1 As 196/2016 — Nejvyšší správní soud

22 A 19/2025- 28 - text 6 22 A 19/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: M. D., nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025, č. j. JMK 89671/2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce brojil žalobou podanou u Krajského soudu v Brně proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný opětovně zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru přestupků v dopravě, ze dne 18. 1. 2024, č. j. OPD-72392/23-27, poté, co jeho rozhodnutí ze dne 6. 5. 2024, č. j. JMK 67321/2024, bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2025, č. j. 22 A 19/2024-30, a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání. 2. Rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru přestupků v dopravě, ze dne 18. 1. 2024, č. j. OPD-72392/23-27, bylo rozhodnuto tak, že žalobce jako provozovatel vozidla tovární značky X registrační značky X nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu, když řidič vozidla na pozemní komunikaci Žabí 1 v Brně dne 1. 12. 2022 v 04:34 hodin měl nedodržet stanovenou povinnost vyplývající z dopravní značky „Zóna s dopravním omezením“ (IZ 8a), kde platí zákaz stání (B 29). Žalobce tímto měl porušit § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu a tím se dopustit přestupku provozovatele vozidla dle ustanovení § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Správní orgán žalobci uložil za přestupek provozovatele vozidla pokutu ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. II. Podání účastníků 3. Žalobce v podané žalobě napadl závěr žalovaného o tom, že neunesl své důkazní břemeno s tím, že naopak své tvrzení doložil konkrétním důkazním návrhem, který správní orgány bezdůvodně neprovedly a jeho argumentace nebyla řádně vypořádána. Nadále setrval na tom, že závěr, zda vozidlo na místě stálo z důvodu technické závady, nebyl v řízení nijak zjišťován a nebyl tedy ani zjištěn. S odkazy na judikaturu uvedl, že žalovaný navržený důkaz neprovedl a přezkoumatelně nezdůvodnil, proč ho neprovedl – pouhé konstatování, že jeho provedení je nadbytečné, nemůže obstát. Nyní napadené rozhodnutí je v rozporu se závazným právním názorem vysloveným v rozsudku Krajského soudu v Brně, je vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Následně žalobce zpochybňoval jednotlivá tvrzení žalovaného právě s ohledem na neprovedení výslechu svědků. 4. Setrval na tvrzení, že v daném případě nedošlo ke státní vozidla, ale k jeho zastavení ve smyslu § 2 písm. p) zákona o silničním provozu z důvodu poruchy vozidla s tím, že žalovaný se v rozporu závazným pokynem soudu nijak nezabýval otázkou, zda odstavení vozidla z důvodu poruchy může mít vliv na odpovědnost žalobce jako provozovatele motorového vozidla. 5. Podle žalovaného není žaloba důvodná. Žalobce v řízení před správními orgány ani v soudním řízení nepředložil jediný konkrétní údaj či důkaz, který by činil existenci závady alespoň pravděpodobnou. Tvrzení o poruše bylo uplatněno až v odvolání, přičemž žalobce neupřesnil, jaká závada měla nastat, jak se projevovala, kdy vznikla, zda byla diagnostikována či opravena a kým. K tomu zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí s tím, že žalovaný v novém rozhodnutí závazný právní názor soudu splnil. Bylo výslovně uvedeno, že tvrzený důvod odstavení vozidla nebyl ničím doložen a zůstává pouze obecnou, neurčitou a účelovou obranou. Bylo také vypořádáno, proč nebyl proveden výslech svědka. Materiální stránka je zde dána již charakterem přestupku. Závěr žalobce, že neexistence přímého důkazu o pojízdnosti vozidla má znamenat nutnost uznat existenci závady, je nelogický i právně nepřípustný. Podaná žaloba podle něj není důvodná. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 7. Soud musí předně konstatovat, že napadené rozhodnutí není nijak vyčerpávající ani poté, co předcházející rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno. Celá změna se fakticky omezila na nahrazení jednoho odstavce. Oproti tomu vyjádření k žalobě obsahuje sice taktéž stručné, ale z pohledu soudu komplexnější odůvodnění, než samotné napadené rozhodnutí, které je na samé hranici přezkoumatelnosti. 