3 As 54/2021 — Nejvyšší správní soud

31 A 45/2023- 315 - text  7 31 A 45/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, PhD., ve věci žalobce: ZEVES 6 s.r.o., IČO 29203457 sídlem Tovární 629, 430 01 Chomutov zastoupený advokátem JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D. sídlem Dvořákova 1624, 250 82 Úvaly proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. 09612-14/2022-ERU, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalovaný vydal dne 15. 8. 2022 rozhodnutí č. j. 09612-7/2022-ERU, kterým obnovil řízení o žádosti žalobce ze dne 16. 11. 2010 o udělení licence na výrobu elektřiny vedené pod sp. zn. LIC-13915/2010-ERU (dále jen „licenční řízení“) z důvodu, že rozhodnutí o udělení licence bylo dosaženo trestným činem ve smyslu § 100 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Zjistil totiž, že JUDr. Ing. Zdeněk Zemek (jednatel žalobce v době udělení licence) byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2021, č. j. 52 T 4/2019-592, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit tím, že úmyslně žalovanému předstíral informace o údajné bezpečné provozuschopnosti FVE VT-SUN, na jejichž základě vydal žalovaný rozhodnutí o udělení licence. Rada žalovaného následně rozhodnutím ze dne 7. 3. 2023, č. j. 09612-14/2022-ERU, zamítla rozklad žalobce podaný proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdila. II. Stanoviska účastníků řízení 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že ačkoliv byl jeho tehdejší jednatel pravomocně odsouzen za trestné činy vedoucí k dosažení předmětné licence, nařízená obnova řízení není na místě, neboť žalobce se žádného protiprávního jednání nedopustil a nebyl mu prokázán nedostatek dobré víry. Trestní rozsudek byl vydán na základě dohody o vině a trestu, a tím pádem nebylo provedeno dokazování z hlediska meritorního přezkumu. Nebylo proto prokázáno, že by vydání licence bylo dosaženo trestným činem. Žalovaný žádné takové dokazování neprovedl. Vady řízení a nezákonnost žalobce spatřuje v tom, že žalovaný nevyloučil odkladný účinek podle § 85 odst. 2 a § 100 odst. 6 správního řádu, a v tom, že tento postup nebyl náležitě odůvodněn. Žalovaný neodůvodnil nevyhovění důkazním návrhům, nepřihlédl k finanční, resp. majetkové situaci žalobce a k technickým důsledkům nepřiznání odkladného účinku. Prvostupňové i napadené rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Ani z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2019, č. j. 52 T 4/2017-4613, nelze převzít závěry, které by odůvodňovaly nevyloučení odkladného účinku. Odstavení fotovoltaické elektrárny z provozu z důvodu nevyloučení odkladného účinku bude znamenat vznik újmy spočívající v postupné degradaci až zničení technologie a v nemožnosti vykonávat licencovanou činnost. Vyloučení odkladného účinku je v souladu s veřejným zájmem. Žalobce dále zpochybňuje závěr žalovaného, že byly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí dle § 100 odst. 4 správního řádu. Rozhodnutí by mělo být dosaženo trestným činem přímo, tedy že daného trestného činu se měla prokazatelně dopustit osoba, která nezákonné rozhodnutí vydala nebo se na něm podílela. Dle žalobce je obnova řízení dle § 100 odst. 4 správního řádu přípustná pouze v případě úmyslné a prokázané trestné činnosti, pokud je způsobilá sama o sobě vyvolat následek v podobě nezákonného rozhodnutí, jehož vydání nebyl schopen správní úřad zabránit ani při vynaložení veškeré nezbytné snahy. 3. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Dodává, že v první fázi obnovy řízení se rozhoduje teprve o nařízení obnovy řízení, a tím pádem se neprovádí meritorní dokazování. Ustanovení § 100 odst. 4 neobsahuje žádné požadavky, o jaké konkrétní trestné činy by se mělo jednat, kdo by měl být pachatelem a další. Správní orgán je povinen posoudit, zda trestný čin měl podstatný vliv na rozhodnutí, či zda bylo pomocí tohoto trestného činu rozhodnutí dosaženo. Pokud jsou splněny zákonné podmínky, pak správní orgán řízení obnoví. Žalovaný odmítá tvrzení žalobce, že by v řízení o obnově řízení nebylo prokázáno, že bylo rozhodnutí dosaženo trestným činem. Již ze samotného