8 As 33/2014 — Nejvyšší správní soud

29 A 80/2022- 58 - text 9 29 A 80/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobce: město Habry, IČ: 00267422 se sídlem Žižkovo náměstí 66, Habry zastoupen advokátem JUDr. Lubomírem Málkem, se sídlem Horní 6, 580 01 Havlíčkův Brod proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 3. 8. 2022, č. j. MV-213450-12/AS-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nyní projednávané věci byl žalobce uznán v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) vinným z přestupku podle § 74 odst. 10 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 24. 4. 2019 do 23. 7. 2021. Dopustit se ho měl tím, že ve smyslu § 8 odst. 2 téhož zákona neprovedl skartační návrh ve vztahu k pamětní knize města Habry, časový rozsah 1836 – 1996 (dále „pamětní kniha“). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce předně nesouhlasí, jak se žalovaný vypořádal s jeho odvolacími námitkami, na které navíc nedostatečně reaguje. Skutkový stav proto nebyl spolehlivě zjištěn a právní hodnocení bylo nesprávné. 3. Podle § 74 odst. 10 zákona o archivnictví a spisové službě se původce nebo jeho právní nástupce dopustí přestupku tím, že neprovede skartační řízení nebo neumožní dohled na provádění skartačního řízení a výběr archiválií v tomto řízení. Z toho lze vyvozovat pouze závěr, že původce se přestupku může dopustit pouze tehdy, pokud má ve svém držení dokument určený k výběru za archiválii. Ve vztahu k pamětní knize bylo prokázáno, že žalobce měl knihu ve svém držení v roce 2011, avšak po tomto roce držení prokázáno nebylo, až do doby, kdy pamětní knihu měl žalobce opět k dispozici a předal ji Policii ČR v roce 2021. Žalovaný nesprávně uvedl, že přestupek byl naplněn tím, že žalobce správnímu orgánu neumožnil vybrat pamětní knihu za archiválii prostřednictvím skartačního řízení s odkazem na skutečnost, že za provedení skartačního řízení odpovídá veřejnoprávní odpůrce. Žalovaný se však nezabýval tím, že žalobce přinejmenším od roku 2014 knihu neměl. V takovém případě je třeba podle § 9 odst. 2 vyhlášky č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění účinném do 31. 12. 2021, vyhotovit ztrátový dokument. To však žalobce neučinil, neboť do doby provedení první kontroly v roce 2018 žalobce nevěděl o vlastnictví knihy vzhledem k tomu, že nebyla uvedena v jeho majetkové evidenci. Proto je argumentace o nevytvoření ztrátového dokumentu bezpředmětná. To samé platí i o tvrzení, že pokud by žalobce řádně vedl evidenci dokumentů, musel by vědět, kde se kniha nachází. To je možné připustit u nově vzniklých dokumentů, nikoliv u historických dokumentů, jejichž vznik je datován do první poloviny 19. století, a nemohl tak být evidován v rámci spisové služby. 4. Vzhledem k tomu, že byla pamětní kniha nalezena před sídlem žalobce, musí být už jenom tímto prokázané, že po určitou dobu ji neměl ve své dispozici. Žalovaný se navíc nijak nepokusil vyvrátit tvrzení o tom, že pamětní knihu žalobce neměl minimálně od roku 2014. Nelze přitom oponovat tvrzením, že žalobce nedoložil ztrátový dokument. V přestupkovém řízení musí zjistit skutkový stav správní orgány. Zcela nedostatečný je potom závěr, že žalobce je vinen, protože nepředložil dokument, kterým nedisponoval a k jehož předložení nebyl vyzván. 5. Prvostupňový správní orgán nadto vycházel při hodnocení věci ze závěrů oznamovatele Státního okresního archivu Havlíčkův Brod, který je jeho organizační složkou, a tvrzeními žalobce se nezabýval. V době kontroly ze strany okresního archivu žalobce neměl pamětní knihu k dispozici. O jejím umístění nevěděl a ani netušil, že knihu má mít město ve svém vlastnictví. Žalovaný považoval navržené důkazy za irelevantní s tím, že význam by měly až tehdy, pokud by se jednalo o neuchování dokumentu, nikoliv neumožnění výběru archiválie. S tím nelze souhlasit, neboť dovozovat přestupek nelze ze skutečnosti, že žalobce neumožnil výběr archiválie a neprovedl skartační řízení, neboť pamětní knihu žalobce neměl. Bylo by možné tvrdit, že se žalobce dopustil přestupku podle § 74 odst. 6 zákona o archivnictví, nikoliv však podle § 74 odst. 10 tohoto zákona. S ohledem na promlčecí lhůtu by však takový přestupek nebylo možno postihnout. Navíc okresní archiv měl několik možností, kdy mohl provést výběr knihy – zejména během kontroly v roce 2011. 