8. Se závazným právním názorem zdejšího soudu se žalovaný vypořádal s maximální možnou stručností, která ponechala zdejšímu soudu značný prostor pro doplnění v reakci na poměrně podrobnou žalobní argumentaci. 9. Soud k posouzení žalobou napadeného rozhodnutí a jeho přezkoumatelnosti přistoupil s vědomím odvolací argumentace žalobce, která je obdobně stručná jako napadené rozhodnutí a která nese neklamné znaky obstrukčního a účelového způsobu uplatnění práva. Žalobce nejprve podal blanketní odvolání, které ve stanovené lhůtě nedoplnil, a následně uvedl, že v posuzované věci došlo k zastavení vozidla z důvodu poruchy, což mohl dosvědčit jeho řidič a jeden svědek, jejichž výslech navrhl. Nikde v odvolání ani v žalobě žalobce neuvedl, jaká porucha byla příčinou zastavení, jakým způsobem, kým nebo kdy byla odstraněna, a samozřejmě neuvedl, z jakého důvodu řídila v Brně jeho vozidlo osoba s pobytem v X a svědkem poruchy byla osoba s pobytem v X. Nijak konkrétně neobjasnil, k čemu by měli vypovídat jednotliví svědci, zejména zda navrhovaný svědek X byl jedním z těch, kteří participovali na odstranění poruchy. 10. S vědomím tohoto přistoupil soud k hodnocení naplnění závazného právního názoru, vyjádřeného v rozsudku ze dne 28. 2. 2025, č. j. 22 A 19/2024-30. Podstatou zrušujícího rozsudku zdejšího soudu bylo zjištění, že žalovaný se nezabýval otázkou, zda došlo k zastavení vozidla [tj. k naplnění podmínek § 2 písm. p) zákona č. 361/2000 Sb.] a zda to mělo vliv na odpovědnost žalobce za přestupek provozovatele motorového vozidla; a dále to, že se žalovaný nevypořádal s návrhy na svědecké výpovědi s tím, že pokud jim nevyhoví, musí ve svém rozhodnutí vyložit, proč navržené důkazy neprovedl. 11. Vše podstatné uvedl žalovaný v odstavci: „K námitkám účastníka řízení odvolací správná orgán uvádí, že účastník sice tvrdí, že k zastavení vozidla došlo z důvodu poruchy, avšak k doložení tohoto tvrzení nepředložil žádný důkaz, ať už v podobě faktury za servisní zásah, záznamu o odtahu či jiné dokumentace. Z dostupné fotodokumentace není patrné, že by vozidlo bylo v neprovozuschopném stavu – není zřejmý žádný výstražný prvek (např. výstražný trojúhelník), ani jiná známka technické závady či zásah obsluhy vozidla. S ohledem na tyto skutečnosti považuje odvolací správní orgán naplnění skutkové podstaty neoprávněného stání za zcela prokázané. Za této situace nelze přisvědčit tvrzení odvolatele, že vozidlo stálo z důvodu nezávislého na vůli řidiče, protože účastník řízení nepředložil žádné objektivní podklady, které by nasvědčovaly existenci této poruchy. Tvrzení účastníka, že došlo k technické závadě, tak zůstává pouhou ničím nepodloženou obranou uplatněnou až v odvolání, která není podpořena žádným důkazním návrhem ani reálným dokladem. Primárně je důkazní břemeno na správním orgánu (řízení o přestupku vychází ze zásady oficiality), pokud je však tvrzením obviněného z přestupku některý z důkazů zpochybněn, přesouvá se důkazní břemeno na jeho stranu a je pouze na něm, aby svá tvrzení prokázal (srov. § 52 správního řádu). Názor obviněného by v podstatě znamenal, že jakékoli jeho tvrzení musí dokazovat správní orgán, což by vedlo ke zcela absurdním situacím (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3 As 9/2013 – 35 ze dne 02.05.2013). Není povinností správního orgánu (v souladu se zásadou hospodárnosti) provádět veškeré navržené důkazy, ale pouze takové důkazy, které mohou přispět k objasnění věci. Výslech svědka považuji odvolací správní orgán za bezpředmětný.“ 12. Soud považuje za klíčový závěr, že z dokumentace není patrné, že by vozidlo bylo v neprovozuschopném stavu – není zřejmý žádný výstražný prvek (např. výstražný trojúhelník), ani jiná známka technické závady či zásah obsluhy vozidla; a zároveň to, že ani vyjádření žalobce ve správním řízení ani v žalobě nepopisuje, o jakou technickou závadu se mělo v případě vozidla jednat tak, aby vozidlo nebylo provozuschopné. 13. Žalobce zpochybňoval závěry žalovaného s tím, že neexistovala povinnost označit vozidlo výstražným trojúhelníkem, protože on – žalobce – nikdy netvrdil, že by vozidlo představovalo překážku provozu. Případné nesplnění povinnosti označit vozidlo mě