7 As 302/2016 — Nejvyšší správní soud

41 A 14/2023- 23 - text  7 41 A 14/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: J. K. X zastoupen Mgr. Tomášem Maxou, advokátem Petrská 1136/12, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2023, č. j. JMK 52993/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Správní orgány uznaly žalobce vinným ze spáchání přestupku řízení motorového vozidla bezprostředně po požití návykové látky nebo v době, kdy byl stále pod jejím vlivem. Žalobce namítá, že nenaplnil subjektivní stránku přestupku. Nebyl a ani si nemohl být vědom toho, že je pod vlivem návykové látky. Ke spáchání přestupku nedošlo. Soud proto musel posoudit, zda spisový materiál obsahuje dostatečný podklad ke shledání viny žalobce za daný přestupek. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Žalobce dne 23. 10. 2022 zastavila a kontrolovala hlídka policie. Po zastavení ho policisté vyzvali k podrobení se testu na alkohol a jiné návykové látky. Žalobce souhlasil. Vyšel mu pozitivní výsledek na látku „Cocain“. Policisté žalobce o tomto výsledku poučili. Následně vyzvali žalobce k podstoupení odborného lékařského vyšetření spojeného s odběrem biologického materiálu (žilní krev a moč). Žalobce také souhlasil. Po převozu do zásahové stanice Psychiatrické nemocnice Brno proběhlo vyšetření. U žalobce se zjistila přítomnost 26, 0 ng/ml benzoylecgoninu (metabolit kokainu). Jde o nadlimitní hodnotu podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou („nařízení vlády“). Nadlimitní hodnota zakládá domněnku ovlivnění takovou návykovou látkou. Policisté poučili žalobce o podezření, že je odpovědný z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. c) [dřívější úpravy b) – pozn. soudu]. Téhož dne ho v 17:50 propustili na místě silniční kontroly. 3. Se žalobcem nejprve probíhaly úkony trestního řízení. V jejich rámci vznikl dne 27. 12. 2022 i znalecký posudek z oboru toxikologie. Vyplynulo z něj, že se v krvi žalobce prokázalo 26, 0 ng/ml benzoylecgoninu. Znalecký posudek popsal i vliv kokainu na řízení (blíže viz bod 24 níže). Dne 10. 1. 2023 policie postoupila věc Městskému úřadu Šlapanice, odboru dopady („městský úřad“). 4. Městský úřad rozhodnutím ze dne 22. 2. 2023, č. j. SLP-OD/16562-23/TYL („rozhodnutí městského úřadu“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. c) ve spojení s § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Žalobci uložil pokutu ve výši 2 500 Kč a zákaz činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců. 5. Žalobce se proti rozhodnutí městského úřadu odvolal. Namítal zejména, že městský úřad neprokázal jeho ovlivnění návykovou látkou. Městský úřad se nezabýval subjektivní stránkou přestupku. Benzoylecgonin je psychicky neaktivní metabolit kokainu. Jako takový neovlivňuje žalobce a jeho řidičské schopnosti. Jeho nález v krvi žalobce v nadlimitní hodnotě neznamená automaticky spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Jeho skutková podstata předpokládá právě ovlivnění řidičských schopností. Navíc ze záznamů ve spisu z doby silniční kontroly a lékařského vyšetření nevyplývá, že by policisté či lékař zaznamenali nějakou známku ovlivnění návykovou látkou. Ani sám žalobce si nebyl vědom, že má tuto látku v krvi a že by ho mohla ovlivňovat. 6. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 4. 2023, č. j. JMK 52993/2023 („rozhodnutí žalovaného“), potvrdil rozhodnutí městského úřadu. Z provedených důkazů podle něj jasně plyne, že žalobce řídil motorové vozidlo bezprostředně po užití návykové látky nebo v době, kdy ještě byl pod vlivem takové látky. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce namítá, že nenaplnil subjektivní stránku přestupku. K jejímu naplnění by mohlo dojít pouze tehdy, pokud by žalobce mohl vědět, že je pod vlivem návykové látky. Benzoylecgonin je ovšem neaktivní metabolit kokainu. Nemá žádný vliv na psychiku ani řidičské schopnosti žalobce. Obdobně se vyjádřilo i trestní kolegium Nejvyššího soudu ve svém stanovisku ze dne 21. 10. 2020, Tpjn 300/2020. Podle něj je benzoylecgonin „neaktivním metabolitem kokainu. Ukazuje na jeho přítomnost, zároveň však nejde o návykovou (ani psychoaktivní či toxickou) látku.