30 Af 49/2023 – Krajský soud v Brně

30 Af 49/2023- 76 - text  17 30 Af 49/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: IPB Invest, a.s., sídlem Karlovo nám. 34/28, Třebíč zastoupené advokátem JUDr. Martinem Bohuslavem sídlem Italská 2581/67, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2023, č. j. 31480/23/5200-11431-711360 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o doměření daně z příjmů právnických osob žalobkyni z důvodu zneužití práva. 2. Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště v Třebíči (dále jen „správce daně), zahájil dne 2. 10. 2020 při ústním jednání zaznamenaném v protokolu o zahájení daňové kontroly č. j. 1634997/20/2912-60561-711702 (dále jen „protokol o zahájení daňové kontroly“), kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017. Písemností ze dne 30. 7. 2021, č. j. 1363135/21/2912-60561-711702, seznámil správce daně žalobkyni s výsledkem kontrolního zjištění, přičemž současně stanovil žalobkyni lhůtu k vyjádření se. Vyjádřením žalobkyně nedošlo ke změně výsledku kontrolního zjištění. Daňová kontrola byla ukončena dne 1. 12. 2021 doručením oznámení o ukončení daňové kontroly ze dne 1. 12. 2021, č. j. 1737759/21/2912-60561-711702 (dále jen „oznámení o ukončení daňové kontroly“), jehož přílohu tvořila zpráva o daňové kontrole ze dne 1. 12. 2021, č. j. 1737750/21/2912-60561-711702 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“). 3. V návaznosti na to vydal správce daně dodatečný platební výměr ze dne 6. 12. 2021, č. j. 1743843/21/2912-60561-711702 (dále jen „dodatečný platební výměr“), kterým byla žalobkyni doměřena daň za zdaňovací období roku 2017 vyšší o částku 1 596 000 Kč a bylo stanoveno penále ve výši 319 200 Kč. 4. Proti dodatečnému platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání. V odvolacím řízení žalovaný dospěl k závěru, že správce daně pochybil, jelikož před zahájením daňové kontroly za dotčené zdaňovací období nevyzval žalobkyni k podání dodatečného přiznání podle § 145 odst. 2 daňového řádu, ačkoli disponoval informacemi, na jejich základě mohl důvodně předpokládat, že žalobkyni bude daň doměřena. Z uvedeného důvodu žalovaný napadeným rozhodnutím dodatečný platební výměr částečně změnil tak, že nepřistoupil ke stanovení penále, ačkoli byla za dotčené zdaňovací období doměřena daň vyšší. Závěry správce daně týkající se zneužití § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), žalovaný potvrdil. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně namítá, že emise dluhopisů byla ekonomicky opodstatněná a měla pozitivní efekt na podnikání žalobkyně. Uvádí, že její ekonomickou činnost lze stručně popsat tak, že získává externí zdroje financování, které poskytuje svým klientům ve formě dlouhodobých úvěrů. Zdanitelný příjem žalobkyně realizuje z rozdílu ceny získaného financování a ceny finančních produktů poskytnutých klientům. Pro ekonomickou opodstatněnost přijatého financování je přitom klíčová celková bilanční suma, nikoliv jednotlivé finanční toky. Ke své ekonomické činnosti žalobkyně potřebuje dlouhodobé financování. Žalobkyni se takové financování dlouhodobě nedařilo zajistit. Přitom žalobkyně potřebovala refinancovat krátkodobé finanční zdroje. Proto valná hromada žalobkyně rozhodla dne 26. 11. 2012 o vydání dluhopisů v objemu 200 mil. Kč s nominální hodnotou 1 Kč. Tato forma dluhopisů dávala majitelům největší flexibilitu s jejich nakládáním. Část emise ve výši 150 mil. Kč upsal Ing. P. B., akcionář žalobkyně (dále jen „Ing. B.“), zbytek ve výši 50 mil. Kč upsala obchodní společnost PERFECT INVEST, a.s., spadající do totožné finanční skupiny jako žalobkyně (dále jen „společnost PEFRECT INVEST“). Emisní cena pak byla upisovateli uhrazena již v roce 2012, a to bankovním převodem v celkové výši 180 mil. Kč a zápočtem na splatnou pohledávku, kterou měl Ing. B. vůči žalobkyni. Finanční prostředky získané z emise dluhopisů žalobkyně efektivně využila k refinancování svých splatných závazků vůči bankám, Ing. B. a společnosti PERFECT INVEST. Tím byly nahrazeny (refinancovány) původní zdroje financování podnikatelské činnosti žalobkyně. Žalobkyně použila finanční prostředky získané z emise dluhopisů také k úhradě splatného závazku vůči obchodní společnosti TREBOSS s.r.o. (dále jen „společnost TREBOSS“) za poskytnuté služby. Finanční prostředky, pro které neměla žalobkyně využití, poskytla v souladu se zavedenou praxí na základě Smlouvy o finanční výpomoci ze dne 2. 