6 As 176/2024 — Nejvyšší správní soud

31 A 87/2024- 211 - text  24 31 A 87/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobkyně: Brno new station development a. s., IČO 27723607 sídlem Benešova 703/21, 602 00 Brno zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Lojdou, LL.M. EUR., Ph.D. sídlem Nemocniční 8, 190 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno za účasti: RegioJet a. s., IČO 28333187 sídlem náměstí Svobody 86/17, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 1. 11. 2024, č. j. ÚOHS-41621/2024/164, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se soud zabýval přístupem dopravce ke službám bezprostředně souvisejícím s provozováním drážní dopravy, konkrétně zpřístupněním prostor čekárny v areálu budovy železniční stanice Brno hlavní nádraží, a pravomocí žalovaného rozhodovat v případě odepření takového přístupu. Případ se týká zejména výkladu a aplikace § 23d zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a čl. 13 odst. 2 a čl. 56 odst. 1, 2 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru („směrnice 2012/34/EU“). 2. Vlastníkem budovy železniční stanice Brno hlavní nádraží je společnost České dráhy, a. s., IČO 70994226 („ČD“). Žalobkyně je na základě smlouvy o nájmu věci č. 9149003008 ze dne 5. 6. 2008 uzavřené s ČD provozovatelem zařízení služeb v této budově (ČD však provozuje některé provozní součásti, např. vlastní čekárnu). Osoba zúčastněná na řízení RegioJet a. s. („Regiojet“) je železničním dopravcem, který poskytuje své služby i v této železniční stanici. 3. Smlouvou o podnájmu nemovitosti č. HVB 2018-02 ze dne 14. 3. 2018 ve znění dodatku č. 1 ze dne 12. 7. 2018 uzavřenou mezi žalobkyní jako nájemcem a Regiojetem jako podnájemcem přenechala žalobkyně Regiojetu do podnájmu prostory budovy železniční stanice Brno hlavní nádraží v rozsahu místností č. OP082, OP083, OP084, OP085, OP086, OP087, OP088 o výměře 142,88 m2 a část příjezdové haly OP080 („původní prostory“). Podnájemné včetně služeb odpovídalo částce 710 Kč/m2. Účelem podnájmu bylo užívání těchto prostor jako čekárny pro klienty Regiojetu a prodejního místa jízdních dokladů. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dopravce prostory užíval pod označením Regiojet Lounge. 4. Dne 25. 1. 2023 zaslala žalobkyně Regiojetu oznámení o novém koncepčním uspořádání předmětu podnájmu. Z důvodu probíhající revitalizace pravého křídla výpravní budovy v něm navrhla Regiojetu dvě varianty podmínek umístění Regiojet Lounge. První varianta spočívala v přesunu Regiojet Lounge do již revitalizovaných prostor na prvním nástupišti. Skutečná plocha těchto prostor činila 133,2 m2 a podnájemné včetně služeb 767 Kč/m2 („nové prostory“). Druhá varianta by ponechala Regiojet Lounge v původních prostorech, ovšem podnájemné včetně služeb by se zvýšilo na částku 1 600 Kč/m2. Regiojet na výzvu reagoval dopisem ze dne 8. 3. 2023, v němž zdůraznil, že čekárna a prodejní místo je zařízením služeb ve smyslu směrnice 2012/34/EU, které je žalobkyně povinna poskytovat za podmínek § 23d zákona o dráhách. Regiojet žalobkyni vyzval, aby cenu za podnájem a služby v původních prostorech stanovila v souladu s těmito předpisy, tj. aby cena reflektovala výhradně náklady na jejich poskytnutí a přiměřený zisk. Současně odmítl využít nové prostory. 5. Dne 25. 5. 2023 zaslala žalobkyně Regiojetu výpověď smlouvy o podnájmu původních prostor s tím, že podnájemní vztah skončí ke dni 30. 11. 2023. Regiojet podal dne 27. 6. 2023 námitky proti výpovědi a dne 30. 6. 2023 zaslal žalobkyni výzvu k poskytnutí služby čekárny a prodejního místa v původních prostorech od 1. 1. 2024 za cenu zahrnující výhradně náklady na jejich poskytnutí a přiměřený zisk. Žalobkyně reagovala dopisem ze dne 10. 7. 2023, kterým námitky Regiojetu odmítla a trvala na vyklizení původních prostor dle výpovědi. 6. Dne 4. 8. 2023 požádal Regiojet Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře („ÚPDI“), aby žalobkyni uložil povinnost podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách uzavřít s Regiojetem smlouvu umožňující poskytnutí služeb čekárny a prodejního místa v původních prostorech za zákonných a nediskriminačních podmínek. Dne 4. 10. 2023 ÚPDI oznámil, že dne 4. 8. 2023 bylo zahájeno sporné řízení ve smyslu § 141 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, jehož účastníky jsou žalobkyně a Regiojet. 