal na judikaturu obecných civilních soudů a konstatoval, že navrhovaná pozemní komunikace již z podstaty nemůže být neveřejná, neboť její obecné užívání lze omezit až na základě rozhodnutí příslušného silničního správního úřadu. Odkaz žalobce na § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích není v souladu s předloženou dokumentací pro vydání rozhodnutí o umístění stavby, kde žalobce žádnou „areálovou" komunikaci žádostí ze dne 31. 10. 2018 ani nenavrhoval. Podle něj je stěžejní, že navrhovaná pozemní komunikace, coby jediné dopravní napojení pro budoucí zástavbu několika rodinných domů, nerespektuje příslušná ustanovení vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území požadující dopravní napojení domů na „kapacitně vyhovující veřejně přístupnou pozemní komunikaci.“ I při novém posouzení věci dospěl k závěru, že navrhovanou stavbu účelové komunikace je třeba charakterizovat jako veřejně přístupnou. Nutné bezprostřední napojení pozemku na veřejně přístupnou pozemní komunikaci nemůže naplnit ani institut přídatného spoluvlastnictví. Dopravní napojení budoucích stavebních pozemků pouze prostřednictvím navrhované pozemní komunikace, s ohledem na její stavebně technické řešení (šířka cca 4 m s obousměrným provozem motorových vozidel a pěších v celkové délce cca 159 m), nenaplňuje § 20 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a navrhovaná komunikace žalobcem neřeší bezpečné vzájemné střety všech účastníků silničního provozu (chodců, cyklistů, motorových vozidel apod.). Naplnění pojmových znaků veřejně přístupné účelové komunikace lze hodnotit až u stávajících komunikací. III. Posouzení věci 4. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z § 51 odst. 1 s. ř. s. 5. Žaloba je důvodná. 6. Podle § 76 odst. 5 s. ř. s. je v dalším řízení správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost. 7. K vázanosti správního orgánu právním názorem krajského soudu po zrušení jeho rozhodnutí rozsudkem krajského soudu žalobce vhodně odkázal např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002-25, dle kterého „[z]ákladním smyslem tohoto pravidla bylo zajistit, aby právní závěry soudů, k nimž příslušné soudy dospěly v rámci přezkumu rozhodovací činnosti správních orgánů, byly v dalším rozhodování těchto správních orgánů plně respektovány. Aby mohl být správní orgán v konkrétním případě právním názorem soudu vázán, je zapotřebí, aby z rozsudku, jímž se rozhodnutí správního orgánu rušilo a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, zřetelně vyplývalo, jaký právní názor soud zaujal a z jakého důvodu tak bylo rozhodnutí správního orgánu zrušeno.“ 8. Soud souhlasí se žalovaným potud, že odvolací správní orgán nebyl při posouzení věci vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vyjádřen v rozsudku vydaném až po vydání napadeného rozhodnutí. To samo o sobě ale neznamená, že byl respektován právní názor zdejšího soudu. Rozsudkem kasačního soudu bylo reagováno na argumenty snesené žalovaným v kasační stížnosti a rozsudek Nejvyššího správního soudu s ohledem na kasační princip „pouze“ hodnotil správnost a zákonnost rozsudku zdejšího soudu. Závěry, které ve svém rozsudku vyslovil Nejvyšší správní soud, nicméně představují vodítko i při hodnocení nyní projednávané věci, resp. při hodnocení správnosti některých závěrů a východisek žalovaného. 9. Při hodnocení respektování závazného právního názoru zdejšího soudu je nutné vycházet z toho, k čemu byl žalovaný zdejším soudem zavázán rozsudkem ze dne 31. 5. 2022. 10. Ačkoliv bylo předcházející rozhodnutí žalovaného zrušeno pro nepřezkoumatelnost dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tak rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2022 obsahoval několik jednoznačných názorů soudu na možnost napojení dotčených rodinných domů prostřednictvím soukromé komunikace. Skutečnost, že žalovaný si byl vědom náhledu zdejšího soudu na posuzovanou věc, je patrná z jeho námitek, které promítl do své kasační stížnosti a které řešil v rámci svého rozhodnutí Nejvyšší správní soud. 11. Nosné důvody, které měl žalovaný zohlednit při svém opětovném rozhodnutí, lze shrnout tak, že vlastníci rodinných domů se mohou (mohli) dohodnout na vybudování soukromé účelové komunikace slouží