znění trestního rozsudku vyplývá, že JUDr. Ing. Zdeněk Zemek jako tehdejší jediný jednatel žalobce doručil či nechal doručit žalovanému v rámci řízení o udělení licence doklady, které osvědčovaly dokončenost, bezpečnost a provozuschopnost výrobny a které byly nepravdivé. Je tedy zřejmé, že existuje příčinná souvislost mezi trestným činem tehdejšího jediného jednatele žalobce a vydaným rozhodnutím o udělení licence. Uzavřením dohody o vině a trestu obviněný prohlašuje, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a tedy je dostatečně prokázáno, že se skutek stal. Pro rozhodnutí o vyloučení či nevyloučení odkladného účinku rozhodnutí o nařízení obnovy bylo rozhodující zjištění protiprávního jednání vedoucího k dosažení rozhodnutí o udělení licence. Jakékoliv negativní následky tohoto postupu musí jít k tíži žalobce, neboť není dán důvod chránit žalobce před dopady protiprávního jednání jeho jediného jednatele, a to zejména s ohledem na absenci dobré víry v zákonnost rozhodnutí o udělení licence. 4. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou. Nad rámec žalobních námitek doplňuje, že tvrzení žalovaného, že doklady předložené k licenčnímu řízení byly trestními soudy shledány nepravdivými, se nezakládá na pravdě, neboť dokazování na úrovni trestních soudů neproběhlo. Žalobce je připraven prokázat, že licence by mu v roce 2010 byla vydána bez ohledu na trestní rozsudek ve věci JUDr. Ing. Zdeňka Zemka. 5. V rámci ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce zdůraznil, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi spáchaným trestným činem a získáním licence a k této skutečnosti navrhl provedení dokazování. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 7. Krajský soud předně uvádí, že napadené ani prvostupňové rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelnými. Je z nich patrné, jaká ustanovení právních předpisů byla aplikována, jak byla vyložena, které skutečnosti byly považovány za rozhodné, proč bylo licenční řízení obnoveno a proč u tohoto rozhodnutí nebyl vyloučen odkladný účinek. O přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí svědčí také to, že žalobci nečiní problém v žalobě podrobně polemizovat s jednotlivými úvahami a závěry žalovaného. 8. Nařízení obnovy řízení má povahu tzv. dozorčího prostředku jehož účelem je zohlednit určité skutkové okolnosti, které existovaly již v době vydání původního rozhodnutí, nicméně v té době nebyly zohledněny. Dle § 100 odst. 4 správního řádu příslušný správní orgán rozhodne z moci úřední též v případě, že rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem. Aby obnova řízení podle tohoto ustanovení mohla být nařízena, musí existovat pravomocné rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin a musí existovat příčinná souvislost mezi spácháním trestného činu a vydáním dotčeného rozhodnutí. Citované ustanovení nikterak nekonkretizuje, jaký trestný čin musí být spáchán, kdo by měl být pachatelem onoho trestného činu, a není tedy rozhodné, zda trestný čin spáchal žalobce, úřední osoba žalovaného či kdokoliv jiný; okruh potenciálních pachatelů není nijak omezen (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2024, č. j. 7 As 328/2023-40). 9. V daném případě žalovaný opřel napadené rozhodnutí o rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2021, č. j. 52 T 4/2019-592 (dále jen „trestní rozsudek“), kterým byla schválena dohoda o vině a trestu uzavřená dne 6. 10. 2021 mezi státní zástupkyní a obžalovaným JUDr. Ing. Zdeňkem Zemkem. Trestním rozsudkem bylo rozhodnuto, že obžalovaný jako jediný jednatel žalobce spáchal zvlášť závažný zločin podvodu dle § 209 odst. 1 a 5 písm. a), dílem dokonaný a dílem ukončený ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Tohoto činu se dopustil tím, že podepsal a nechal doručit nepravdivé dokumenty jako podklady k licenčnímu řízení žalovanému. Tímto jednáním tedy JUDr. Ing. Zdeněk Zemek úmyslně předstíral, že předmětná fotovoltaická elektrárna je schopná bezpečného provozu, přičemž na základě jím předložených nepravdivých podkladů žalovaný udělil žalobci ještě před koncem roku 2010 licenci na výrobu elek