22 Ad 14/2025 – Krajský soud v Brně

22 Ad 14/2025- 58 - text 8 22 Ad 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: V. P., nar. X bytem X zastoupen Mgr. Davidem Rašovským, advokátem se sídlem Šumavská 525/33, Veveří, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/106430-913, sp. zn. SZ/MPSV-2021/108006-920, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 14. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/106430-913, sp. zn. SZ/MPSV-2021/108006-920, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 12 270 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Davida Rašovského, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně brojí žalobce proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě ze dne 10. 6. 2021, č. j. 59762/21/JI, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „PK MPSV“) dospěl k závěru, že se u žalobce nejedná o těžkou vadu nosného (pohybového) ústrojí uvedenou v části I. bodě 1. písm. a), b), d) až i), l) a m) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 329/2011 Sb.“). Žalobce dle PK MPSV obecně nemá těžkou poruchu pohyblivosti. Poškození žádného z relevantních funkčních celků (horní končetiny, páteř, pánev a dolní končetiny) totiž není závažné a nevede k těžké poruše pohyblivosti žalobce. II. Podání účastníků 3. Úvodem žaloby shrnul žalobce skutkový stav a průběh předcházejícího správního řízení, včetně soudních rozhodnutí, která vydání žalobou napadeného rozhodnutí předcházely. Namítá, že žalovaný nesprávně hodnotil důkazy, neboť nekriticky převzal závěry posudku PK MPSV ze dne 1. 4. 2025 a doplňujícího posudku ze dne 15. 4. 2025. Dle žalobce z těchto posudků implicitně vyplývá, že PK MPSV opětovně hodnotila kvalitu každého z funkčních celků samostatně, a to s požadavkem na těžké postižení každého z nich; nebyl tudíž znova respektován závazný právní názor soudu, který takový postup opakovaně vyloučil. Dále žalobce poukazuje na to, že při důsledném porovnání všech posudků vypracovaných v řízení o odvolání lze zjistit značnou nekonzistentnost v posuzování jeho zdravotního stavu. V posudcích PK MPSV ze dne 23. 10. 2023 a ze dne 20. 2. 2024 se jednoznačně uvádí, že funkční celek dolní končetiny způsobuje těžké omezení jeho pohyblivosti. Žalovaný ovšem rozpory v posuzování závažnosti postižení dolních končetin vůbec nereflektoval a naopak naznal, že posudky PK MPSV z roku 2025 představují zcela úplné a přesvědčivé důkazní prostředky. Tyto posudky ovšem nemohou splňovat kritéria přesvědčivosti a srozumitelnosti, neboť jsou ve spise založeny jiné posudky se zcela rozdílnou odpovědí na zásadní otázku pro posouzení věci. Žalovaný byl povinen se s protichůdnými závěry posudkových orgánů vypořádat (např. přibráním soudního znalce), což však neučinil. Nadto žalovaný v rámci hodnocení důkazů nedůvodně zcela opomenul znalecký posudek MUDr. V. L. ze dne 16. 8. 2023. 4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. PK MPSV dle něj vycházela z doložené zdravotní dokumentace, která byla pro posouzení zdravotního stavu žalobce dostatečná. Shledala, že se u žalobce nejedná o těžkou poruchu pohyblivosti, což je prokázáno odbornými nálezy. Žalobce nemá tak závažná postižení jednotlivých funkčních celků, která by dohromady podmiňovala jeho těžkou poruchu pohyblivosti; ani v jednom případě se nejedná o postižení funkčně těžké. Žalovaný uvedl, že PK MPSV vycházela ze všech ve spise založených podkladů, tedy i ze znaleckého posudku MUDr. L., s jehož závěry ovšem dlouhodobě nesouhlasí. 5. V replice k vyjádření žalovaného zopakoval žalobce část argumentace, kterou uvedl již v žalobě, a setrval na ní. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s. ř. s.“) a je přípustná. Soud ve věci rozhodoval bez jednání postupem dle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 7. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 8. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 9. V otázce posouzení nároku žalobce na dávku – příspěvek na zvláštní pomůcku dle § 2 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. rozhoduje zdejší soud již počtvrté. Zároveň je vhodné připomenout, že samotné řízení se táhne již od roku 2021. V předcházejících rozsudcích ve věcech sp. zn. 22 A 57/2021, sp. zn. 22 A 56/2022 a sp. zn. 22 Ad 10/2024 vyslovil soud jasný právní názor na to, jak má být vykládáno ustanovení části I. bodu 1. písm. g) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Tímto výkladem, který soud dříve provedl, přitom nijak nezasahoval do zjišťování skutkového stavu nebo posouzení zdravotního stavu žalobce, nýbrž pouze zcela jednoznačně uvedl, jaký má být právní výklad uvedeného ustanovení, tj. které otázky a v jakém pořadí jsou pro přiznání dávky podstatné. 10. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je v dalším řízení správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost. Závaznost právního názoru soudu je konstantně judikována správními soudy, k tomu srov. např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012-41, dle nějž: „jestliže krajský soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku právní názor, kterým je správní orgán vázán (a neshledal jím žalobní námitku důvodnou), znamená to, že správní orgán v navazujícím řízení nemůže posouzení této otázky změnit (vyjma případů, kdy dojde ke změně skutkového či právního stavu).“ Pouhá polemika s názorem soudu ze strany správního orgánu bez doplnění dokazování představuje nezákonnost správního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002-25). 11. Soud se proto v projednávané věci na prvním místě zabýval námitkou žalobce, že žalovaný opětovně nerespektoval závazný právní názor vyslovený v předcházejících rozsudcích ve věcech téhož žalobce. 12. V rozsudku ve věci sp. zn. 22 A 56/2022 zdejší soud uvedl, že je veden spor o to, „zda zdravotní stav žalobce představuje vadu ve smyslu bodu 1 písm. g) přílohy k zákonu o poskytování dávek, tj. těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina. Z jazykového i systematického výkladu části I bodu 1 přílohy k zákonu o poskytování dávek je zřejmé, že zákonodárce stanovil ohledně postižení pod písm. g) dvě podmínky: 1) porucha pohyblivosti musí být založena postižením tří a více funkčních celků, přičemž funkčním celkem se rozumí trup, pánev a končetina, a 2) souhrnně musí tato postižení způsobovat těžkou funkční poruchu pohyblivosti (srov. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, č. j. 42 Ad 10/2019-30, nebo ze dne 3. 2. 2022, č. j. 58 Ad 13/2021-40). Obecně je proto třeba hodnotit zjištěné funkční poruchy více funkčních celků komplexně na základě společného působení zjištěných postižení funkčních celků.“ 13. K samotnému způsobu, jakým má být zjišťován stav žalobce, soud v citovaném rozsudku uvedl: [25] V prvé řadě je tedy třeba vyjasnit, zda se v případě žalobce jedná o těžkou funkční poruchu pohyblivosti. Krajský soud v předchozím řízení toto pokládal s určitou mírou nejistoty za implicitně nesporné, nicméně je třeba v tomto směru odstranit veškeré pochybnosti. Pokud se dle posudkové komise o těžkou funkční poruchu pohyblivosti nejedná, je třeba tento závěr přesvědčivě odůvodnit. Pakliže by u žalobce nebyla přítomna těžká funkční porucha pohyblivosti, nárok na dávku nevznikne bez ohledu na počet postižených funkčních celků a kvalitu jednotlivých postižení. [26] Pakliže by byla zjištěna těžká funkční porucha pohyblivosti, na níž se podílí těžké funkční postižení obou dolních končetin (které jsou z podstaty pro pohyblivost člověka zásadní), musí se dle krajského soudu posudková komise pečlivě zabývat případným postižením ostatních funkčních celků (trup, pánev a horní končetiny) a jejich vlivem na pohyblivost žalobce. [31] Lze tedy uzavřít, že s ohledem na vytýkané nedostatky zdravotního posudku, který byl stěžejním podkladem napadeného rozhodnutí, toto rozhodnutí neobsto