6 Azs 309/2016 — Nejvyšší správní soud

34 Az 6/2024- 27 - text 11 34 Az 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: R. S. t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2024, č. j. OAM-1591/LE-LE05-LE05-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2024, č. j. OAM-1591/LE-LE05-LE05-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 1. 2024, č.j. OAM-1591/LE-LE05-LE05-2023 („napadené rozhodnutí“) rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že žalobci nelze udělit azyl pro existenci důvodů podle § 15 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“), a že žalobci nelze udělit doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a napadl jej žalobou v celém rozsahu. II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2017, č.j. 11 To 6/2017-549, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, sp.zn. 49 T 6/2016, byl žalobce shledán vinným ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb., trestní zákoník („trestní zákoník“). Za spáchaný trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, trestu vyhoštění ze země ve výměře 10 let a k trestu propadnutí věci. 3. Žalobce podal dne 21. 11. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že výkon trestu odnětí svobody mu končí dne 9. 12. 2023 a že byl odsouzen k trestu vyhoštění z České republiky. Měl by být vyhoštěn do Kosova. Sdělil, že chce zůstat v České republice kvůli rodinným vazbám s bývalou manželkou a dcerou, jeho vyhoštění by trvale přetrhalo jeho rodinné vazby, které jsou pro něj životně důležité. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 30. 11. 2023 žalobce sdělil, že do České republiky vstoupil asi v roce 1999 a v roce 2000 zde poprvé žádal o azyl. O mezinárodní ochranu žádá kvůli své rodině, dceři žalobce je 14 let a žije ve S. Také o ni žádá proto, že ve výkonu trestu je kvůli drogové trestné činnosti, zapletl se s drogami a nyní mu kvůli tomu vyhrožují Albánci. Nemůže se vrátit do Kosova, tam je jeho život ohrožen. 4. S žalobcem byl proveden pohovor k žádosti o mezinárodní ochranu dne 6. 12. 2023. Žalobce uvedl, že se po osmi letech ve výkonu trestu cítí být napravený. Chce žít normálně. K výhružkám od Albánců v rámci pohovoru specifikoval, že mu vyhrožovali, když ho chytla policie, když byl ve vazbě a před soudem. Poté, co byl žalobce informován o možnosti vyloučení z mezinárodní ochrany dle § 15 a § 15a zákona o azylu, se žalobce vyjádřil k průběhu trestního řízení. V rozsudcích dle něj byly strašné chyby, bylo tam mnoho nejasností. Žalobce má za to, že tak vysoký trest dostal proto, že se jednalo o pomstu policie. Nabízeli mu, aby spolupracoval, ale on odmítl vypovídat. Závěrem žalobce uvedl, že chce být s rodinou, s dcerou, chce si najít práci a slušně žít. Trest ho ponaučil. 5. Žalovaný zjistil, že žalobce byl za trestnou činnost v České republice odsouzen celkem čtyřikrát. Poprvé byl odsouzen v roce 1994 k trestu odnětí svobody na 5 měsíců pro spáchání přečinu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci dle § 197a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon („trestní zákon“). Tímto rozsudkem mu byl uložen i trest vyhoštění, od jehož výkonu bylo dne 6. 12. 2005 upuštěno. Podruhé byl odsouzen v roce 1998 k trestu odnětí svobody na 9 měsíců pro spáchání přečinů padělání a pozměňování veřejné listiny dle § 176 odst. 1 trestního zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 trestního zákona. Potřetí byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 5 měsíců v roce 2002 opět pro maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 trestního zákona. Naposledy byl odsouzen v roce 2017, jak bylo nadepsáno shora. 