29 Af 11/2023 – Krajský soud v Brně

29 Af 11/2023- 70 - text 11 29 Af 11/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobkyně: Povrchové úpravy Brno s.r.o., IČO: 041 76 391 sídlem Hájecká 1194/12, Černovice, 618 00 Brno zastoupena Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 18. 1. 2023, č. j. 1932/23/5300-21441-711676, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podstatou řešeného sporu je důvodnost vyloučení nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od dvou dodavatelů žalobkyně. II. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví uvedeného společného rozhodnutí žalovaného (dále „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeny dodatečné platební výměry vydané Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) dne 24. 9. 2021 (dále „prvostupňová rozhodnutí“): - pro zdaňovací období únor 2019, č. j. 4050435/21/3002-50521-711445, kterým byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále „DPH“) ve výši 87 444 Kč a stanoveno penále ve výši 17 488 Kč, - pro zdaňovací období březen 2019, č. j. 4051253/21/3002-50521-711445, kterým byla žalobkyni vyměřena DPH ve výši vlastní daně 117 337 Kč; rozdíl mezi vyměřenou a tvrzenou daní byl 63 780 Kč, - pro zdaňovací období duben 2019, č. j. 4051332/21/3002-50521-711445, kterým byla žalobkyni doměřena DPH ve výši 54 222 Kč a stanoveno penále ve výši 10 844 Kč. 3. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. 4. Žalobkyně je obchodní společností, jejíž podnikatelská činnost spočívá v poskytování služeb v oblasti povrchových úprav materiálů. 5. Správce daně zahájil dne 26. 2. 2020 u žalobkyně daňovou kontrolu DPH za zdaňovací období únor, březen a duben roku 2019. Po provedení daňové kontroly dne 25. 8. 2021 vydal zprávu o daňové kontrole č. j. 3812622/21/3020-60562-712763 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“), v níž uvedl, že žalobkyně neprokázala uskutečnění zdanitelných plnění a že daná plnění uskutečnili deklarovaní dodavatelé. Těmi měli být J. K. M. L. Trade s. r. o., IČO 04949765 (dále „JKML“), a FIBIZ GROUP SE, IČO 290 60 401 (dále „FIBIZ“). 6. Správce daně na základě zprávy o daňové kontrole vydal dne 24. 9. 2021 prvostupňová rozhodnutí, proti nimž se žalobkyně odvolala. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uzavřel, že v prvostupňovém řízení ani v rámci doplnění dokazování, které bylo provedeno v řízení odvolacím, nebylo prokázáno splnění zákonných hmotněprávních podmínek nezbytných pro přiznání nároku na odpočet daně dle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „ZDPH“). Odvolatel neprokázal přijetí šetřených plnění od deklarovaných dodavatelů JKML a FIBIZ v deklarovaném rozsahu, ani od jiných plátců DPH, rovněž jako neprokázal použití šetřených plnění ke své ekonomické činnosti. Proto žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a potvrdil prvostupňová rozhodnutí. III. Argumentace účastníků 7. Žalobkyně vznesla následující žalobní body. Všemi jimi se prolíná skutečnost, že žalovaný svým postupem měl porušit § 5 odst. 1, 5 odst. 3, § 6 odst. 3 a 4 a § 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Rovněž mělo dojít k porušení jejího práva na spravedlivý proces, zakotveného v ústavním pořádku včetně Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: a) Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by nebylo prokázáno použití šetřených plnění deklarovaných na daňových dokladech vystavených dodavateli JKML a FIBIZ k ekonomické činnosti žalobkyně. K tomu žalovaný dospěl srovnáním daňových dokladů přijatých od dodavatelů a daňových dokladů vystavených žalobkyní, které nejsou označeny stejným způsobem (kódy, vlastnostmi či znaky). Podle názoru žalovaného nebyly tyto údajné nejasnosti odstraněny ani žalobkyní doloženou skladovou evidencí, ani místním šetřením, ani svědeckými výpověďmi zástupců odběratelů žalobkyně, a proto dospěl k závěru, že z předloženého spisového materiálu nevyplynul žádný jiný možný dodavatel zdanitelných plnění. Žalovaný však nevzal v úvahu, že v daňových dokladech přijatých od dodavatelů JKML a FIBIZ je předmětem plnění pouze a jenom materiál, zatímco na daňových dokladech vystavených žalobkyní za uskutečněná plnění je jako předmět plnění specifikováno to, k čemu byl předmětný materiál použit, tedy na čem žalobkyně prováděla otryskávání