1. 2008 jako krátkodobou zápůjčku své sesterské společnosti PERFECT INVEST, která pro ně naopak využití měla. Tyto finanční prostředky se žalobkyni od společnosti PERFECT INVEST na konci roku vrátily a žalobkyně je dále použila ve své podnikatelské činnosti při poskytování finančních produktů svým klientům, resp. je znovu poskytla sesterské společnosti PERFECT INVEST k využití. Jde o finanční prostředky získané z emise dluhopisů provázané do žalobkyní poskytnutých finančních produktů. V roce 2015 žalobkyně v návaznosti na situaci na trhu s jí poskytovanými finančními produkty již nebyla schopná reálně využít prostředky z emise dluhopisů (resp. prostředky, které se žalobkyni časem vrátily z produktů, které na základě emise dluhopisů mohla poskytnout svým klientům). Žalobkyně ekonomickou opodstatněnost emise dluhopisů a její pozitivní dopad na podnikání prokazovala žalovanému zejména Ekonomickou analýzou, Finanční analýzou, finančními výkazy, účetnictvím za zdaňovací období 2007-2020 a smluvní dokumentací. 6. Žalobkyně namítá, že žalovanému primárně vadí zvolená forma financování, a to dluhopisy v korunové nominální hodnotě. Tato skutečnost je však relevantní maximálně pro daň z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou dle zvláštní sazby daně, nikoli pro daň z příjmů právnických osob, která je předmětem sporu. Pokud by si ve stejné situaci vzala žalobkyně úvěr od banky nebo emitovala dluhopisy ve vyšší nominální hodnotě, tak by související nákladové úroky daňové orgány nerozporovaly. 7. Žalobkyně namítá, že dosavadní judikatura je na její případ nepřiléhavá a neaplikovatelná. Správní soudy řešily případy uměle vytvořené poptávky po dluhopisech. Avšak u žalobkyně došlo k nahrazení existujících původních zdrojů financování poskytnutých z velké části nezávislými bankami (v objemu cca. 140 mil. Kč) novým zdrojem – dluhopisy. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s otázkou, z čeho by byla financována část úvěrů poskytnutých klientům. Žalobkyně namítá, že finanční prostředky získané z úpisu dluhopisů refinancovaly skutečně existující externí zdroje financování žalobkyně, které byly navázané v již poskytnutých finančních produktech klientů. Jednalo se tedy o zcela běžné refinancování odůvodněné tím, že žalobkyni banky nadále odmítaly poskytovat financování, protože jim žalobkyně začala významně konkurovat. Ve chvíli, kdy byla žalobkyně povinna uhradit velký objem splatných bankovních úvěrů a zároveň neměla volné finanční prostředky, protože je investovala nebo poskytla dále skrz své finanční produkty klientům, musela logicky hledat nové zdroje financování. Dluhopisy, které toto financování nahradily nemohou být považovány za umělé, účelové či bez ekonomického přínosu. Nutnost splatit bankovní financování a nemožnost refinancovat by vedly k poklesu aktiv i z nich generovaných výnosů a zisku žalobkyně. 8. Žalobkyně namítá, že u ní nedocházelo k pouhému „protáčení finančních prostředků“. Jednalo se o zajištění finančních zdrojů, nahrazení stávajících finančních vztahů vztahy novými. Ke všem transakcím existoval právní důvod a titul, o které se daňové orány dále nezajímaly. 9. Žalobkyně poukazuje na flexibilitu při nakládání s korunovými dluhopisy a možnost jejich objem výhledově rozdělit na menší části a zapojit další investory a prodat jim přesně takovou část, která odpovídá jejich aktuálním potřebám. Dluhopisy ve vyšší nominální hodnotě takovou míru flexibility nenabízí. Žalobkyně poukazuje na výhodnost dluhopisového financování ve srovnání s úvěrem nebo zápůjčkou (nižší administrativní zátěž, není nutné zajištění či účelová vázanost, dozor úvěrující banky by mohl ohrozit s přihlédnutím na předmět podnikání žalobkyně její postavení na trhu či obchodní tajemství apod.). 10. Žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2007, č. j. 1 Afs 35/2007-108 namítá, že každý podnikající subjekt si může uspořádat své podnikání tak, že dojde i ke snížení jeho daňové povinnosti. 11. Podle žalobkyně žalovaný zpochybňuje nezbytnost financování, aniž by zohlednil, že i kdyby k nahrazení původních zdrojů financování emitovanými dluhopisy nedošlo, žalobkyně by byla povinna stále hradit úroky z cizích zdrojů. 12. Smysl refinancování a jeho pozitivní dopady dokládala žalobkyně v daňovém řízení také E