7. Dne 15. 12. 2023 uzavřela žalobkyně s Regiojetem dohodu o dalším postupu a v návaznosti na ni dne 18. 12. 2023 dvě podnájemní smlouvy. Předmětem podnájemní smlouvy č. HVB – 2023-017 byl podnájem nových prostor v období od 18. 12. 2023 do 14. 12. 2024 za měsíční podnájemné včetně služeb ve výši cca 1 063 Kč/m2. Předmětem podnájemní smlouvy č. HVB – 2023-018 byl podnájem původních prostor po skončení stavebních prací na dobu neurčitou za měsíční podnájemné včetně služeb ve výši cca 1 703 Kč/m2. V dohodě o dalším postupu bylo stanoveno, jak budou smluvní závazky stran ve vztahu k původním prostorům upraveny v návaznosti na výsledek řízení před ÚPDI s tím, že aktuální podnájemné určené dle cenových předpisů bez započítání nákladů na revitalizaci činí 789,27 Kč/m2. Dne 20. 12. 2023 Regiojet vyklidil původní prostory a přesunul Regiojet Lounge do nových prostor na prvním nástupišti. V původních prostorech bylo započato s revitalizací. 8. S účinností od 1. 1. 2024 ÚPDI zanikl a jeho pravomoc v této věci přešla na žalovaného. Ten účastníky přípisem ze dne 16. 5. 2024 vyrozuměl o změně povahy řízení z řízení sporného na řízení o žádosti dle § 44 správního řádu. Rozhodnutím ze dne 26. 7. 2024, č. j. ÚOHS-28704/Z024/400, žalovaný výrokem I. uložil žalobkyni povinnost do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí uzavřít s Regiojetem smlouvu umožňující poskytnutí služby v podobě zpřístupnění původních prostor za regulované nájemné stanovené v souladu s cenovými předpisy. Výrokem II. žalovaný vyloučil odkladný účinek rozkladu proti výroku I. 9. Žalobkyně podala proti výroku II. správní žalobu, která je vedena u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 Af 23/2024. Proti výroku I. se žalobkyně bránila rozkladem, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 1. 11. 2024, č. j. ÚOHS-41621/2024/164, zamítl a výrok I. rozhodnutí žalovaného potvrdil. II. Žaloba 10. Žalobkyně v žalobě namítla, že rozhodnutí žalovaného je nicotné. Spor mezi dopravcem a provozovatelem zařízení služeb je sporem soukromoprávním. Žalovaný má pak pravomoc rozhodovat pouze v případě, pokud došlo zcela nebo z části k odepření služeb v zařízení služeb. Zařízením služeb je však celá železniční stanice (nikoliv samotná čekárna). Pokud služba byla poskytnuta v rámci železniční stanice, avšak dopravce je nespokojen pouze s parametry takto poskytnuté služby, musí se obrátit na civilní soudy, neboť pravomoc správních orgánů v soukromoprávních sporech je třeba vykládat restriktivně. Právní předpis nestanoví, kde se má čekárna v rámci železniční stanice nacházet. V nyní projednávané věci byly služby čekárny nabízeny a reálně poskytovány v rámci železniční stanice. Jelikož nedošlo k jejich ani částečnému odepření, pak žalovaný svým rozhodnutím zasáhl do pravomoci civilních soudů, a jeho rozhodnutí je proto nicotné. Správní orgány se s argumentací žalobkyně nevypořádaly a jimi citovaná judikatura na věc nedopadá nebo má pro ni nulový význam. Rozhodnutí žalovaného je nicotné též proto, že je nevykonatelné, neboť uložilo žalobkyni povinnost uzavřít smlouvu, aniž by ve výroku uvedlo její text. 11. Za vadu řízení žalobkyně označila skutečnost, že řízení bylo částečně vedeno jako řízení o žádosti. Dle žalobkyně se jedná o spor z obchodního vztahu, což vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu č. 319/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 5. 2014, č. j. 1 As 28/2014-62. Věc tedy měla být projednána v řízení sporném dle § 141 správního řádu, obdobně jako Český telekomunikační úřad rozhoduje spory o přístup provozovatele poštovních služeb do sítě držitele poštovní licence. Dále dle žalobkyně žalovaný porušil čl. 56 odst. 9 směrnice 2012/34/EU, neboť nedodržel lhůtu pro vydání rozhodnutí a neprovedl konzultace, do nichž měla být zahrnuta i společnost ČD. Ta pak též měla být účastníkem řízení dle § 27 odst. 1 písm. a), případně odst. 2 správního řádu, neboť byla dotčena její majetková práva jako vlastníka budovy. 12. V další části žaloby pak žalobkyně argumentovala, že řízení před žalovaným nemělo být vedeno vůbec, neboť Regiojet nepodal žádost o poskytnutí služby (co do formy a obsahu) v souladu s popisem zařízení služeb ve smyslu čl. 4 prováděc