5 As 299/2023 — Nejvyšší správní soud

30 A 59/2022- 120 - text  14 30 A 59/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: VVINE import s. r. o. sídlem Branická 213/53, Praha zastoupeného advokátkou JUDr. Nikolou Jílkovou, Ph.D. sídlem Drobného 324/72, Brno proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce sídlem Květná 15, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2022, čj. SZPI/BS77466/2019 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajský soud se v nynější věci zabýval několika přestupky žalobce spočívajícími v nesprávném označování vína. Šlo o (i) chybějící údaj o provenienci, (ii) chybějící údaj o státu, kde se nachází provozovna nebo ústředí stáčírny, a (iii) neoprávněné použití výrazu „jakostní odrůdové víno“. 2. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně, rozhodnutím ze dne 28. 6. 2021, čj. SZPI/BS77453/2019 (dále též „rozhodnutí o pokutě“) uznala žalobce vinným a uložila mu pokutu 60 000 Kč. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 23. 5. 2022. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Absentuje materiální stránka přestupku, neboť žalobce nemohl ohrožovat spotřebitele nepřesnými údaji – jednak měl předmětná vína v neprodejním skladu, jednak chybějící údaj „Slovensko“ na etiketě nemohl s ohledem na uvedení údajů „Bratislava“ a „Nitranská vinařská oblast“ zmást ani žáka 7. třídy základní školy. Klamavé působení na spotřebitele přitom původně inspektorát tvrdil, následně však od toho sám ustoupil, aniž by to v rozhodnutí zohlednil. Odůvodnění společenské škodlivosti přestupků je tak zcela nedostatečné a nepřesvědčivé. K novému výroku III rozhodnutí o přestupku pak žalobce navrhoval dodatečné dokazování, neboť žalovaný neunesl důkazní břemeno, aby prokázal žalobcovu vinu. Žalobce ještě zmiňuje, že žalovaný nezákonně provedl další jím navržené důkazy – protokoly o zkouškách, protokoly LAB, výslech svědka, protokoly o kontrolách apod. 4. Podle žalovaného spáchal žalobce v jednočinném souběhu tři přestupky. Přitom dva z těchto tří přestupků naplňují skutkovou podstatu téhož přestupku podle § 39 odst. 2 písm. bb) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství. Žalobce se nemohl v jednočinném souběhu dopustit jedním jednáním dvou různých opomenutí. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, čj. 8 As 17/2007135. Výklad žalovaného je v rozporu s principy trestního práva. 5. Žalovaný dále špatně interpretoval evropské právo. Žalobce se měl přestupku dopustit uváděním vína do oběhu v rozporu s čl. 119 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013. Evropské právo však rozlišuje několik odlišných pojmů, které žalovaný libovolně zaměňuje. Evropské právo používá pojmy „placing on the market“ (uvádět na trh), „put into circulation“ (uvádět do oběhu) a „marketed/commercialisés“ (prodávat/nabízet k prodeji). Právě poslední variantu používá čl. 119 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 a myslí tím obchodování, nikoliv uvádění na trh, jak si chybně myslí žalovaný. V případě přímé aplikace evropského práva je potřeba dát přednost právu evropskému, které je nadřazené. Výklad žalovaného je v rozporu s čl. 10a Ústavy, dle kterého je nutné respektovat evropské primární právo. Navíc český překlad nařízení neodpovídá anglickému a francouzskému překladu, které v čl. 119 používají pojem obchodovat (marketed) a nikoliv uvádět na trh. Z procesní opatrnosti žalobce žádá o předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru za účelem vyjasnění obsahu aplikovaného nařízení. 6. Uložený trest je z několika důvodů nezákonný a nepřiměřený. Za prvé, žalobce v řízení navrhoval upuštění od potrestání, případně žádal maximálně o uložení napomenutí. Odůvodnění správních orgánů k těmto návrhům je zcela nedostatečné, neboť správní orgány se nezabývaly splněním kritérií § 17i zákona o potravinách, § 42, § 43 a § 45 přestupkového zákona. Přitom u tak bagatelního jednání se tento postup nabízel. Za druhé, žalovaný nezohlednil polehčující okolnosti. Přitom žalobce na několik takových poukázal – nižší škoda, přičinění se o odstranění škodlivých následků, napomáhání při objasňování činu a upřímná lítost. Nelze akceptovat praxi, že správní orgán záměrně uloží příkazem vysokou pokutu, a pak ji v rozhodnutí sníží s tím, že další snižování už není namístě. Za třetí, uložená pokuta neodpovídá srovnatelným případům. Konkrétně žalobce poukazuje na dva příkazy a jedno rozhodnutí, v němž žalovaný uložil pokuty v rozsahu 1250 tisíc Kč, ačkoliv šlo o přímé ohrožení zdraví spotřebitelů závadnými potravinami. Stejně tak se tyto nižší pokuty objevovaly v kauzách řešených krajskými soudy. Za čtvrté, s ohledem na délku řízení navrhoval žalobce snížení výměry trestu s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. I tento návrh zůstal nevyslyšen. 