6 As 319/2021 — Nejvyšší správní soud

66 A 1/2023- 224 - text  62 66 A 1/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Petra Pospíšila a soudců Martina Kopy a Filipa Skřivana ve věci navrhovatelů: a) H. B. bytem X b) Bc. F. N. bytem X oba zastoupeni advokátkou Mgr. Lenkou Kotulkovou sídlem Kopečná 241/20, 602 00 Brno proti odpůrkyni: obec Moravské Knínice sídlem Kuřimská 99, 664 34 Moravské Knínice zastoupena advokátem Mgr. Ing. Jánem Bahýľem sídlem Kotlářská 912/29, 602 00 Brno za účasti: 1. Spokojené Díly, z. s., IČO 22672818 sídlem Foglarova 1817/57, 664 34 Kuřim 2. Občané Malhostovic za Optimalizovanou D43, z. s., IČO 14395673 sídlem Malhostovice 152, PSČ 666 03 3. Ing. F. G., Ph.D. bytem X o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu Moravské Knínice schváleného usnesením zastupitelstva obce Moravské Knínice č. 517/41/22 ze dne 28. 3. 2022 takto: I. Opatření obecné povahy – územní plán Moravské Knínice, schválený usnesením zastupitelstva obce Moravské Knínice č. 517/41/22 ze dne 28. 3. 2022, se ruší v části vymezení ploch dopravní infrastruktury č. 155, 170 a 178, včetně souvisejících staveb a opatření, ke dni právní moci tohoto rozsudku. II. Odpůrkyně je povinna zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 41 560 Kč k rukám jejich advokátky Mgr. Lenky Kotulkové ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení podstaty věci 1. [OBRÁZEK]Navrhovatelé se domáhají zrušení části územního plánu obce Moravské Knínice („územní plán“). Konkrétně jde o plochy pro umístění silnic „I/43 Troubsko (D1) – Lysice“ („komunikace 43“) a „Kuřim – jižní obchvat“ („jižní obchvat Kuřimi“). Územní plán je vymezuje jako plochy dopravní infrastruktury č. 155, 170 a 178. Jde o koridor vyznačený šedou barvou v pravé části níže přiloženého výřezu z hlavního výkresu územního plánu: 2. Soud v této věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 11. 7. 2023, č. j. 66 A 1/2023-175 („první rozsudek krajského soudu“). Návrhu tehdy vyhověl na základě jediného z uplatněných návrhových bodů. Ve shodě s navrhovateli měl za to, že tu chybělo vyhodnocení vlivů územního plánu na životní prostředí („vyhodnocení SEA“). 3. Nejvyšší správní soud však ke kasační stížnosti odpůrkyně první rozsudek krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne 29. 8. 2024, č. j. 3 As 194/2023-83 („kasační rozsudek“). Vytkl krajskému soudu, že se věcně nezabýval závěry stanovisek Krajského úřadu Jihomoravského kraje, podle nichž nebylo třeba, aby ve věci proběhlo vyhodnocení SEA. Nejvyšší správní soud proto shledal důvodnou námitku odpůrkyně, že krajský soud zrušil část územního plánu, přestože byl její postup v souladu se stanoviskem krajského úřadu. V rámci nového projednání věci se zdejší soud na toto téma zaměří v podkapitole IV. 2. níže. Ve zbytku přitom setrval na posouzení věci podle svého prvního rozsudku, které ho nadále váže (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2024, č. j. 1 Afs 31/2024-91, bod 25). II. Struktura rozsudku 4. Za účelem přehlednosti odůvodnění soud tento rozsudek strukturoval podle jednotlivých námitek navrhovatelů, ke kterým hned připojil názor odpůrkyně a osob zúčastněných na řízení, na což přímo navázal vlastním hodnocením. Projednávaná věc se v naprosté většině týká jen právních námitek. O skutkovém základu věci, jak jej popisují navrhovatelé, není mezi účastníky řízení i osobami zúčastněnými na řízení sporu (až na jednu výjimku, pokud jde o existenci souhlasu Ministerstva životního prostředí ve vztahu k ochraně zemědělského půdního fondu – viz podkapitolu IV. 7. níže). Relevantní skutkové okolnosti soud proto popsal vždy v rámci shrnutí návrhových bodů. V závěru pak odpověděl na samostatně stojící námitky osob zúčastněných na řízení. III. Podmínky řízení 5. Navrhovatelé vlastní pozemky, které se nachází nedaleko koridoru pro umístění komunikace 43 a koridoru pro umístění jižního obchvatu Kuřimi, včetně souvisejících staveb a opatření. V případě navrhovatelky a) je její pozemek zhruba 120 metrů od tohoto koridoru. Pokud jde o navrhovatele b), jeho nemovitost je zhruba 600 metrů od napadeného koridoru. Je navíc vyvýšená a vzhledem k reliéfu ji může ovlivňovat hluk z předpokládané komunikace. Oba podle soudu splnili procesní podmínku přímého a nezprostředkovaného vztahu k části území regulované územním