31 Af 2/2024 – Krajský soud v Brně

31 Af 2/2024- 55 - text  7 31 Af 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobce: IVEX COMPANY, s.r.o. sídlem Komenského 625, Blučina zastoupen Jaroslavem Kmecem, daňovým poradcem sídlem Bolzanova 27, Znojmo proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 11. 2023, č. j. 37586/23/5300-21444-712994 a č. j. 37745/23/5300-21444-712994, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj („správce daně“) provedl u žalobce kontrolu DPH za zdaňovací období leden 2021 a dospěl k závěru, že přijatá plnění od dodavatele IVEX Blučina v.o.s. (dále jen „IVEXB“), jejichž předmětem mělo být pořízení hmotného majetku (strojů a zařízení vč. příslušenství, materiálu a zboží), představují fakticky nabytí obchodního závodu ve smyslu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Rozhodnutím ze dne 21. 7. 2022, č. j. 3478856/22/3005-00510-703225, byl proto žalobce registrován k DPH ode dne 1. 1. 2021. Správce daně vydal platební výměr, kterým byl vyměřen nadměrný odpočet ve výši o 126 899 Kč nižší oproti daňovému přiznání (rozhodnutí ze dne 9. 3. 2022, č. j. 963151/22/3005-52521-712643). Žalobce podal proti oběma rozhodnutím správce daně odvolání, která žalovaný napadenými rozhodnutími ze dne 9. 11. 2023 zamítl, resp. platební výměr změnil tak, že upřesnil období, za které je daň vyměřována, na leden 2021. II. Žaloba 2. Žalobce ve své žalobě brojí proti rozhodnutím žalovaného, jimiž byla potvrzena rozhodnutí správce daně o neuznání nároku na odpočet DPH a o registraci k DPH. Namítá, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném skutkovém i právním posouzení věci, přičemž v řízení došlo k porušení základních procesních zásad. 3. Správní orgány neprokázaly, že v době prodeje materiálu a strojů bylo zájmem předchůdce žalobce prodat „firmu“ jako ekonomickou jednotku, že v době prodeje byla podstata ekonomické činnosti předchůdce žalobce spočívající ve výrobě zachována, a konečně že došlo k převzetí obchodní značky, prodejních kanálů, obchodní strategie či výrobního programu. Ze samotného řízení naopak jasně vyplynulo, že převáděný materiál a stroje nebyly v době prodeje ani po něm schopny realizovat ekonomickou činnost spočívající ve výrobě a prodeji vlastních výrobků, nedošlo k cesi či nástupnictví jakýchkoliv obchodních vztahů a nebylo pokračováno ani v původní obchodní strategii. 4. Žalobce proto navrhuje, aby zdejší soud napadená i jim předcházející rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný setrvává na právním názoru uvedeném v napadených rozhodnutích; dále uvádí, že v posuzované věci došlo k převodu obchodního závodu ve smyslu zákona o DPH. Podle žalovaného se nejednalo pouze o převod jednotlivých hmotných složek majetku, ale o převod komplexní ekonomické jednotky zahrnující hmotný i nehmotný majetek, zaměstnance, výrobní program i zákaznické a dodavatelské vztahy. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobce pokračoval ve výrobě na týchž strojích, se stejnými zaměstnanci a podle stejných technologických postupů jako jeho předchůdce. Převzal také výrobní prostory, know-how a navázal na marketingové aktivity a internetové stránky původního subjektu. Vzhledem k tomu, že šlo o převod funkčního celku, na nějž žalobce navázal bez podstatné změny činnosti, dovozuje žalovaný, že se podle ustálené judikatury jednalo o převod obchodního závodu. Žalovaný tak uzavřel, že žalobci nevznikl nárok na odpočet DPH z předmětného převodu, neboť se nejednalo o zdanitelné plnění, a správce daně proto rozhodl v souladu se zákonem. Námitky žalobce považuje žalovaný za nedůvodné, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn, navržené důkazy byly buď provedeny, nebo jejich provedení nebylo nezbytné, a jednotlivé výhrady žalobce byly vypořádány. 6. Žalovaný proto navrhuje, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci 7. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 8. Žaloba není důvodná. 