— Nejvyšší správní soud

55 A 71/2022- 56 - text  6 55 A 71/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Jana Jiráska a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Mgr. Z. B. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2022, č. j. MSP-351/2021-OSV-OSV/6 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2022, č. j. MSP-351/2021-OSV-OSV/6, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda měly být žalobci podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, poskytnuty testové otázky včetně odpovědí ze vstupního testu pro zájemce o přijetí do přípravné služby justičních čekatelů. 2. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 28. 6. 2022 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2022, č. j. MSP-351/2021-OSV-OSV/6, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Justiční akademie ze dne 16. 2. 2021, č. j. 5/2021-RED-HLV/2. Tímto rozhodnutím Justiční akademie rozhodla o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace. 3. Otázky a odpovědi nebyly žalobci poskytnuty s odkazem na autorská práva jednotlivých autorů testu, kteří otázky pro Justiční akademii vytvářejí na základě smlouvy o dílo. Správní orgány také uvedly, že testové otázky jsou několikrát ročně využívány nejen v rámci vstupního testu na pozice justičních čekatelů, ale také právních čekatelů. Benefit žalobce z poskytnutí otázek by tak byl v hrubém nepoměru k jejich další využitelnosti, nákladovosti a rovnému přístupu ostatních účastníků. S ohledem na šetření práv nechala Justiční akademie přezkoumat nezávislými soudci chybné odpovědi žalobce a poskytla mu ty, jejichž odpověď nebyla jednoznačně chybná. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce uvedl, že nabyl dojmu, že některé odpovědi dle nabídky pro jednotlivé otázky nebyly správné. Proto žalobce nejdříve prostřednictvím emailu a následně prostřednictvím žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím požadoval poskytnutí testových otázek s celkovou nabídkou odpovědí, dále poskytnutí jeho odpovědí a také správných odpovědí na tyto otázky. Z postupu Justiční akademie (tedy že mu poskytla pouze tři otázky s odpověďmi) žalobce vyvodil závěr, že zbývající otázky obsahují závažné chyby a Justiční akademie chybně vyučuje a testuje. 5. Žalobce namítal, že otázky nejsou kryty autorským právem, neboť jsou (doslovným i částečným) užitím právního předpisu, tedy úředního díla. Jedná se proto o výjimku z ochrany podle § 3 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Podle logiky správních orgánů by pak např. otázku ohledně Nobelovy ceny musela mít akademie při jejím užití licencovanou od Nobelovy nadace a osob, které byly nabízeny v odpovědích. 6. Z vyřízení žádosti nebylo patrné, proč podle správních orgánů nelze zveřejnit otázky a odpovědi, pokud žalobce nežádal o jejich zveřejnění. Zveřejnění je podle něj zpřístupnění předem neznámému počtu osob, které mohou bez dalšího úsilí nahodile přijmout informaci. Testovaným osobám byly informace zprostředkovány zcela odlišně. Uvedl, že pokud by mu byl text zaslán, byl by maximálně nucen jej dále nešířit (pokud by šlo o autorské dílo). Sama justiční akademie však dílo šířila, když je poskytla uchazečům v rámci testu. Žalobce má proto jakožto autor svých odpovědí právo, aby je měl k dispozici a znal výsledek testu, neboť se na základě poskytnutých otázek domnívá, že má více bodů, než mu bylo původně sděleno. Tento vyšší bodový zisk má přitom vliv na výběr osoby žalobce na soudcovskou pozici. 7. Tím, že by správní orgány zaslaly žalobci požadované odpovědi, nebude nikomu způsobena újma. Naopak tím Justiční akademie předejde tomu, že žalobce zveřejní alespoň ty otázky, které mu byly poskytnuty, aby demonstroval, že Justiční akademie testuje nesprávnými otázkami. 8. Žalobci uniká jedinečnost uměleckého díla, pokud je odpovědí pouze opsaný zákon nebo všeobecně známá informace, dílo je zpřístupňováno u testu třetím osobám, nejsou zřejmá kritéria jedinečnosti, není znám autor ani konkrétní licence. Nezpřístupnění otázek je proto pouze libovůle správních orgánů. Pokud není patřičně uvedeno, v čem bude právo na ochranu díla dotčeno tím, že se s ním seznámí testující osoby, jde o nepřezkoumatelné rozhodnutí. 