3 Ads 37/2003 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 16/2023- 30 - text pokračování 11 33 Ad 16/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: K. H. nar. X bytem X zastoupen: JUDr. Janem Juračkou, advokátem Advokátní kancelář Juračka a spol. s.r.o., IČ: 07949626, se sídlem kanceláře Tovární 881/7, 669 02 Znojmo proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 9. 2023, č.j. X takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 19. 9. 2023, č.j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4719 Kč, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Juračky, advokáta se sídlem kanceláře Tovární 881/7, 669 02 Znojmo. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobou ze dne 16. 11. 2023 žalobce brojil proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 9. 2023, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“) byly námitky žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 18. 8. 2023, č.j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítnuty a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná rozhodla o tom, že částka zvýšení za vychované dítě nenáleží za výchovu H. H., nar. X, neboť o dítě v období od jeho narození do zletilosti osobně pečovala v největším rozsahu jiná osoba, a to paní L. S., nar. X (dále také „matka“). Podmínka výchovy tohoto dítěte pro nárok na zvýšení za vychované dítě tak není splněna. Částka zvýšení za vychované dítě nenáleží ani za výchovu dítěte B. H., nar. X, neboť o dítě v období od jeho narození do zletilosti pečovala v největším rozsahu její matka. Podmínka výchovy dítěte pro nárok na výchovné tak nebyla ani u jednoho z obou dětí splněna. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná stručně shrnula, že žalobce uplatnil dne 12. 10. 2022 u Okresní správy sociálního zabezpečení Znojmo (dále jen „OSSZ Znojmo“) žádost o zvýšení starobního důchodu za vychované děti, ve které uvedl, že osobně pečoval o dcery H. a B. od narození do zletilosti v největším rozsahu. Dále shrnula právní úpravu obsaženou v čl. II bodu 1 a 3 zákona č. 323/2021 Sb. a dále v ustanovení § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP“). Z této právní úpravy vyplývá, že v případě, že výchovu dítěte zajišťovalo více osob, lze zvýšení procentní výměry starobního důchodu z důvodu výchovy dítěte (dále jen „výchovné“) přiznat pouze té osobě, která výchovu zajišťovala v největším rozsahu, přičemž výchova se pro tento účel posuzuje od narození dítěte až do nabytí jeho zletilosti jako jeden celek. 4. Žalovaná uvedla, že smyslem výchovného je přitom především zmírnění statistického rozdílu mezi průměrným starobním důchodem osob pečujících o děti oproti obecnému průměrnému starobnímu důchodu. Nejvýznamnější dopad na pracovní kariéru, a tedy i na výši důchodu, má přitom výchova dítěte zejména v jeho předškolním věku a v prvních letech povinné školní docházky. Ta z pečujících osob, jejíž pracovní kariéra byla výchovou dítěte ovlivněna méně nebo vůbec, má svůj starobní důchod vyšší díky vyšším výdělkům a delší době pojištění. Nedochází u ní ke snížení důchodu a není tedy dán důvod pro kompenzaci prostřednictvím výchovného. Takové osobě proto nárok na výchovné nepřísluší. 5. Žalovaná dovodila, že šetřením se nepodařilo prokázat, že žalobce o děti pečoval v největším rozsahu. Z nárokových podkladů, které má žalovaná k dispozici, je zřejmé, že matka dětí osobně celodenně pečovala o děti od jejich narození po dobu mateřské a rodičovské dovolené, tj. v období, kdy jeden z rodičů musí o tyto děti celodenně pečovat, což má negativní dopady na jeho kariérní růst, potažmo výdělečné možnosti. Z nárokových podkladů žalobce navíc nevyplývá, že by v období od narození dětí do nabytí jejích zletilosti došlo k poklesu vyměřovacích základů žalobce z důvodů péče o děti. 6. Rovněž tak bylo naplněno ustanovení § 32 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, že podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. K rozvodu manželství a svěření dětí do péče účastníku řízení došlo v roce 1994, kdy bylo dceři H. 15 roků a dceři B. 11 roků. Z podkladů je nepochybné, že se účastník řízení podílel na výchově dětí (a po svěření do péče zcela), ale podmínka péče v největším rozsahu splněna nebyla, protože ustanovení § 32 odst. 4 ZDP svědčí matce obou dětí. Námitkám žalobce proto nebylo možno vyhovět. III. Žaloba 7. Žalobce proti napadenému rozhodnutí vznesl následující námitky. Žalobce považuje předmětné rozhodnutí a řízení jemu předcházející ve svém důsledku za nezákonné. Podle názoru žalobce došlo vydáním nezákonného napadeného rozhodnutí k porušení jeho práv. 8. Žalobce podal u žalované dne 12. 