plánem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526). Odpůrkyně ostatně ani aktivní legitimaci navrhovatelů v obecné rovině nezpochybnila (činí to jen ve vztahu k některým námitkám, s čímž se soud na daném místě vypořádá). Navrhovatelé plní i všechny další procesní podmínky a soud proto mohl návrh projednat ve věci samé. IV. Posouzení věci samé IV. 1. Při pořizování územního plánu nedošlo k porušení zákona, pokud jde o změnu napadených koridorů z územních rezerv na návrhové plochy a. Shrnutí návrhového bodu 6. Navrhovatelé zpochybňují proces pořizování územního plánu. Konkrétně poukazují na změnu, která nastala oproti schválenému zadání územního plánu v tom, že pořizovatel změnil územní rezervy pro napadené koridory na návrhové plochy, aniž by o tom rozhodlo zastupitelstvo. Zareagoval tím na aktualizaci Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje („zásady územního rozvoje“) z roku 2020. Podle navrhovatelů nelze návrh územního plánu doplňovat o nové záměry, aniž by ve věci rozhodlo zastupitelstvo. Navíc bez toho, že by se pořizování územního plánu vrátilo do fáze tzv. společného jednání. 7. Navrhovatelé se zde opírají zejména o rozsudek ze dne 26. 9. 2022, č. j. 64 A 4/2022-161 („rozsudek Drásov“), kterým Krajský soud v Brně zrušil část územního plánu městysu Drásov. Šlo o plochy pro koridor komunikace 43 jako v této věci. Senát 64 dospěl k závěru, že rozdíl mezi projednáváním návrhu územního plánu s navržením územní rezervy pro koridor dopravní infrastruktury a projednáváním návrhu s plochou koridoru je zásadní. Ustanovení § 23b zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 („stavební zákon“), totiž uvádí, že změnit územní rezervu na plochu nebo koridor umožňující stanovené využití lze jen na základě aktualizace nebo změny územně plánovací dokumentace. O pořízení změny územního plánu rozhoduje podle § 6 odst. 5 písm. a) stavebního zákona zastupitelstvo obce. V případě změny územní rezervy koridoru na návrhovou plochu koridoru je tedy podle rozsudku Drásov třeba rozhodnutí zastupitelstva obce. 8. V rozsudku Drásov senát 64 zdůraznil, že v případě veřejného projednání existuje zásadní omezení vyplývající z § 52 odst. 3 věta druhá stavebního zákona, podle které dotčené orgány a krajský úřad jako nadřízený orgán uplatní ve stejné lhůtě stanoviska k částem řešení, které se od společného jednání změnily. Pokud návrh územního plánu v uvedeném směru nevychází ze zadání schváleného zastupitelstvem, pak to vede ke krácení práv veřejnoprávních subjektů na optimální prostor k uplatnění vyjádření s požadavky na obsah územního plánu. Aktualizace zásad územního rozvoje přitom v kontextu navrhovaného koridoru stanovuje zásadní úkoly pro oblasti jednotlivých územních plánů. Tak významná návrhová plocha, jakou je daný dopravní koridor, má souvislost s celkovou koncepcí řešení územního plánu. Dotčené orgány a sousední obce přitom nemohly uplatnit stanoviska k celkovému koncepčnímu řešení území „postiženému“ změnou, jakou je převedení územní rezervy koridoru do návrhové plochy. Takový důsledek senát 64 odmítl. 9. V nyní projednávané věci navrhovatelé namítají, že proces pořizování územního plánu odstartoval zveřejněním návrhu zadání územního plánu při společném jednání v době platnosti zásad územního rozvoje z roku 2016 a před nabytím účinnosti jejich aktualizace na konci října 2020. V návrhu územního plánu pro společné jednání byly územní rezervy pro komunikaci 43 a pro jižní obchvat Kuřimi. Za této situace nebylo přípustné provést veřejné projednání v roce 2021 s tím, že zpracovatel návrh územního plánu pro veřejné jednání bez dalšího přepracoval z verze s územními rezervami (podle zásad územního rozvoje) do verze s návrhovými koridory (podle aktualizace zásad územního rozvoje), aniž by o změně obsahu pořizovaného územního plánu nejprve rozhodlo zastupitelstvo a proběhlo opakované společné jednání. I zde proto nastaly důsledky, které senát 64 v případě Drásova odmítl. 10. Mimo jiné také nedošlo ze strany příslušného orgánu k posouzení, zda v takto vzniklé situaci mělo proběhnout vyhodnocení SEA. Veřejné zájmy nikdo řádně nehájil, což mělo dopad i do práv navrhovatelů. Vedlo to ke zkrácení jejich ústavně zaručených práv na příznivé životní prostředí a vlastnit majetek. b. Shrnutí vyjádření odpůrkyně 11. Odpůrkyně s touto argumentací a rozsudkem Drásov nesouhlasí. Senát