3 Ads 132/2010 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 10/2022- 642 - text  12 31 Ad 10/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobkyně: Mgr. Bc. Ing. B. J., bytem X zastoupená advokátem JUDr. Martinem Hostinským sídlem Tišnovská 67, 613 00 Brno proti žalovanému: Policie České republiky Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje sídlem Kounicova 24, 611 32 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2022, č. j. KRPB-73479-124/ČJ-2018-0600KR, takto: I. Rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, ze dne 3. 10. 2022, č. j. KRPB-73479-124/ČJ-2018-0600KR, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Martina Hostinského, advokáta. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojila žalobkyně proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje pro ekonomiku ze dne 30. 3. 2022, č. j. KRPB-73479-104/ČJ-2018-0600HS-U, ve výroku č. 1 v částce náhrady za bolest a kterým bylo dále zamítnuto její odvolání proti výrokům č. 4 a 5 téhož rozhodnutí. 2. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobkyni přiznána náhrada za bolest dle § 101 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen zákon o služebním poměru), ve výši 7 250 Kč a náhrada za ztížení společenského uplatnění podle téhož ustanovení ve výši 100 000 Kč. Naopak rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl zamítnutý požadavek žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč (vše výrok č. 1). 3. Výrokem č. 2 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byla žalobkyni přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením dle § 101 písm. c) zákona o služebním poměru, výrokem č. 3 byla žalobkyni přiznána náhrada věcné škody dle § 101 písm. e) zákona o služebním poměru. 4. Naopak žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů na bydlení (výrok č. 4) a náhrada nákladů spojených s údržbou nemovitosti, které má žalobkyně v podílovém spoluvlastnictví (výrok č. 5). II. Podání účastníků 5. Žalobkyně v podané žalobě podrobně popsala svůj náhled na řízení, které předcházelo vydání žalobou napadeného rozhodnutí, vč. tvrzení o podvodné žádosti a fiktivně vedeném spise. V konkrétních žalobních námitkách brojila proti nepřezkoumatelnosti obou rozhodnutí správních orgánů s tím, že žalovaný neodůvodněně a neočekávaně popřel veškeré své předchozí jednání a posudek MUDr. Lorence, který nechaly správní orgány vypracovat, je osamocen, neodůvodněn a vyhotoven bez příslušné odbornosti. Změna diagnózy jako další pracovní neschopnost je podle ní absurdní tvrzení. Nesouhlasila ani s odůvodněním zamítnutí náhrady nákladů na bydlení a dojíždění, resp. s odůvodněním jejich započtení. Za neodůvodněné a účelové označila i přibrání znalce MUDr. Lorence, který (jak následně uvedla) nemá psychiatrickou a psychologickou odbornost a který nepřiměřeně restriktivně zúžil bolestné toliko na úrazový děj, který si žalobkyně nepamatuje. V první části žalobních námitek brojila i proti manipulativnímu posouzení možnosti navýšení hodnoty bodu při stanovení bolestného. 6. V dalších žalobních bodech brojila žalobkyně proti nesprávnému úřednímu postupu, který měl spočívat zejm. v porušení zásady materiální pravdy, rychlosti a hospodárnosti řízení, dále proti neodůvodněným průtahům ve věci samé, porušení legitimního očekávání a závěrem namítla podjatost správního orgánu. 7. Žalovaný v podrobném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření rekapituloval jednotlivá tvrzení žalobkyně, ke kterým vždy doplnil svoji nesouhlasnou reakci. Na toto vyjádření reagovala žalobkyně velmi podrobnou replikou, ve které setrvala na svých námitkách. III. Posouzení věci 8. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí předsedy žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek § 76 odst. 1 s. ř. s. Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 9. Předem vlastního posouzení soud zdůrazňuje, že není jeho úkolem reagovat na zjevné osobní animozity mezi účastníky, stejně tak není jeho úkolem zjišťovat okolnosti chování a jednání jednotlivých osob, neboť to jednak zdaleka přesahuje přezkumnou pravomoc soudu a dále to nemůže mít vliv na zákonnost posouzení nároků žalobkyně. Vzájemné postoje účastníků vyplývají z jejich podání v tomto řízení na obou stranách a je úkolem soudu přes poměrně rozsáhlé množství listin, které jsou součástí soudního spisu, nalézt základ sporu a posoudit, zda v tomto směru je rozhodnutí žalovaného zákonné, resp. zda bylo vydáno zákonným postupem. 10. Dále před hodnocením věci je třeba uvést, že úvahy žalovaného vtělené do úvodu jeho vyjádření k žalobě ohledně jeho přetrvávajících pochybností stran existence trvalých následků žalobkyně a ani konstatování „Jinými slovy i X (natož pak žalobkyní namítaná X, u které žalovaný v jednotě se znalcem neshledal kauzální nexus s úrazem, viz dále) je podle názoru žalovaného z pohledu podmínky trvalého následku sporný.“ nepředstavují rozhodovací důvody napadeného rozhodnutí. Pokud chtěl žalovaný vyjádřit svůj právní názor a ve shodě s ním postupovat, měl tak učinit v žalobou napadeném rozhodnutí. Jakékoliv úvahy o vnitřních postojích či názorech žalovaného, které jsou soudu sdělovány až prostřednictvím vyjádření a nejsou materializovány v rozhodnutí, které je předmětem přezkumu správním soudem, nemohou nic změnit na odůvodnění a zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí, tudíž nejsou pro soud žádným způsobem relevantní a jsou zcela nadbytečné. 11. Soud se seznámil detailně s obsahem správního spisu i všech podání účastníků a dospěl k závěru, že podstatou sporu je existence příčinné souvislosti mezi služebním úrazem v podobě úrazu hlavy X (jehož existenci žalovaný nesporoval) a následnou pracovní neschopností žalobkyně v důsledku rozvoje X onemocnění. 12. Správní orgány totiž dospěly k závěru, že mezi služebním úrazem a rozvojem X onemocnění žalobkyně není příčinná souvislost, v důsledku čehož došlo k zamítnutí požadavku žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění dle § 101 písm. b) zákona o služebním poměru v částce 300 000 Kč, nepřiznání nákladů na bydlení v částce 19 233 Kč a nákladů spojených s údržbou nemovitosti ve výši 8 000 Kč. 13. Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že vycházel ze spisové dokumentace a náhradu z bolest a ztížení společenského uplatnění stanovil dle znaleckého posudku MUDr. Lorence, přičemž důvod k odškodnění tvrzených X potíží žalobkyně s ohledem na stanovisko znalce neshledal (citoval k nim znalecký posudek). Náhradu nákladů na bydlení a náhradu nákladů spojených s údržbou nemovitosti z věcných důvodů žalobkyni nepřiznal. 14. Oproti velmi stručnému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalovaný v napadeném rozhodnutí věnoval přezkumu otázek vzniku a důsledků služebního úrazu mnohem víc prostoru na str. 2 až 9. Po rekapitulaci skutkových podkladů shrnul důvody a pochybnosti, proč ve věci přibral znalce. Následně shrnul závěry posudku MUDr. Hubla, který byl přílohou žádosti žalobkyně, a dospěl k závěru, že z něj není patrné, jak dospěli zpracovatelé stanoviska z oboru psychiatrie a psychologie k posudkovým účelům ze dne 11. 12. 2020 ke svým závěrům. Posudek MUDr. Lorence podle žalovaného v rekapitulační i hodnotící části logicky a přesvědčivě vysvětluje, proč tvrzené X zdravotní komplikace nelze označit za bezprostřední následek poranění hlavy, oproti tomu posudek MUDr. Hubla je vnitřně rozporný a neobsahuje úvahy o příčinné souvislosti. V případě nákladů na bydlení žalovaný uvedl, že je lze podřadit pod náhradu věcné škody, avšak jednak žalobkyně výdaje hodnověrně neprokázala a dále nebyl podle něj prokázán vznik výdaje v důsledku služebního úrazu s ohledem na neprokázání příčinné souvislosti mezi služebním úrazem a rozvojem X onemocnění. K náhradě nákladů na údržbu nemovitosti následně opětovně nevyloučil možnost náhrady věcné škody a shodně uvedl, že žalobkyně neprokázala vznik škody ani příčinnou souvislost. 15. Postup žalovaného při posouzení otázky existence příčinné souvislosti mezi služebním úrazem a rozvojem X onemocnění byl v rozporu se zákonem a napadené rozhodnutí proto nemůže obstát. 16. Podle § 104 odst. 2 zákona o služebním pom