10. 2022 žádost o zvýšení procentní výměry starobního důchodu, který mu byl přiznán od 1. 10. 2019, z důvodu výchovy dvou dětí H. a B. H. Na základě předběžného opatření byly obě dcery svěřeny do výchovy žalobce. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 5. 1994, č.j. 4 C 656/92-58, který v rozsahu svěření obou dcer do péče otce nenabyl právní moci, bylo manželství žalobce rozvedeno. Rozsudkem téhož soudu ze dne 8. 3. 1996 byly nezletilé H. a B. svěřeny po dobu rozvodu finálně do výchovy žalobce. 9. Z uvedených rozhodnutí plyne, že od 8. 3. 1994 osobně o děti pečoval pouze žalobce – otec. Matka dětí se žalobcem a nezletilými dětmi nebydlela. V době usnesení byla dcera H. ve věku 14 let a 10 měsíců, zatímco dcera B. ve věku 10 let a 10 měsíců. Po nastoupení matky do zaměstnání po mateřské dovolené se rodiče o děti starali střídavě po týdnu, neboť oba rodiče pracovali v režimu ranní – odpolední směna, přičemž se o děti staral ten z rodičů, kdo měl ranní směnu. Ranní směna trvala od 6 hodin do 14 hodin, odpolední směna od 14 hodin do 22 hodin. Jak vyplývá z následujícího výpočtu, o děti H. a B. od jejich narození do zletilosti osobně pečoval v největším rozsahu žalobce jako jejich otec. 10. Žalobce dovozuje, že společná péče o H. trvala 14 let a 10 měsíců, tj. 178 měsíců. Mateřská dovolená matky trvala třikrát 6 měsíců, tj. 18 měsíců. Po odečtu mateřské dovolené trvala společná péče 160 měsíců. Každý z rodičů tedy o H. osobně pečovali 80 měsíců. Péče matky trvala tedy 80 + 18 měsíců, tj. 98 měsíců. Naproti tomu, péče otce o dceru H. trvala od vydání předběžného opatření 3 roky a 2 měsíce, tj. 38 měsíců. Celkem tedy žalobce jako otec pečoval o dceru H. 118 měsíců, a tedy celkově o dvacet měsíců déle než matka. 11. Co se týká dcery B., společná péče rodičů o ni trvala 10 let a 10 měsíců, tj. 130 měsíců. Mateřská dovolená matky trvala 6 měsíců. Po odečtu mateřské dovolené matky trvala společná péče 124 měsíců. Každý z rodičů tedy o B. osobně pečovali 62 měsíců. Péče matky trvala tedy 62 + 6 měsíců mateřské dovolené, tj. 68 měsíců. Žalobce jako otec osobně pečoval po vydání předběžného opatření o dceru B. celkově 7 let a 2 měsíce, tj. 86 měsíců. Celkem tedy otec o dceru B. osobně pečoval 148 měsíců. Z výpočtu vyplývá, že žalobce o dceru B. osobně pečoval o 80 měsíců déle než matka. 12. Žalobce připomněl, že i on se v době mateřské dovolené matky částečně o dcery staral. Matce nezletilých dětí nemůže výchovné náležet, protože podle § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2022 není podmínka výchovy dítěte pro nárok na starobní důchod splněna, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat. Matka přestala osobně pečovat o H. ve věku necelých 15 let a o B. dokonce ve věku necelých 11 let. Nelze tudíž říci, že matka o děti osobně pečovala do dosažení jejich zletilosti. L. S. byla navíc odsouzena pro spáchání trestných činů, a to neplacení výživného na děti a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009). 13. Žalobce konečně shrnul právní úpravu obsaženou v přechodných ustanoveních čl. II zákona č. 323/2021 Sb. Žalovaná nesprávně dovodila, že o nezletilé děti se v největším rozsahu starala jejich matka L. S. Dále se žalovaná dopustila pochybení, neboť nepřihlédla ke skutečnosti, že L. S. byla odsouzena pro spáchání trestných činů neplacení výživného na děti a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 písm. a) trestního zákona. Žalovaná tedy nesprávně v tomto případě aplikovala ustanovení článku II zákona č. 323/2021 Sb. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí pro nedostatečnost zjištění skutkového stavu a nezákonnost kvalifikace provedené žalovanou. IV. Vyjádření žalované a replika žalobce 14. Ve svém vyjádření ze dne 12. 12. 2023 žalovaná odkázala na nosné důvody napadeného rozhodnutí. K žalobní argumentaci uvedla, že z podkladů zalo