7. Správní orgány pak zatížily proces dalšími vadami, které měly vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný sice potvrdil rozhodnutí o pokutě, ale zároveň změnil způsob úhrady, neboť do výrokové části svého rozhodnutí uvedl, že žalobce je povinen uloženou pokutu ve výši 60 000 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč (celkem 61 000 Kč) uhradit na účet žalovaného. Tím žalovaný de facto vytvořil druhý exekuční titul pro tutéž povinnost. Dále žalovaný opětovně odmítl provést ústní jednání, ačkoliv o to žalobce žádal. A konečně žalobce namítá, že v průběhu celého řízení se setkával s různými nestandardními postupy a selektivním hodnocením důkazů. 8. Nezrušíli soud napadené rozhodnutí, navrhl žalobce moderaci uložené pokuty. III. Argumentace žalovaného 9. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Dosavadní průběh řízení 10. Krajský soud nejprve žalobci vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, čj. 30 A 59/2022-69. Dal žalobci za pravdu v tom, že první dva přestupky, za které jej žalovaný potrestal (chybějící údaje o státu původu), představovaly ve skutečnosti přestupek jediný. Žalobce sice porušil dvě různá ustanovení evropských předpisů, ta však podle krajského soudu chrání tentýž veřejný zájem. To byl hlavní důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Vedle toho krajský soud dodal, že žalobcův přestupek sice byl natolik závažný, že u něj nepochybně byl naplněn materiální znak, že však žalovaný opomněl zhodnotit společenskou škodlivost tohoto přestupku při stanovení výše pokuty. Konkrétně měl krajský soud za to, že žalovaný se v této souvislosti dostatečně nevěnoval otázce, nakolik měl chybějící údaj o státě původu (Slovensko) způsobilost někoho oklamat, když zároveň bylo u stáčírny uvedeno město (Bratislava, slovenské hlavní město) a u zeměpisného původu hroznů vinařská oblast (Nitranská, historická část Slovenska). 11. Citované rozhodnutí krajského soudu neobstálo v kasačním přezkumu. Nejvyšší správní soud je zrušil svým rozsudkem ze dne 8. 11. 2024, čj. 5 As 299/2023-28. Dospěl k závěru, že žalobce se v případě neuvedení státu původu dopustil dvou různých přestupků. Údaj „Slovensko“ chyběl jak u místa stáčení, tak u místa původu hroznů. Každý z těchto údajů přitom představuje pro spotřebitele odlišnou informaci a veřejný zájem chráněný příslušnými ustanoveními komunitárního práva je tak v každém z těchto dvou případů odlišný. Jelikož toto byl stěžejní důvod, proč krajský soud zrušil napadené rozhodnutí, vyjádřil se Nejvyšší správní soud k jeho dalším úvahám už jen stručně. Upozornil, že v nynější věci jde o přestupky, kde je odpovědnost pachatele konstruována jako objektivní. To znamená, že zavinění zde nehraje žádnou roli, a jsou tudíž liché úvahy krajského soudu o tom, že žalobcovým cílem nebylo informaci o státu původu utajit či skrýt. Nejvyšší správní soud také varoval, že úvahami o stupni závažnosti chybně uvedených údajů při přezkumu výše pokuty už by se krajský soud vystavoval nebezpečí porušení dispoziční zásady, podle níž je to žalobce, kdo má svými žalobními body vymezit rozsah soudního přezkumu a soud se tohoto rozsahu musí držet. 12. Po vydání kasačního rozsudku se k věci znovu vyjádřil žalobce. Připomněl, že oproti prvnímu rozhodnutí o přestupku, zrušenému v odvolacím řízení, změnil prvostupňový správní orgán v dalším rozhodnutí své závěry o tom, že víno bylo falšované a klamavé pro spotřebitele. Přesto však ponechal pokutu v nezměněné výši. Opět poukázal i na to, že vzorky vína byly zjištěny ve skladu neprodejním, který je pro spotřebitele nedostupný. Pokud by žalovaný zjistil, že se vína nedostávala ke spotřebitelům,