6 Ads 46/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Ad 7/2023- 79 - text  8 31 Ad 7/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobkyně: TechFides Solutions s. r. o. sídlem Šumavská 416/15, 602 00 Brno zastoupena advokátkou Mgr. Janou Sedlákovou sídlem Purkyňova 648/125, 612 00 Brno proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kotlářská 451/13, 746 01 Opava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2023, č. j. 3944/1.30/23-3, takto: I. Řízení se zastavuje ve vztahu k výroku II. rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 5. 9. 2023, č. j. 3944/1.30/23-3. II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda výkon práce programátora mimo pracovněprávní vztah představoval výkon nelegální práce podle § 5 písm. e) bod 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. 2. Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj („oblastní inspektorát“) zahájil s žalobkyní dne 9. 6. 2022 kontrolu na pracovišti Šumavská 416/15, 602 00 Brno. Kontrola proběhla podle § 5 odst. 1 písm. a) v rozsahu § 3 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, a podle § 125 v rozsahu § 126 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Kontrolovaným obdobím bylo období od 1. 7. 2021 do 24. 2. 2022. 3. Rozhodnutím ze dne 9. 2. 2023, č. j. 36180/9.30/22-8 („rozhodnutí oblastního inspektorátu“), uznal oblastní inspektorát žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti (výrok I.). Toho se měla dopustit tím, že umožnila výkon nelegální práce dle § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti. Konkrétně umožnila výkon závislé práce programátora mimo pracovněprávní vztah fyzickým osobám J. P. (bod 1), M. H. (bod 2) a M. M. (bod 3). Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 135 000 Kč podle § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti (výrok II.). Týmž rozhodnutím uložil oblastní inspektorát ve výroku III. žalobkyni povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. 4. Proti rozhodnutí oblastního inspektorátu podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 9. 2023, č. j. 3944/1.30/23-3. Výrokem I. žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí oblastního inspektorátu v rozsahu výroku I. bodu 1 a 2. Výrokem II. rozhodnutí oblastního inspektorátu částečně zrušil – konkrétně v rozsahu výroku I. bodu 3, a v této části řízení zastavil. Výrokem III. změnil výrok II. rozhodnutí oblastního inspektorátu tak, že snížil uloženou pokutu na částku ve výši 80 000 Kč. Ve zbylé části odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí oblastního inspektorátu potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 5. Podle žalobkyně nedošlo k naplnění formální ani materiální stránky přestupku. Žalovaný byl povinen zohlednit možnost využití alternativních smluvních typů a také zkoumat případnou schopnost dotčených osob si zakázky sehnat i jiným způsobem. 6. Správní orgány vymezily ve výroku skutek tak, že k umožnění výkonu nelegální práce došlo v jednom jediném dni, tj. 24. 2. 2022. Takto vymezený skutek však postrádá základní podmínku soustavnosti závislé práce. Rozhodnutí je již z tohoto důvodu vadné, neboť naplnění znaku soustavnosti nelze dovozovat v odůvodnění, pokud tento znak současně absentuje v popisu skutku ve výroku. Výrok tak sám o sobě fakticky popírá skutkovou podstatu spáchaného přestupku. 7. Podle žalobkyně pak správní orgány neprokázaly naplnění všech znaků závislé práce. Činnost vykonávána J. P. a M. H. (dále také oba společně jako osoby samostatně výdělečně činné - „OSVČ“, nebo „programátoři“) je činností obojetnou, přičemž práci na IČ si oba zvolili na základě vlastního svobodného rozhodnutí bez jakéhokoliv donucení. Zvolené nastavení vztahů zákon dovoluje, žalovaný však téměř každý aspekt vztahu hodnotil zcela opačně jako znak potvrzující závislost na žalobkyni. 8. Žalovaný dostatečně nezohlednil aspekty, které vylučují nadřízenost žalobkyně. Žalobkyně neurčovala, odkud mají OSVČ činnost vykonávat, ani jim nerozvrhovala pracovní dobu. OSVČ jí nebyly podřízeny, mohli jakoukoliv zakázku odmítnout. Žalobkyně jim jednostranně neurčovala práci. Žalovaný závěr o ekonomické závislosti OSVČ na žalobkyni učinil předčasně. Skutečnost, že OSVČ dlouhodobě spolupracovaly s žalobkyní, totiž nijak nevyvrací také jejich možnost shánět si výdělek i jinak, kterou se však žalovaný vůbec nezabýval. Ze skutečnosti, že OSVČ sama jako osoba vykonává činnost, pro kterou si zřídila živnost, nelze vyvozovat splnění podmínky osobního výkonu práce. Programování je specializovanou činností a je zcela běžné, že OSVČ své zakázky zpracovávají samy. Svou podstatou přitom vykonávají stejnou činnost jako zaměstnanci žalobkyně, což ale nemůže být důkazem švarcsystému. 