8 Afs 292/2020 — Nejvyšší správní soud

31 Af 28/2022- 58 - text  12 31 Af 28/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Sedláka, PhD., v právní věci žalobce: R. T. trvale bytem X zastoupený advokátem JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D. sídlem Malé náměstí 124, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2022, č.j. 13677/22/5100-41453-712277, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil ručitelskou výzvu vydanou Finančním úřadem pro Kraj Vysočina č. j. 207738/21/291450050-702724 ze dne 15.2.2021, kterou byl jako ručitel vyzván k úhradě daňového nedoplatku na dani z přidané hodnoty daňových subjektů LEDOPA GROUP, s.r.o. a LEDOPA OIL, s.r.o. Změna rozhodnutí provedená žalobou napadeným rozhodnutím spočívala ve změně právního předpisu, kterým mělo být založeno postavení žalobce coby ručitele za nezaplacenou daň. II. Podání účastníků 2. Žalobce namítá, že žalobou napadené rozhodnutí (jakož i jemu předcházející ručitelská výzva) je nezákonným rozhodnutím, a to z důvodu, že a) žalovaný nesprávně interpretoval a aplikoval ust. § 194 odst. 5 a 6 obchodního zákoníku, jimiž měla být založena ručitelská povinnost žalobce, b) skutkový stav, který vzal žalobce za základ svého rozhodnutí, nemá oporu ve spisech, c) žalovaný neměl pravomoc o ručení žalobce rozhodnout, d) v daňovém řízení nebyla vůbec zkoumána výše daňové povinnosti, e) ručitelská výzva byla vydána po uplynutí zákonné lhůty pro stanovení daně, f) žalobou napadené rozhodnutí nepřípustně rozšiřuje okruh případů ručení za daň z přidané hodnoty nad rámec důvodů aprobovaných právem Evropské unie. 3. Žalovaný se ve svém vyjádření podrobně vyjádřil k jednotlivým námitkám s tím, že jednotlivé námitky nejsou důvodné. Závěrem vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. 4. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval replikou, ve které setrval na svých námitkách, které dále doplňoval. III. Posouzení věci soudem 5. Žaloba byla podána včas [§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 6. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Nesprávný výklad § 194 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, a neexistence pravomoci správce daně 7. Žalobce namítal, že základní právní východiska, na nich správce daně a žalovaný vystavěli svá rozhodnutí, jsou nesprávná. Žalovaný i správce daně založili své závěry na tom, že žalobce ručí za závazky daňových subjektů, v nichž plnil funkci jednatele společnosti, na základě soukromoprávního ručení člena statutárního orgánu právnické osoby. Namítl, že konstrukce napadeného rozhodnutí je v rozporu s podmínkami § 194 odst. 4 a 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen „ObchZ“), neboť nejde a nemůže jít o to, zda porušením povinnosti jednatele společnosti vznikla škoda komukoli (v daném případě např. správci daně), nýbrž výhradně společnosti a nesprávný výklad § 194 odst. 5 ObchZ vedl žalovaného a správce daně k tomu, že svou pozornost soustředili na nesprávný okruh skutečností, zatímco skutečnostmi podstatnými se vůbec nezabývali a nevedli k nim žádné dokazování. 8. Soud se ztotožňuje se žalobcem v tom, že na posouzení věci dopadala ustanovení § 194 odst. 5 a odst. 6 ObchZ, (podle § 194 odst. 5 ObchZ členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s náležitou péčí a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva neodpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, pokud alespoň jeden člen představenstva valnou hromadu na nevhodnost pokynu upozornil a požádal o zapsání protestu ohledně nevhodného pokynu do zápisu z valné hromady, a valná hromada na nevhodném pokynu trvala; to neplatí, pokud je pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy; podle § 194 odst. 6 ObchZ členové představenstva, kteří odpovídají společnosti za škodu, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně, pokud společnost proti členovi představenstva právo na náhradu škody neuplatnila nebo nevymáhala a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti pro její platební neschopnost nebo z důvodu, že společnost zastavila platby. Rozsah ručení je omezen rozsahem povinnosti členů představenstva k náhradě škody.) 9. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 6. 2012 ve věci sp. zn. 29 Cdo 3542/2011 „Jak je zřejmé z výše uvedených ustanovení, jakož i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, zákonné ručení jednatele společnosti s ručením omezeným za závazky společnosti na základě § 194 odst. 6 obch. zák. nemůže vzniknout, jestliže nebyly prokázány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 683/2008, ze dne 22. ledna 2009, sp. zn. 23 Cdo 4194/2008, ze dne 27. března 2008, sp. zn. 4 Tz 72/2007, ze dne 20. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 4824/2007 či ze dne 15. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 1657/2009). Výše ručení je omezena výší škody, za níž dotčený jednatel odpovídá, a zaniká, jakmile škodu společnosti uhradí. Je-li odpovědných jednatelů více, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně. Přestože odvolací soud z uvedených předpokladů vycházel a nejprve posuzoval, zda dovolatel způsobil společnosti škodu, není jeho posouzení v uvedeném směru úplné. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou zejména porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Odvolací soud spatřuje porušení povinnosti dovolatelem v tom, že do účetnictví společnosti „nebyla zaúčtována jako příjem provize za prodej letenek ve výši 2,053.063,24 Kč za období od 1. dubna 1997 do 15. května 1997“ (k otázce prokázání této skutečnosti viz dále). Nicméně z následujících úvah odvolacího soudu již není zjevné, jak pouhým nepromítnutím určitého účetního případu do účetnictví společnosti měla vzniknout společnosti škoda, a to dokonce ve výši částky, jíž měla společnost přijmout a jež nebyla zanesena do účetnictví.“ 10. Žalobce v tomto žalobním bodu zpochybňuje vznik škody s tím, že „Škodou totiž ve smyslu uvedeného ustanovení musí být vždy škoda způsobená jednatelem společnosti (srov. dikci „ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu“). Z tohoto důvodu škodou pojmově nemohou být daňové nedoplatky obou společností. Tyto daňové nedoplatky doměřené pravomocnými rozhodnutími správce daně, nemohou být škodou vzniklou společnostem, nýbrž jejich zákonnou daňovou povinností.“ 11. V tom se soud se žalobcem neshoduje. Z trestních rozsudků jasně vyplývá, že žalobce porušil svoji povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Dle rozsudků trestních soudů žalobce jako jednatel společnosti LEDOPA GROUP s.r.o. zahrnoval v rozporu s § 23 až § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmů, a v rozporu s § 72 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, do účetnictví této společnosti faktury za poskytnuté reklamní služby, jejichž cena však byla extrémně navýšena, čímž v případě uvedené společnosti došlo ke zkrácení daně z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) za zdaňovací období 18. 2. 2011 – 31. 12. 2011 o 2 005 830 Kč, za zdaňovací období 1. 1. 2012 – 31. 12. 2012 o 2 848 767 Kč, a v případě DPH za zdaňovací období III. a IV. čtvrtletí 2011 a leden – srpen a říjen  prosinec 2012 ke zkrácení dně o 5 436 856 Kč. Dále jako jednatel společnosti LEDOPA OIL s.r.o. zahrnoval v rozporu s § 23 až § 24 zákona o dani z příjmů a v rozporu s § 72 odst. 1 a odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty do účetnictví této společnosti faktury za poskytnuté reklamní služby, jejichž cena však byla extrémně navýšena, o čemž věděl a činil tak s cílem neoprávněně snížit daňový základ z vysokých příjmů společnosti 12. V případě společnosti LEDOPA OIL s.r.o. dle výroku trestního soudu došlo za zdaňovací období 23. 9. 2011 – 31. 12. 2011, ke zkrácení DPPO o 147 060 Kč, dále v