30 Af 20/2024 – Krajský soud v Brně

30 Af 20/2024- 85 - text 7 30 Af 20/2024 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Terezy Matuškové ve věci žalobce: Paradise Casino Admiral,a.s., IČO: 25336991 sídlem Komořany 146, Rousínov u Vyškova zastoupený daňovým poradcem Ing. Radkem Lančíkem sídlem Divadelní 616/4, Brno proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad sídlem nábřeží Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7 o žalobě proti vyměření daně z hazardních her na základě daňového přiznání podaného žalobcem dne 25. 4. 2024, zaevidovaného žalovaným pod č. j. 90216/24/4300-13823-704691, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací z účtu Krajského soudu v Brně zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce je poplatníkem daně z hazardních her podle zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění zákona č. 349/2023 Sb. (dále jen „zákon o dani z hazardních her“). Dne 25. 4. 2024 podal přiznání k dani z hazardních her za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2024, na jehož základě došlo k vyměření daně podle § 11 zákona o dani z hazardních her. Žalovaný zaevidoval daňové přiznání ze dne 25. 4. 2024 pod č. j. 90216/24/4300-13823-704691. 2. Žalobce v daňovém přiznání zahrnul do výpočtu daně hodnotu spropitného ve výši 3 348 673,75 Kč a hodnotu tzv. žetonové diference ve výši - 176 961,37 Kč. Postupoval totiž podle pokynů a metodiky finančních orgánů, přestože je tento postup podle jeho názoru nesprávný a nezákonný. Žalobce ale následně podáním ze dne 6. 5. 2024 sdělil správci daně (žalovanému) pochybnosti o výši vyměřené daňové povinnosti a navrhl mu vyjmutí částek spropitného a žetonové diference, a tím i snížení stanovené daně. Žalovaný však návrhu nevyhověl. 3. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 4. 2. 2025 se proto žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2024, č. j. 90216/24/4300-13823-704691, o konkludentním vyměření daně z hazardních her za 1. čtvrtletí 2024. 4. Žalobce se dovolává závěrů uvedených v rozsudcích Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 26. 10. 2022, čj. 2 Afs 25/2021-35, a ze dne 21. 3. 2024, čj. 7 Afs 321/2022-37, z nichž dovozuje, že poté co seznámil žalovaného s odlišným názorem na „správnou“ výši daně a dal mu možnost se k této otázce vyjádřit, je oprávněn domáhat se zrušení napadeného rozhodnutí přímo podáním žaloby u správního soudu. Tím se posouzení správnosti vyměřené daňové povinnosti přeneslo z daňového řízení před správní soud. Žalobce dodal, že je si vědom možnosti využít jiné právní prostředky, a to dodatečného daňového přiznání, v němž by deklaroval daň ve správné (nižší) výši. V takovém případě by se ale vystavil riziku, že mu bude v případě neúspěchu jeho argumentace zároveň uložena povinnost uhradil penále z daně doměřené v řízení zahájeném z moci úřední. 5. V doplnění žaloby ze dne 25. 6. 2024 žalobce uvedl, že z opatrnosti podal proti konkludentnímu vyměření daně odvolání. Žalovaný však řízení o odvolání zastavil pro zjevnou nepřípustnost podle § 106 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. V dalších podáních žalobce s odkazem na judikaturu NSS uvedl, že k vyměření daně došlo buď konkludentním vyměřením skutečným platebním výměrem, proti kterému je přípustná žaloba, anebo konkludentním vyměřením fiktivním platebním výměrem, proti němuž ale žalobce podal odvolání, které čeká na vyřízení. Tyto dvě formy ale nelze spojovat. O jaký způsob konkludentního vyměření daně se jedná, by měl proto posoudit soud. Dle názoru žalobce jde o vyměření daně fiktivním platebním výměrem. Podle názoru žalobce představuje předepsání samovyměřené daně do evidence daní úkon, kterým se ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti žalobce. Pokud by však soud dospěl k závěru, že nejde o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., měl by žalobce vyzvat ke změně žaloby na žalobu zásahovou podle § 82 a násl. s. ř. s. 6. Žalovaný navrhl odmítnutí žaloby. Žaloba totiž směřuje proti úkonu, který není rozhodnutím, a je proto nepřípustná podle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s. Žaloba směřuje proti výsledku tzv. samovyměření daně, a žádné rozhodnutí vydané žalovaným o stanovení daně proto neexistuje. Pokud jde o žalobcovu polemiku k otázce, o jaký způsob konkludentního vyměření jde, uvedl žalovaný, že žalobcova premisa je zcela nesprávná, neboť jde o zákonem stanovený způsob samovyměření daně, při němž správce daně žádný platební výměr nevydává a k vyměření dochází ex lege na základě podaného daňového přiznání. 