a lakování. Žalobkyně v těchto případech svým odběratelům neprodávala samotný materiál, ale dodávala pro ně určitou práci, a proto v daňových dokladech vystavených žalobkyní bylo specifikováno, jakou objednanou práci pro odběratele prováděla. Je přitom přesvědčena, že nebylo její povinností přesně specifikovat, jaký materiál a v jakém množství na tuto činnost použila. Závěr žalovaného, že na daňových dokladech, které žalobkyně vystavila svým odběratelům, není použitý materiál označen stejně, jak byl tento materiál uveden na daňových dokladech přijatých od dodavatelů, je nesprávný. Nevychází ze správně a úplně zjištěného stavu věci. Současně žalovaný nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně, aby za účelem prokázání, že materiál zakoupený od dodavatelů JKML a FIBIZ byl použit při realizaci zakázek, které žalobkyně prováděla pro své odběratele, byl vypracován znalecký posudek. Žalobkyně nesouhlasí s argumentem žalovaného, že je to odvolatel, na nějž bylo přeneseno důkazní břemeno. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2010, č. j. 1 Afs 69/2010-127, vyplývá, znalecký posudek v daňovém řízení nemůže nechat vypracovat daňový subjekt, neboť za znalecký posudek v daňovém řízení lze považovat pouze posudek vypracovaný znalcem, kterého pro tento účel ustanovil správce daně. Žalobkyně bezpochyby splnila svou důkazní povinnost i tím, že navrhla doplnit dokazování znaleckým posudkem, a nelze jí proto vytýkat, že v tomto směru neunesla důkazní břemeno. b) Žalobkyně má za to, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jí uplatněnými námitkami v průběhu daňového řízení, včetně navrhovaných důkazů. Jedním z důvodů, pro něž žalovaný neuznal oprávněný nárok žalobkyně na odpočet DPH, byla skutečnost, že neznal specifika jejího obchodního prostředí, a proto na danou věc aplikoval vlastní nesprávné domněnky. Žalobkyně zaslala v průběhu správního řízení veškeré nezbytné podklady, její zástupci se osobně zúčastnili každého procesního úkonu. Přesto žalovaný vše zpochybňoval, aniž by žalobkyni umožnil prokázat, že nárok na odpočet DPH uplatnila správně a důvodně. c) Závěrem žaloby žalobkyně argumentuje proti konkrétním formulacím napadeného rozhodnutí. Shrnutí skutkového stavu považuje za neúplné a neobjektivní. Nesprávně postupoval žalovaný i při hodnocení obsahu výpovědí slyšených svědků. Požadavek na předložení kamerových záznamů přesahoval běžný rozsah důkazní povinnosti daňových subjektů v daňovém řízení, navíc kamerový systém uchovával záznam pouze po dobu 16 dnů. V právním posouzení se žalovaný opírá o nepřiléhavou judikaturu a svou argumentací se míjí s ustálenou judikaturou i platnou právní úpravou. Neprokázání uskutečněného plnění je podle ní ovlivněno tím, že žalovaný nevyhověl jejím důkazním návrhům, které by prokázaly důvodnost nároku na odpočet DPH (výslechy navrhovaných svědků, znalecké posudky). Znalecký posudek by pomohl objasnit i otázku nezbytnosti skladového hospodaření žalobkyně, o němž se žalovaný vágně vyjadřuje. Pomohl by i s otázkami okolo povrchové úpravy kovů. Nelze navíc vycházet z toho, že každý odběratel žalobkyně ví, kdo jí dodává materiál použitý při konkrétní zakázce. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že námitka ohledně porušení základních práv žalobkyně je vznesena v obecné rovině a i z podané žaloby je patrné, že žalobkyně svých procesních práv využívá. Žalovaný se domnívá, že zákonným povinnostem i zásadám správního práva učinil zadost. Ke konkrétní argumentaci žalobkyně dodává, že z vystavených daňových dokladů pro odběratele nikterak nevyplynulo, zda při uskutečňování plnění byly z její strany použity právě deklarované materiály. Žalobkyni byl dodáván materiál k její činnosti i od jiných dodavatelských subjektů než jen od JKML a FIBIZ, pročež v tomto ohledu tak nebylo zřejmé, na které konkrétní zakázky (a v jakém množství) byly žalobkyní použity deklarované materiály. Pochybnosti správce daně nebyly odstraněny ani doloženou skladovou evidencí, neboť z ní není evidentní vazba deklarovaného materiálu na žalobkyní uskutečněné zakázky. Neprovedení znaleckého posudku žalovaný náležitě odůvodnil. Byla to ale nakonec žalobkyně, na níž vázla povinnost prokázat, co sama tvrdí. O tom vypovídá i aktuálnější judikatura, než na jakou odkazuje žalobkyně (např. rozsudek Městské