6. Žalovaný shledal, že žalobci nelze udělit azyl, neboť jsou dány důvody dle § 15 odst. 3 písm. d) zákona o azylu, tedy že cizinec pravomocně odsouzený za zvlášť závažný zločin představuje nebezpečí pro společnost. Žalovaný se zabýval pojmem zvlášť závažný zločin a jeho chápáním v azylovém právu, odkázal na rozsudky Soudního dvora Evropské unie (SDEU) a Nejvyššího správního soudu (NSS) zabývajícími se posouzením vážnosti zločinu. Svůj závěr žalovaný odůvodnil mimo jiné tím, že žalobce byl již čtyřikrát odsouzen za trestnou činnost. Páchal drogovou trestnou činnost po dobu nejméně deseti let a ve velkém rozsahu. V trestné činnosti pokračoval i po předchozích odsouzeních. Z jeho výpovědi je zřejmá nulová sebereflexe. Žalobce sice tvrdí, že jej trest poučil, svou vinu však evidentně v zásadě nepřipouští, nebo ji přinejmenším bagatelizuje. Trestní stíhání a odsouzení označuje za pomstu orgánů činných v trestním řízení. Žalobce nabízel k prodeji a přechovával drogu heroin, která je řazena mezi tvrdé drogy, s významným devastačním účinkem na zdraví konzumentů. Žalobce se trestné činnosti dopouštěl dlouhodobě, systematicky a prakticky každodenně ve velkém rozsahu a v úmyslu opatřit si materiální prospěch. Stejně jako trestní soudy žalovaný neshledal v případu žalobce žádné polehčující okolnosti. Polehčující není ani skutečnost, že žalobci byl uložen trest odnětí svobody na dolní hranici zákonného rozmezí. I tak se jednalo o přísný trest, svědčící o společenské nebezpečnosti žalobce. Tomu odpovídá i udělený trest vyhoštění na deset let. Žalovaný nevyhodnotil jako polehčující okolnost ani skutečnost, že žalobce trest odnětí svobody již vykonal. Z jeho výpovědi plyne nulová sebereflexe, svou vinu evidentně nepřipouští a snaží se ji bagatelizovat. Žalovaný se dále zabýval možností udělit žalobci doplňkovou ochranu, dospěl k závěru, že je nutno aplikovat § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a vyloučit žalobce z možnosti udělení doplňkové ochrany. III. Žaloba 7. Dle žaloby nelze trestný čin, pro který byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody, kvalifikovat z hlediska azylového práva jako vážný zločin. Argumentace žalovaného neposkytuje dostatečné odůvodnění takového závěru. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2019, č. j. 4 Azs 352/2019-36, který uvádí některé typové vážné zločiny, jako je vražda, znásilnění, žhářství či ozbrojená loupež. Žalobce žádný z těchto typových zločinů nespáchal. 8. Žalobce poukázal na rozpor mezi vnímáním pojmu „vážný zločin“ dle azylového práva a pojmu „zvlášť závažný zločin“ dle trestního práva, jak je obsažen v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu, ze kterých žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel. Tyto pojmy nelze bez dalšího směšovat dohromady. Pojem „závažný zločin“ je nutno v azylovém právu brát samostatně a speciálně pro účely azylového posouzení. Pokud původní rozhodnutí Městského soudu v Praze žalobci uložilo trest odnětí svobody mimořádně snížený pod spodní hranici zákonné sazby, přičemž odvolací soud následně uložil trest při samé spodní hranici zákonné sazby, jedná se o závažné indicie vypovídající o tom, že se nejednalo o trestný čin, který by byl vážným zločinem, či dokonce zvlášť závažným zločinem v intencích azylového práva. 9. Žalobce se ohradil proti posouzení žalovaného ve třetím odstavci na straně 10 napadeného rozhodnutí. Žalobce během trestního řízení využil svého práva nevypovídat, ke své vině se nikdy nevyjádřil. Nemůže mu být kladeno k tíži, že u azylového pohovoru vyjádřil svůj nesouhlas se způsobem svého trestního odsouzení. Žalobce nesouhlasí s tím, že by prošel nulovou sebereflexí. Má za to, že trest, který odpykal, byl velice přísný a on se cítí být napravený. Žalobce nechce mít s drogami nadále nic společného, chce žít poblíž své rodiny. Nebagatelizuje závažnost své předchozí činnosti, nýbrž jako právní laik nesouhlasí s přísností trestů, které mu byly uloženy. 10. Žalobce obecně namítl že napadené rozhodnutí je nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Tím, že žalobce bude pobývat mimo Českou republiku, dojde k dalšímu závažnému zásahu do jeho práv na soukromý a rodinný život, což napadené rozhodnutí opomíjí. IV. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za správné a žalobu za nedůvodnou. S námitkami žalobce nesouhlasí, neboť nedokládají namítaná pochybení. Žalovaný se důkladně zabýval tím, zda trestný čin spáchaný žalobcem lze hodnotit jako zvlášť závažný zločin z hlediska azylového práva. Tento pojem v odůvodnění napadeného rozhodnutí s odkazem na relevantní judikaturu vymezil. Zjednodušeného vymezení pojmu „zvlášť závažný zločin“ založeného na definici dle trestního zákoníku se žalobce v žalobě paradoxně dovolává. 12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil konkrétní specifické okolnosti případu, poukázal na dlouhodobost trestné činno