7. Soud se zabýval přípustností žaloby. 8. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. 9. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. 10. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. 11. Podstatou žalobní argumentace je žalobcovo tvrzení, že žalovaný v dané věci vydal konkludentní platební výměr, kterým stanovil daňovou povinnost za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2014. 12. Povahou samovyměření daně podle § 11 odst. 1 zákona o dani z hazardních her se soud zabýval již v související věci téhož žalobce vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 30 A 6/2025. Na závěrech, k nimž v uvedené věci dospěl, setrvává soud i nyní. 13. Podle § 11 odst. 1 zákona o dani z hazardních her se daň tvrzená poplatníkem v daňovém přiznání považuje za vyměřenou dnem uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání, a to ve výši v něm tvrzené. Podle druhého odstavce platí, že v případě, že poplatník nepodá daňové přiznání v zákonem stanovené lhůtě, považuje se daň za tvrzenou ve výši 0 Kč; pokuta za opožděné tvrzení daně se neuplatní. A podle pátého odstavce daň vyměřenou podle odstavce 1 nebo doměřený rozdíl podle odstavce 3 správce daně předepíše do evidence daní. 14. Mechanismus popsaný v citovaném ustanovení odpovídá režimu tzv. samovyměření, jak napovídá i rubrika: Samovyměření a samodoměření daně. Důvodová zpráva k § 11 zákona o dani z hazardních her k tomu uvádí, že: „[p]odstata samovyměření spočívá ve vyměření daně bez vydání individuálního právního aktu správce daně (tj. rozhodnutí). K vyměření nebo doměření dochází ze zákona (ex lege) na základě podání daňového tvrzení, ve kterém je tvrzena výše daně. Cílem této konstrukce je snížení administrativní zátěže na straně správce daně, který nebude nucen vydávat platební výměry, které by se zakládaly do spisu, popřípadě doručovaly jako je tomu v případě standardního vyměření nebo doměření podle daňového řádu. Výhodou je i právní jistota poplatníků, kteří jsou obeznámeni s výší poslední známé daně bez nutnosti nahlížet do spisu.“ A dále, že „[d]aň je vyměřena ex lege bez jakéhokoli autoritativního potvrzení správce daně. Daňový subjekt, který výši daně vypočítává, si ji de facto vyměří sám (odtud název samovyměření), byť de iure jde o vyměření ze zákona (ex lege). Pokud se správce daně domnívá, že výše tvrzené daně je nesprávná, bude postupovat podle § 12.“ (zvýraznění doplněno soudem). 15. Zákon tedy v případě vyměření daně z hazardních her upravuje postup, který je speciální vůči obecné právní úpravě obsažené v § 140 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Záměrem zákonodárce bylo zjednodušit vyměření daně tak, že k němu dochází ex lege okamžikem uplynutí lhůty k podání daňového přiznání, aniž by o tom vydával příslušný správce daně jakékoliv autoritativní rozhodnutí (či jiný správní akt). Výše vyměřené daně závisí plně na vůli poplatníka, který tak de facto sám stanoví výši vyměřené daně. (To samé platí analogicky i o samodoměření daně podle § 11 odst. 3 zákona o daních z hazardních her.) 16. Smyslem a účelem samovyměřovacího režimu je zefektivnění daňového řízení a posílení odpovědnosti daňových subjektů za správnost jejich daňových tvrzení. Tento režim vychází z principu důvěry ve správnost tvrzení daňového subjektu, přičemž správce daně zasahuje pouze tehdy, pokud zjistí nesrovnalosti. Vydávání platebních výměrů v každém jednotlivém případě by bylo v rozporu s tímto účelem a vedlo by k popření samotné podstaty samovyměření. Vydání výměru v situaci, kdy daň byla řádně přiznána a zaplacena ve výši tvrzené poplatníkem, by bylo nadbytečné a formální. 17. Výše uvedené potvrzuje i komentářová literatura: „Podstatou režimu samovyměření a samodoměření daně je stanovení daně ze zákona (ex lege) na základě podaného (případně i nepodaného) daňového tvrzení. Zatímco v obecném režimu stanovení daně podle daňového řádu na základě podaného daňového tvrzení dochází ke stanovení daně ro