2 As 74/2013 — Nejvyšší správní soud

30 A 15/2024- 134 - text  22 30A 15/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: Ing. M. R. zastoupené advokátem Mgr. Bc. Tomášem Mravcem sídlem Hřebíčkova 1320, 763 02 Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: 1. CETIN a.s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 2. EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2023, č. j. KUZL 105923/2023 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2023, č. j. KUZL 105923/2023, a rozhodnutí Magistrátu města Zlína ze dne 9. 3. 2023, č. j. MMZL 053453/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jako náhradu nákladů řízení částku 15 342 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Bc. Tomáše Mravce, advokáta, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně vlastní rodinný dům a hospodářskou budovu (stodolu) na návsi v Loukách nad Dřevnicí, což je městská část Zlína (konkrétně se stavby nacházejí na pozemcích p. č. st. XA a p. č. st. XB v k. ú X, přičemž dále je vždy míněno toto katastrální území). Žalobkyně spolu se svým manželem pojala úmysl přestavět obě tyto stavby na bytové domy – v současném rodinném domě mají být nově 3 bytové jednotky a v současné stodole 4 bytové jednotky. V rámci toho hodlá žalobkyně zbořit stávající stolařskou dílnu, která přiléhá ke stodole, a naopak dostavět jako novou stavbu hromadnou garáž pro vlastníky bytů. Garáž má propojit objekt sloužící nyní jako rodinný dům se stavbou současné stodoly. Žádost o územní rozhodnutí však byla zamítnuta kvůli rozporu záměru s územním plánem. 2. Pro lepší porozumění žalobě je nutné již nyní shrnout alespoň stručně sled závazných stanovisek orgánů územního plánování, která byla ve věci vydána. K záměru se žadatelům nejprve podařilo získat kladné stanovisko orgánu územního plánování prvního stupně, tedy Magistrátu města Zlína, ze dne 12. 3. 2021 (dále též „první kladné stanovisko magistrátu“). To ale zrušil ve zkráceném přezkumném řízení nadřízený orgán územního plánování, tedy Krajský úřad Zlínského kraje, kvůli nedostatečnému odůvodnění, a to rozhodnutím ze dne 31. 5. 2022 (dále též „první zrušující rozhodnutí krajského úřadu“). Magistrát města Zlína poté vydal dne 5. 8. 2022 další závazné stanovisko, opět souhlasné (dále též „druhé kladné stanovisko magistrátu“). I toto závazné stanovisko však zrušil ve zkráceném přezkumném řízení Krajský úřad Zlínského kraje, tentokrát proto, že bylo vydáno až poté, co nastala fikce vydání souhlasného závazného stanoviska, přičemž krajský úřad nahradil zrušené závazné stanovisko svým vlastním, nesouhlasným závazným stanoviskem, protože naznal, že záměr je v rozporu s územním plánem města Zlína. Stalo se tak rozhodnutím – jež je materiálně závazným stanoviskem – ze dne 13. 1. 2023, č. j. KUZL 5849/2023 (dále též „záporné stanovisko krajského úřadu“). Kvůli tomuto negativnímu závaznému stanovisku zamítl Magistrát města Zlína, jakožto prvostupňový stavební úřad, žádost žalobkyně a jejího manžela o umístění stavby, a to rozhodnutím ze dne 9. 3. 2023, č. j. MMZL 053453/2023 (dále též „zamítavé územní rozhodnutí“). 3. V odvolacím řízení si žalovaný Krajský úřad Zlínského kraje, jakožto stavební úřad druhého stupně, vyžádal stanovisko ústředního orgánu územního plánování, tedy Ministerstva pro místní rozvoj. Ministerstvo záporné stanovisko krajského úřadu potvrdilo závazným stanoviskem ze dne 30. 10. 2023, č. j. MMR70613/202381 (dále též „potvrzující stanovisko ministerstva“). Na základě toho žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti zamítavému územnímu rozhodnutí, a to rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 16. 2. 2024. II. Argumentace žalobkyně 4. Žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je založeno na nepřezkoumatelných a nezákonných závazných stanoviscích dotčených orgánů územního plánování. Tyto orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neseznámily se s projektovou dokumentací záměru a nesprávně aplikovaly regulativy územního plánu města Zlína. Opomněly se také vypořádat s argumentací a důkazy, které žalobkyně předložila. 