2 Afs 86/2008 — Nejvyšší správní soud

31 Af 36/2022- 86 - text  11 31 Af 36/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: ASD Software, s. r. o., IČ: 62363930 sídlem Žerotínova 2981/55A, 787 01 Šumperk zastoupený advokátem JUDr. Radovanem Mrázkem sídlem Masarykovo nám. 3125/11, 787 01 Šumperk proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno za účasti: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu na pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 19. 7. 2022, č. j. ÚOHS-23983/2022/162, sp. zn. ÚOHS-R0060/2022/VZ, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojil žalobce proti shora označenému rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen žalovaný), kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též Úřad) ze dne 29. 4. 2022, č. j. ÚOHS-14219/2022/510, a kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu. 2. Rozhodnutím Úřadu byl zamítnut návrh žalobce na přezkoumání úkonů zadavatele - Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „zadavatel“). Předmětem návrhu byl postup zadavatele v zadávacím řízení dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále také „ZZVZ“), a to v otevřeném řízení k nadlimitní veřejné zakázce s názvem: „Soubor centrálních služeb národní infrastruktury pro elektronické zadávání veřejných zakázek, část 2 Agendový informační systém“ (dále také „zakázka“). V některých dokumentech zadavatele je část 2 označována názvem „Agendový informační systém NIPEZ“ a je používána zkratka „AIS NIPEZ“. II. Podání účastníků a osoby zúčastněné na řízení 3. V podané žalobě žalobce nejprve zopakoval důvody rozkladu a následně namítl, že došlo k výběru dodavatele v rozporu se zadávací dokumentací, neboť nesprávně došlo k hodnocení nabídek a přidělení bodů na základě kritéria „nejlepší“ nabídky (pouze v 10 z 24 kritérií skutečně vybral nejlepší nabídku, ve zbývajících 14 kritériích k výběru nejlepší nabídky vůbec nedošlo). Dále napadl rozhodnutí žalovaného z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v chybném vypořádání podstaty rozkladové námitky upozorňující na vzájemný rozpor ve dvou vyhodnoceních zadavatele, uvedených v článku X. písm. b) námitek ze dne 20. 1. 2022 (napadené rozhodnutí k uvedené námitce podle žalobce neobsahuje srozumitelné odůvodnění, vyjadřovalo se totiž k otázce bodového hodnocení místo vznesené námitky rozporu ve věcném hodnocení). Ve třetím žalobním bodu brojil žalobce proti tomu, že v průběhu řízení byly vydávány neurčité, nepřezkoumatelné, vzájemně zaměnitelné listiny, které nesplňovaly požadavky na náležitosti právního jednání, což je v rozporu se zásadou transparentnosti zadávacího řízení. Zamítnutí související rozkladové námitky představuje podle něj další vadu napadeného rozhodnutí. 4. Žalovaný navrhl zamítnout žalobu jako nedůvodnou, neboť uplatněné žalobní námitky jsou podle něj nedůvodné. K první námitce uvedl, že závěrům žalovaného odpovídají zadavatelem nastavená pravidla hodnocení, neboť pro přidělení menšího počtu bodů by musely nabídky obsahovat konkrétně popsatelné nedostatky. Nabídky bez nedostatků musely být hodnoceny stejně. U druhé námitky setrval na tom, že se zadavatel s podstatou námitky žalobce v rozhodnutí o námitkách vypořádal, neboť primární závěr uplatněné námitky směřoval k tomu, že v hodnoceném subkritériu a jeho dílčím aspektu měl být hodnocen vyšším bodovým hodnocením. Rozhodnutí zadavatele je podle něj přezkoumatelné, což dosvědčuje také to, že žalobce podal způsobilý návrh na zahájení správního řízení, ve kterém s odůvodněním zadavatele dále polemizuje. Pokud jde o třetí žalobní bod, zadavatel využil v zadávacím řízení pro podání nabídek elektronický nástroj, v rámci jehož funkcionalit je z povahy věci zajištěna nezaměnitelnost a identifikovatelnost jednotlivých dokumentů. V tomto ohledu tak nebyla nijak narušena zásada transparentnosti. 5. Osoba zúčastněná na řízení – zadavatel, uvedla, že žalobce pouze recykluje původní argumentaci užitou v námitkách, podnětu k Úřadu a v rozkladu. Odkázala proto na obsah správního spisu s tím, že žalobu považuje za nedůvodnou. 