9. Zcela absurdní je také úvaha žalovaného, že naplnění osobního výkonu vyplývá též z toho, že by případnou náhradu pracovní síly OSVČ žalobkyně řešila sama a nežádala by její zajištění po OSVČ. Bylo by pro žalobkyni ekonomickou sebevraždou, kdyby se vůbec nesnažila vyřešit výpadek pracovní síly, pokud je vůči svému zákazníkovi osobou odpovědnou za bezvadné a včasné dodání finálního projektu. 10. Žalovaný nesprávně hodnotil systém JIRA. Jedná se o systém, který slouží k efektivnímu řízení vývoje, a proto se do něj zadávají i hodiny strávené na konkrétním jednotlivém projektu. Nejedná se ale o žádnou evidenci pracovní doby, tu si žalobkyně vede samostatně. Logicky tak v systému nemůže docházet ani k tvrzenému schvalování nemoci, neboť tuto funkci vůbec neumožňuje. Spolupráci výhradně na obchodní bázi pak nevylučuje ani odměna sjednaná prostřednictvím hodinové sazby, která je u programátorských činností zcela běžná. 11. Objednatel může udílet pokyny týkající se provádění díla. V. M. tak při zadávání zakázky OSVČ jednal za žalobkyni z pozice statutárního orgánu v zastoupení na venek. Žalobkyně OSVČ nenařizovala pracovní dobu, rozvržení časového harmonogramu bylo na OSVČ. Žalobkyně neurčovala ani místo, kde mají svou činnost vykonávat, ani práci průběžně nekorigovala. Nastavení odpovědnostních vztahů odpovídalo zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého žalobkyně jako dodavatel odpovídá za plnění vůči zákazníkovi i v případě, že využije jiné osoby jako externí dodavatele. Je logické, že se OSVČ podílely na projektech, na kterých zároveň pracovali i zaměstnanci žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že je programování obojetnou činností, však nelze na základě provedeného dokazování uzavřít, že spolupracující osoby jednaly jménem žalobkyně. 12. Závěrem žalobkyně namítala, že byly otázky položené správním orgánem sugestivní a kapciózní. Otázky byly totiž pokládány takovým způsobem, aby bylo zřejmé, jaká odpověď má zaznít. Položená otázka totiž operovala se skutečností, která měla být danou otázkou teprve zjištěna. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí a rozhodnutí oblastního inspektorátu. Žalobkyně podle něj nerozlišuje mezi vymezením skutku a posuzováním naplnění znaků závislé práce. Soustavnost totiž není znakem skutkové podstaty, ale leitmotivem závislé práce. Časové vymezení ve výroku pak slouží k odlišení deliktu od jiných jednání žalobkyně. Cílem právní úpravy nelegální práce bylo zamezit obcházení zákonných ustanovení o výkonu závislé práce formou výkonu samostatně výdělečné činnosti nebo občanskoprávních smluv. Je proto na místě posuzovat vztah mezi smluvními stranami nikoliv podle toho, jak se jeví formálně, podle jeho pravé povahy. Správní orgány proto posuzovaly faktické naplnění znaků výkonu závislé práce. IV. Posouzení věci 14. Žalobkyně žalobou navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí oblastního inspektorátu. Ve vyjádření ze dne 28. 2. 2024 z důvodu chyby v psaní upřesnila svůj žalobní návrh tak, že dále napadala pouze rozhodnutí žalovaného ve vztahu k výroku I., III. a IV. Toto podání soud posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby, a ve vztahu k výroku II. rozhodnutí žalovaného řízení zastavil podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“). 15. Ve zbývající části žaloba není důvodná. 16. Podle § 93 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede popis skutku s označením místa, času a způsobu jeho spáchání. 17. Popis skutku má ve výroku rozhodnutí o přestupku zcela zásadní význam. Formulace výroku musí obsahovat podstatné okolnosti, které mj. dovolují toto jednání nezaměnitelným způsobem identifikovat, aby nedošlo k záměně se skutkem jiným. Na vymezení skutku však nelze klást přehnané nároky, vždy je třeba hledět na smysl a účel specifikace skutku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soud