5. V první řadě žalobkyně tvrdí, že nebyly splněny podmínky pro vedení zkráceného přezkumného řízení, v němž krajský úřad jako dotčený orgán zrušil druhé kladné stanovisko magistrátu. Porušení právního předpisu tu totiž nebylo zjevné ze spisového materiálu a bylo nutné získat jak vysvětlení účastníků, tak i provést důkazy, a to zejména proto, aby se žalovaný seznámil s poměry v území. Využití zkráceného přezkumného řízení není na místě ani tam, kde zjevně existují protichůdné zájmy subjektů dotčených rozhodnutím v přezkumném řízení nebo jim takovým rozhodnutím může být způsobena újma (zde žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 69/201578). V takové situaci by řízení, jež může vést ke zrušení či změně závazného stanoviska, nemělo proběhnout bez vědomí a možnosti účasti osob, na něž může jeho obsah dopadnout (zde žalobkyně odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 A 188/2017139). Žalovaný namísto toho využil zkrácené přezkumné řízení, o jehož zahájení žalobkyni neinformoval a nedal jí ani příležitost vyjádřit se k návrhu na přezkum, který podali dotčení sousedé, stejně jako k již vydaným závazným stanoviskům, případně navrhnout další důkazy. V tom žalobkyně spatřuje porušení § 2 odst. 3 a § 36 odst. 1 až 3 správního řádu. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně doplňuje, že žalovaný se při vydání svého negativního stanoviska vůbec nezabýval jejími argumenty ani důkazními návrhy, které vznesla v přípisu ze dne 14. 11. 2022, tedy v reakci na podnět k přezkumnému řízení, a stejně tak ministerstvo se nevypořádalo s jejím přípisem ze dne 17. 8. 2023. 6. Vedle toho nebyla podle žalobkyně dodržena ani dvouměsíční subjektivní lhůta pro zahájení přezkumného řízení vymezená v § 96 odst. 1 správního řádu. Ta dopadá i na zkrácené přezkumné řízení (zde žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 74/201345 a na závěr č. 89 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 26. 3. 2010). Žalovaný obdržel spisový materiál emailem dne 10. 11. 2022. Své záporné závazné stanovisko však vydal až dne 13. 1. 2023. Žalovaný nemůže odvozovat počátek běhu subjektivní lhůty až od okamžiku, kdy mu magistrát zaslal své vyjádření k podnětu dotčených sousedů na přezkum, tedy ode dne 15. 11. 2022. Za prvé proto, že zahájení běhu subjektivní lhůty je třeba vykládat restriktivně (zde žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 183/201434). A za druhé proto, že žalovaný se vyjádřením magistrátu ve svém záporném stanovisku ani nezabýval, protože konstatoval, že druhé kladné stanovisko magistrátu nemělo být vůbec vydáno kvůli tomu, že nastala fikce souhlasu. Konečně žalobkyně poukazuje i na to, že pověřená úřední osoba žalovaného znala spisový materiál k předmětnému záměru již z doby, kdy přezkoumávala první kladné stanovisko magistrátu, a že podklady mezitím nedoznaly žádných změn. 7. Ministerstvo pro místní rozvoj se ve svém potvrzujícím stanovisku námitkami žalobkyně, že nebyly splněny podmínky pro vedení zkráceného přezkumného řízení a že krajský úřad překročil lhůtu pro jeho zahájení, vůbec nezabývalo. 8. Dále se žalobkyně vymezuje proti tomu, že žalovaný jako dotčený orgán nahradil druhé kladné stanovisko magistrátu svým vlastním, záporným stanoviskem. Žalobkyně nepopírá, že kvůli prodlení magistrátu nastala fikce vydání souhlasného závazného stanoviska, což způsobilo nezákonnost posléze vydaného druhého kladného stanoviska magistrátu. Ale podle ní to žalovanému „přišlo vhod“, nebuď tak mohl věc posoudit sám. Přitom – s ohledem na princip subsidiarity – je nejpovolanějším orgánem k posouzení záměru právě ten, který má k záměru nejblíže a zná nejlépe poměry v území. Magistrát se přímo podílel na tvorbě územního plánu a je tedy vybaven odborností, která je pro výkon této činnosti nezbytná (vysokoškolské vzdělání v oboru architektura a urbanismus). Žalovaný se tak měl přinejmenším vypořádat s odůvodněním druhého kladného stanoviska magistrátu. Magistrát své závěry odborně zdůvodnil, zatímco žalovaný nikoliv – měl závěrům magistrátu oponovat, a nikoliv je přehlížet. Nevyrovnalo se s nimi ani Ministerstvo pro místní rozvoj. Takový postup narušuje důvěru veřejnosti v činnost státní správy. Nadto krajský úřad žalobkyni se svým odlišným právním názorem ani předem neseznámil a nedal jí příležitost se k němu vyjádřit. Jedná se o porušení zásad činnosti správních orgánů (zejména § 4 odst. 4 správního řádu). 9. Na to navazuje další námitka,