6. V replice k vyjádření žalovaného žalobce reagoval podrobně zejména na otázku možného hodnocení nabídek. Setrval na svých závěrech jak v této otázce, kterou dále rozvíjel, tak i v ostatních žalobních bodech. III. Posouzení věci 7. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí předsedy žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. K námitce výběru dodavatele v rozporu se zadávací dokumentací 8. Podstatou prvního žalobního bodu je nesouhlas žalobce se způsobem hodnocení nabídek zadavatelem, neboť u všech jednotlivých subkritérií měl zadavatel povinnost vybrat pouze jednu nejlepší nabídku. Podle žalobce bylo na zadavateli, jaký si zvolí systém hodnocení nabídek. Mohl zvolit systém přidělování bodů podle kvality splnění jednotlivých aspektů a udělovat maximální počet bodů více nabídkám. Namísto toho ale zadavatel preferoval hodnocení, dle kterého u každého aspektu bude vybrána „nejlepší“ nabídka, což podle něj nelze vykládat jinak než tak, že nejlepší nabídkou je pouze jediná, která nejlépe splňuje dané kritérium. Tuto svou námitku nadále rozvíjel příklady, kterými dokládal nesouhlas se závěry žalovaného. 9. V rámci zadávací dokumentace je bodové hodnocení nabídek stanoveno následovně: „Objednatel při hodnocení nabídek v rámci jednotlivých subkritérií přidělí nabídce za každý aspekt body od 1 do 4 dle následujícího klíče: · 4 body – řešení je nejlepší v rámci příslušného aspektu · 3 body – proti nejlepšímu řešení v rámci příslušného aspektu vykazuje nabídka nedostatky, které částečně snižují efektivitu vytvoření, provozu, rozvoje a správy řešení, ale nemají dopad na jeho cílovou kvalitu nebo použitelnost z pohledu uživatelů · 2 body – proti nejlepšímu řešení v rámci příslušného aspektu vykazuje nabídka nedostatky, které snižují cílovou kvalitu nebo použitelnost řešení z pohledu uživatelů nebo významně snižuje efektivitu vytvoření, provozu, rozvoje a správy řešení · 1 bod – nabídka je v rámci příslušného aspektu vnitřně nekonzistentní, nebo jsou požadavky Objednatele interpretovány nesprávně s ohledem na účel použití modulu, nebo není patrné, jak bude hodnocený aspekt řešení naplněn.“ 10. Žalobce konkrétně namítal, že se žalovaný nezabýval jazykovým výkladem výrazu „nejlepší“, přičemž v tomto smyslu odkazoval na situaci olympijského závodu v maratonu. Nebezpečí výrazu „nejlepší“ tkví obecně (a samozřejmě i v této konkrétní věci) v nastavení souvisejících srovnávacích kritérií. Výraz „nejlepší“ bezpochyby představuje superlativ přídavného jména „dobrý“, tj. lze ho obecně vnímat tak, že by nejlepší měla být vždy jen jedna možnost, která kvalitativně převyšuje všechny ostatní. Nicméně volba nejlepší varianty předpokládá, že jsou stanovena kritéria tak, aby bylo možné zvolit jedinou variantu jako nejlepší. Pokud tomu tak není, tak může být shodně kvalitativně hodnoceno i více variant (obdobně výsledků, závodníků atd.). 11. Zjevný deficit argumentace žalobce založené na příkladu olympijského závodu v maratonu vyplývá už z toho, že závod jistě nevyhrává ten, kdo doběhne do cíle (jak uvádí žalobce), ale ten, kdo doběhne do cíle první. Žalobce nicméně zjevně pomíjí to, že i ve sportovním prostředí mohou závodníci dosáhnout zcela shodných výsledků a dělit se o první místo (příklady mohou být Velká pardubická ročník 2024, mužský závod ve skoku do výšky na Olympijských hrách Tokio 2020, ženský závod ve sjezdu na Olympijských hrách Soči 2014 atd.). 12. Obdobné platí i pro příklad žalobce spočívající v hypotetické veřejné zakázce na dodávku automobilu se spotřebou paliva nižší než 7 litrů jako jedním z hodnotících kritérií. Žalobce přizpůsobuje svoji argumentaci i v tomto bodu svým výchozím předpokladům. Soud na to může reagovat pouze tím, že v jím předkládané hypotetické zakázce by se mohli přihlásit např. dealeři jediné tovární značky a nabídnout totožné vozidlo, s totožným motorem, totožnou výbavou a ve shodné barvě, tj. žádné z nabídnutých vozidel nemůže být po technické stránce posouzené odlišně od ostatních, a pro