31 Af 31/2024 – Krajský soud v Brně

31 Af 31/2024- 47 - text  9 31 Af 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců JUDr. Václava Štencla, MA, a Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., ve věci žalobce: FIBIZ, s.r.o., IČO 26246279 sídlem Smetanova 342/4, 602 00 Brno zastoupený advokátem Mgr. Miroslavem Klusáčkem sídlem Příkop 843/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2024, č. j. 23370/24/5300-21444-713385, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) žalobci dodatečnými platebními výměry ze dne 29. 3. 2023, č. j. 1239864/23/3001-51524-713238, č. j. 1240447/23/3001-51524-713238, č. j. 1240590/23/3001-51524-713238 a č. j. 1240704/23/3001-51524-713238 (dále „platební výměry“) doměřil daň z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období leden 2019 ve výši 110 880 Kč, únor 2019 ve výši 254 898 Kč, březen 2019 ve výši 306 873 Kč a duben 2019 ve výši 298 589 Kč. Zároveň žalobci stanovil povinnost uhradit penále ve výši 22 176 Kč, 50 980 Kč, 61 375 Kč a 29 718 Kč. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 24. 7. 2024, č. j. 23370/24/5300-21444-713385, zamítl odvolání žalobce podané proti platebním výměrům a platební výměry potvrdil. 2. Předmětem sporu je otázka, zda žalobce prokázal, že skutečně přijal zdanitelné plnění od dodavatele BESERBAU, s. r. o. (dále „BESERBAU“). II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že unesl důkazní břemeno, byl v daňovém řízení aktivní, vyvracel domněnky a pochybnosti správce daně a navrhoval důkazy. Správní orgány své pochybnosti dostatečně neodůvodnily. Žalovaný by neměl vycházet ze svědeckých výpovědí uskutečněných v odlišném daňovém řízení, pokud tytéž osoby vypovídali jako svědci v tomto řízení. Měl také svědky konfrontovat s rozpory v jejich výpovědích. Žalovaný dále nerespektoval princip neutrality DPH. Z plnění, které žalobce od BESERBAU obdržel, řádně přiznal a hradil daň na výstupu při jejich dodání svému odběrateli Twigen s.r.o. (dále „Twigen“). Pokud by se neuskutečnila, pak není vysvětleno, jak by byl žalobce schopen dodat toto plnění. V této souvislosti žalobce poukazuje na rozsudek Soudního dvora ve věci C-154/20, Kemwater ProChemie. Lze snadno dovodit, že BESERBAU je osobou povinnou k dani. Pokud byla neutralita daně již předem narušena, nelze to klást žalobci k tíži. Žalobce dále popisuje dlouhodobou spolupráci s odběratelem Twigen s tím, že z důvodu nedostatečné personální kapacity byl nucen k výkonu části prací využít jako subdodavatele BESERBAU. Písemné smlouvy byly s Twigen s ohledem na dlouhodobou spolupráci uzavírány s několikadenním zpožděním, což vysvětluje posloupnost uzavírání smluv s Twigen a BESERBAU. Argumentace žalovaného, podle níž sloužily platby pouze k přesunu peněz bez uskutečněného plnění, je nepřiléhavá. Žalovaný nepřihlédl k tomu, že spolupráce s BESERBAU probíhala dlouhodobě – již dříve i následně. Žádná ze společností neměla zájem vykazovat fiktivní plnění. Nemělo by jít žalobci bez dalšího k tíži, že Ing. J. S. nemohl podat svědeckou výpověď. Žalobce neměl důvod pochybovat o tom, že je Ing. J. S. oprávněn vystupovat za BESERBAU. Žalobce dále namítá, že správce daně nebyl oprávněn nahlédnout do trestního spisu vedeného Generálním ředitelstvím cel. Toto trestní řízení se nacházelo ve fázi prověřování a bylo neveřejné. Důkazy z toho vyvozené jsou nezákonné. Žalovaný není ani jednou z osob vyjmenovaných v § 65 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Žalovaný navíc z nezákonně získaných důkazů vyvodil nesprávné závěry. Některé osoby vypovídaly odlišně, než je uváděno v e-mailových zprávách. Koordinace svědků je pouze konstruktem žalovaného, která vznikla pouze z toho, že zástupce žalobce považoval za vhodné vyjasnit si veškeré důležité informace vztahující se k jednotlivým provozům. 