6. Závěrem žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Pokud by soud napadené rozhodnutí nezrušil, žalobce navrhl, aby upustil od uloženého správního trestu, nebo jej snížil. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný odkázal na obsah správního spisu a odůvodnění správních rozhodnutí, přičemž zjištění skutkového stavu považuje za úplné a správné. K tvrzení žalobce, že knihu neměl ve svém držení, žalovaný sdělil, že žalobce jako veřejnoprávní původce je povinen uchovávat a umožnit výběr archiválií ze všech vlastních i doručených dokumentů podle § 3 odst. 1 písm. f) zákona o archivnictví, a to včetně dokumentů svých právních předchůdců, jde-li o dokumenty, ke kterým měli tuto povinnost již předchozí původci dle § 3 odst. 3 téhož zákona. Pamětní knihu, jejíž nejstarší záznam spadá do roku 1836, měl žalobce ve své dispozici minimálně od roku 1996, kdy v tomto roce do ní žalobce učinil poslední záznamy. Pokud žalobce tvrdí, že minimálně od roku 2014 knihu neměl, skartační řízení mohl přesto provést v letech 2007 až 2014, ale neučinil tak. Ani později od data nálezu knihy v roce 2021 ji nezahrnul mezi dokumenty uvedené ve skartačních návrzích, jimiž je zahajováno skartační řízení dle § 8 odst. 2 zákona o archivnictví. Archivy přitom nemají povinnost vyzývat veřejnoprávní původce k provedení skartačních řízení. 8. K možnosti spáchání přestupku podle § 74 odst. 6 archivního zákona, tj., že by žalobce spáchal přestupek neuchování dokumentu, žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 3. 8. 2022, tedy více jak 13 měsíců od nálezu pamětní knihy. Žalovaný nemohl trestat žalobce za neuchování knihy, která v době odvolacího řízení neexistovala. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. IV. Posouzení věci soudem 10. Soud za splnění podmínek pro rozhodnutí ve věci bez nařízení ústního jednání (§ 51 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) napadené rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). 11. Moravský zemský archiv v Brně rozhodl dne 27. 5. 2022, č. j. MZA 8162/2022, tak, že žalobce je vinen z přestupku podle § 8 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve spojení s § 74 odst. 10 zákona o archivnictví, v tehdy účinném znění, kterého se měl dopustit tím, že od roku 2007 do 10. 3. 2021 neprovedl skartační řízení u pamětní knihy po uplynutí skartační lhůty. Za spáchaný přestupek mu byl uložen trest v podobě správní pokuty ve výši 60 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. K řízení o přestupku přistoupil správní orgán na základě kontroly, kterou u žalobce v roce 2018 provedl Státní okresní archiv Havlíčkův Brod, jejímž předmětem bylo mj. splnění povinnosti uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií, podrobnosti provádění výběru archiválií ve skartačním řízení a ukládání a evidence dokumentů. Na základě této kontroly a provedeného dokazování následně v průběhu správního řízení prvostupňový správní orgán zjistil, že k uplynutí skartační lhůty došlo v roce 2007, přičemž žalobce v rozporu se zákonem o archivnictví, neprovedl skartační řízení u pamětní knihy, resp. nenavrhl ji ke skartaci. Tento protiprávní stav dle zjištění správního orgánu udržoval až do roku 2021. Správní orgán se dále věnoval tvrzení žalobce, že v roce 2014 došlo ke ztrátě pamětní knihy, která byla nalezena až v roce 2021 před budovou obecního úřadu, kam ji položila neznámá osoba. Nicméně uzavřel, že žalobce přesto udržoval protiprávní stav od okamžiku uplynutí lhůty až do roku 2021, kdy se pamětní kniha dostala do dispozice správního orgánu převzetím od Policie ČR na základě protokolu o vydání věci ze dne 17. 6. 2021. Správní orgán tvrdil, že až v této době došlo k odstranění protiprávního stavu a ztráta knihy neměla na trestnost činu žalobce vliv. Žalobce nicméně nepovažuje zjištěný skutkový stav za dostatečně prokázaný a jádrem jeho žalobní argumentace je tvrzení, že pamětní knihu minimálně od roku 2014 neměl ve své dispozici, neboť mu nebylo známo, kde se pamětní kniha nachází. Tímto se snažil vysvětlit, že ji nemohl ke skartačnímu řízení navrhnout. 12. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobce se dopustil