9. Předmětem sporu mezi účastníky je zejména posouzení otázky, zda žalobce prokázal nárok na odpočet daně ve smyslu § 72 a § 73 ZDPH. Žalovaný přitom postavil své meritorní posouzení na závěru, že pořízení hmotného majetku (strojů a zařízení vč. příslušenství, materiálu a zboží) na základě „smlouvy o převodu majetkových hodnot“ ve skutečnosti představovalo převod obchodního závodu. Takový převod není dle § 13 odst. 9 písm. a) ZDPH a § 14 odst. 5 písm. a) ZDPH dodáním zboží ani poskytnutím služby, a není tak předmětem daně ve smyslu § 2 ZDPH. 10. Předně je třeba uvést, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. je postaveno na principu, že je to žalobce, kdo s ohledem na dispoziční zásadu přísně ovládající tento typ soudního řízení správnímu soudu předestírá konkrétní důvody, pro které považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné. Obsah a kvalita žaloby v zásadě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu. Není přitom úlohou soudu, aby za žalobce žalobní argumentaci dotvářel. 11. Zdejší soud ke vzneseným námitkám uvádí, že žalobce při jejich konstrukci de facto zcela ignoroval skutečnost, že se obdobnými námitkami zabýval žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalobce v důsledku toho v podané žalobě nereagoval na závěry, které žalovaný k obsahově odpovídajícím odvolacím námitkám žalobce vyslovil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nijak nereflektoval, že žalovaný předmětné námitky vypořádal a zdůvodnil závěr o jejich neopodstatněnosti. V tomto ohledu platí, že žalobce tím, že se v žalobě omezil na shora reprodukované námitky, aniž by reagoval na odůvodnění napadených rozhodnutí, kde se žalovaný s námitkami vypořádal a přezkoumatelným způsobem popsal a vysvětlil, na základě jakých konkrétních úvah dospěl k závěru o jejich nedůvodnosti, značně snížil svou šanci na úspěch. Soud totiž není oprávněn za žalobce domýšlet jakékoli další argumenty. 12. Zdejší soud se tak mohl věnovat uváděným skutečnostem pouze v míře obecnosti, v jaké je sám žalobce vznesl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu /NSS/ ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015 - 31). Zdejší soud připomíná, že pokud žalobce v žalobních bodech neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (podrobněji srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013 - 128). 13. Zdejší soud se tedy s přihlédnutím k naposledy uvedeným judikaturním východiskům za dané situace ztotožnil s argumentací, kterou již dříve, v návaznosti na odvolací námitky žalobce, uvedl žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobní námitky se totiž ve všem podstatném překrývají s dříve uplatněnými odvolacími námitkami. Žalovaný se okolnostmi transakce podrobně zabýval a stejně tak je podrobně popsal v napadeném rozhodnutí. Závěry žalovaného jsou opřeny o jednoznačné důkazy, na druhou stranu žalobce v podané žalobě popisuje „pouze“ svůj pohled na věc, aniž by se závěry žalovaného polemizoval, a zároveň svůj pohled na věc o žádné důkazy neopírá. 14. Podle čl. 19 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále též „Směrnice“), platí, že je-li převáděn souhrn majetku nebo jeho část za úplatu nebo bez úplaty nebo jako vklad do obchodní společnosti, mohou mít členské státy za to, že nedošlo k dodání zboží, a v takovém případě se nabyvatel považuje za právního nástupce převodce. Členské státy mohou přijmout opatření nezbytná k tomu, aby zabránily narušení hospodářské soutěže v případech, kdy nabyvatel není osobou plně povinnou k dani. Mohou rovněž přijmout veškerá opatření potřebná k zabránění daňovým únikům nebo vyhýbání se daňovým povinnostem na základě použití tohoto článku. 15. Podle § 2 písm. a) a b) ZDPH je předmětem daně dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku a poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku. 16. Podle § 13 odst. 9 písm. a) ZDPH se za dodání zboží pro účely tohoto zákona nepovažuje pozbytí obchodního závodu, pokud se jedná o hmotný majetek. 17. Obdobně podle § 14 odst. 5 písm. a) ZDPH se za poskytnutí služby pro účely tohoto zákona nepovažuje pozbytí obchodního závodu. 18. Soud přisvědčuje žalovanému, že otázkami týkajícími se posouzení transakcí souvisejících