“ 8. Jelikož je benzoylecgonin neaktivní metabolit návykové látky, který neovlivňuje chování člověka ani schopnost člověka řídit motorová vozidla, žalobce logicky nemohl vědět a ani neměl možnost zjistit, že je pod vlivem této látky. Ohledně otázky účinků benzoylecgoninu žalobce navrhoval doplněk znaleckého posudku z oblasti toxikologie. Samotná přítomnost této látky automaticky nezakládá zavinění. To je nezbytné v každém případě prokazovat. Zavinění se musí vztahovat k řízení vozidla pod vlivem drogy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 593/2016, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010-96). 9. Žalobce neužil vědomě žádnou návykovou látku a nepociťoval na sobě žádné nestandardní účinky jakýchkoliv látek. Jediným momentem, kdy snad mohl užít návykovou látku, byl pátek 21. 10. 2022, tedy zhruba dva dny před silniční kontrolou. Popíjel se známými alkohol. Nepamatuje si ale užití kokainu. Nepředpokládal, že by mohl být pod vlivem návykové látky. Rozhodnutí správních orgánů měla popsat, z čeho dovozují naplnění subjektivní stránky přestupku. 10. Žalovaný však neuvedl žádné skutečnosti, které by dokazovaly, že žalobce si byl nebo musel být vědom svého ovlivnění. Jen zmínil nedůvěryhodnost tvrzení o možném užití kokainu v pátek večer. Podle žalovaného totiž poločas rozpadu bonzoylekgoninu činí 5 až 8 hodin. Z podkladů ve spise ovšem nic takového nevyplývá. Žalobce k tomu navrhoval pořízení doplňku znaleckého posudku. Žalovaný místo toho jen vyšel z konstatování obsahu důkazů v rozsudku Nejvyššího správního soudu (sic!), na nějž odkazoval. Byl mezi nimi i znalecký posudek, který ale žalovaný neviděl. Žalobce neměl možnost to zpochybnit a žalovaný obešel pravidla pro zodpovězení odborných otázek. 11. Žalobce považuje za pochybnou úpravu, kterou se stanovují limitní hodnoty návykových látek. Zpochybňuje samotnou formu úpravy v podzákonném právním aktu. Limity, jejichž překročení zdůvodňuje uložení sankce, musí být v zákoně. Za nesmyslnou považuje i hranici pro ovlivnění bonzoylekgoninem na 25 ng/ml, pokud se nejedná o psychoaktivní látku jako je kokain, ale pouze o jeho psychiku neovlivňující metabolit. Nařízení podle jeho názoru nelze aplikovat, jelikož je v rozporu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod („Listina“). Žalobce v té souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, č. j. 3 Ads 42/2010-92. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě, že námitky žalobce jsou obdobné jako v řízení před městským úřadem a v odvolání. V detailech proto odkazuje na odůvodnění svého napadeného rozhodnutí. V. Posouzení věci 13. Žaloba není důvodná. 14. Žalobce vznáší dvě námitky: a) že mu správní orgány neprokázaly zavinění, b) že je celá použitá právní konstrukce ústavně pochybná. Soud tyto námitky v uvedeném pořadí vypořádá. a. Žalobce jednal zaviněně – minimálně v nevědomé nedbalosti 15. Žalobce namítá neprokázání subjektivní stránky přestupku, jelikož si nemohl být vědom, že je pod vlivem návykové látky (benzoylecgonin). 16. Podle § 5 odst. 2 písm. b) řidič nesmí řídit vozidlo bezprostředně po užití jiné návykové látky nebo v takové době po užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejím vlivem. 17. Právní úprava přestupku řízení motorového vozidla pod vlivem jiných návykových látek se v současné době (od nabytí účinnosti novely č. 233/2013 Sb., kterou se změnil zákon o silničním provozu) zakládá na tzv. analytickém principu. Projevem tohoto principu je určení předem stanovené hranice návykové látky v krvi, jejíž překročení zakládá domněnku ovlivnění touto návykovou látkou. Na základě zákonného zmocnění v § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu nařízení vlády určuje pro každou z vybraných návykových látek tuto hranici, která vyplývá z poznatků soudních lékařů a soudních toxikologů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2017, č. j. 7 As 298/2017-37, body 22 až 25). 18. Z úředního záznamu policie ze dne provedení silniční kontroly vyplývá, že provedený test vykázal pozitivní výsledek na kokain. Téhož dne odebral lékař při lékařském vyšetření v Psychiatrické nemocnici Brno vzorek biologického materiálu (moč, krev). Oba vzorky biologického materiálu, určily hladinu 26 ng/ml benzoylecgoninu. Podle § 5 odst. 2 písm. b) silničního zákona ve spojení s nařízením vlády je benzoylecgonin návykovou látkou, která v