9. Žalobce tedy navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného i Justiční akademie zrušil, nařídil Justiční akademii, aby žalobci poskytla požadované informace a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Posouzení věci 11. Žaloba je důvodná. 12. Podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím povinný subjekt informaci neposkytne, pokud by tím byla porušena ochrana práv třetích osob k předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem autorským. 13. Podle § 2 odst. 1 autorského zákona je předmětem práva autorského dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). 14. Podle § 61 odst. 1 autorského zákona je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku), platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. 15. Podle § 34 odst. 1 písm. a) autorského zákona do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije v odůvodněné míře dílo na základě zákona pro účely veřejné bezpečnosti, pro soudní nebo správní řízení nebo k jinému úřednímu účelu nebo pro parlamentní jednání a pořízení zápisu o něm. 16. Základním smyslem zákona o svobodném přístupu k informacím je zajištění práva veřejnosti na přístup k informacím veřejného sektoru, s výjimkou informací výslovně uvedených zákonem. Povinné subjekty jsou tedy povinny poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, pokud se nejedná o zákonem stanovenou výjimku z této povinnosti. 17. Jednou z těchto výjimek je podle § 11 odst. 2 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím ochrana práv třetích osob k předmětu autorského díla. Aby se jednalo o autorské dílo ve smyslu § 2 autorského zákona, musí naplňovat kumulativní legální pojmové znaky. Těmito znaky jsou znak jedinečnosti, znak tvůrčí činnosti, a vyjádření díla v objektivně vnímatelné podobě. Pouze v případě naplnění všech těchto znaků pak autorské dílo požívá právní ochrany ve smyslu autorského zákona. 18. „Tvůrčí činnost lze spatřovat v takovém vytvoření nehmotného artefaktu, jehož dosažení závisí v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by tento výtvor (duševní plod tvůrčí povahy literární, jiné umělecké nebo vědecké) nebyl vůbec dosažen. Pokud jde o druhý znak autorského díla, tedy jedinečnost díla jako výsledku tvůrčí činnosti, tu je třeba vnímat jako kvantitativní kritérium objemu vynaložené tvůrčí individuality. Objem vynaložené tvůrčí individuality tu musí směřovat k vytvoření díla, jež statisticky pravděpodobně nebude totožné s dílem jiného tvůrce“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018, č. j. 11 A 120/2015-38). 19. To však současně neznamená, že každá informace, která naplní uvedené pojmové znaky autorského díla, je také důvodem pro odmítnutí poskytnutí informace ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím. K žádostem o informace tohoto druhu je třeba přistupovat individuálně a vycházet z pravidla, že je třeba poskytnout zásadně veškeré požadované informace, ledaže jsou dány natolik závažné důvody pro ochranu autorského práva, aby byl případ posouzen jako výjimka z pravidla. Správní orgány a soudy jsou tak povinny zohlednit objektivní vlastnosti požadovaných informací i to, nakolik by jejich zpřístupnění znamenalo skutečné porušení autorských práv. Současně musejí zvážit též povahu práva na informace a míru jeho omezení v kontextu individuálních zájmů žadatele i obecného zájmu na kontrole činnosti orgánů veřejné moci. Bude-li třeba, jsou správní orgány povolány zvážit kolizi práva na informace a ochrany práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti. Ze strany správních orgánů postačí elementární a bezformální úvaha, splňující pouze požadavky srozumitelnosti a přezkoumatelnosti (nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, pod sp. zn. IV. ÚS 3208/16). 20. Povinností podle zákona o svobodném přístupu k informacím se nelze bez dalš