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Shrnuje, že správce daně unesl své důkazní břemeno a tím bylo aktivováno důkazní břemeno žalobce. Dokazováním však byly zjištěny nesrovnalosti, které pochybnosti správce daně naopak zintenzivnily. Správce daně i žalovaný důkazy řádně hodnotili. Neutralita daně byla narušena a na výstupu odvedl žalobce DPH z jiných (šířeji vymezených) plnění. Narušení neutrality bylo jedním ze zdrojů prvotních pochybností, nikoliv důvodem neuznání nároku na odpočet. V rozsudku ve věci Kemwater ProChemie byl řešena jiná problematika (postavení dodavatele jako plátce DPH), než v této věci (faktické uskutečnění plnění). Pochybnosti správce daně nebyly rozptýleny a žalobce neunesl své důkazní břemeno. Časová posloupnost uzavírání smluv o dílo není logická a s vysvětlením přichází žalobce až v žalobě. Žalobce byl povinen zajistit si dostatek důkazních prostředků a neměl se spoléhat na jednoho klíčového svědka (Ing. J. S.). Pokud jde o nahlížení do trestního spisu, trestní řád nerozlišuje, v jakém stádiu se trestní řízení nachází a zda jde o stádium neveřejné. Žalovaný do něj nahlížel jako poškozený. Svědecké výpovědi byly ovlivněny domluvou nejen s ohledem na jejich obsah, ale také s ohledem na změnu tvrzení žalobce. 5. V rámci ústního jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. III. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného a řízení předcházející jeho vydání v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále „s. ř. s.“). Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 7. Jádrem sporu je otázka, zda žalobce prokázal faktické přijetí deklarovaného plnění od dodavatele BESERBAU. Jelikož závěr žalovaného, že žalobce své důkazní břemeno neunesl, stojí také na důkazech, které byly podle žalobce opatřeny nezákonným způsobem, posoudí soud nejprve tuto procesní námitku. 8. Žalobce namítá, že žalovaný nebyl oprávněn nahlížet do trestního spisu vedeného Generálním ředitelstvím cel pod č. j. GŘC-419/TČ-2022-835130, a nebyl tudíž ani oprávněn takto získané podklady použít jako důkaz v nyní projednávané věci. Žalovaný naproti tomu uvádí, že do trestního spisu byl oprávněn nahlížet jako poškozený. 9. Podle § 65 odst. 1, věty první zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, mají obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. 10. Předně soud uvádí, že citované ustanovení se uplatní ve všech fázích trestního řízení. To je patrné mimo jiné z věty třetí § 65 odst. 1 trestního řádu, který výslovně upravuje pravidla pro nahlížení do spisu také v přípravném řízení. To potvrzuje i § 65 odst. 2 trestního řádu, který pro přípravné řízení stanoví možnost omezení práva na nahlížení do spisu zakotveného v odstavci prvním. Nemůže být tudíž pochyb o tom, že se právo na nahlížení do spisu vztahuje také na ty fáze trestního řízení, které jsou neveřejné. Samotnou neveřejnost určité fáze trestního řízení proto nelze chápat jako výjimku z práva nahlížet do spisu. 11. Ze záznamu o nahlédnutí do trestního spisu ze dne 21. 12. 2023, č. j. GŘC-419-190/TČ-2022-835130, je zároveň patrné, v jakém postavení správce daně do trestního spisu nahlížel. Úřední záznam totiž výslovně uvádí, že nahlédnutí do spisu bylo umožněno na základě žádosti poškozeného. Argumentace týkající se tzv. jiné osoby uvedené v § 65 odst. 1 trestního řádu je proto zcela lichá. Možnost nahlížení do spisu správcem daně jakožto organizační složkou České republiky v pozici poškozeného přitom žalobce v žalobě nezpochybňuje, a proto soud pouze ve stručnosti uvádí, že trestní spis byl veden ve věci oznámení skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu zkrácení daně, u něhož není důvod pochybovat o postavení České republiky jako poškozeného. Pouze pro úplnost soud dodává, že správce daně mohl všechny podklady z trestního spisu získat nejen cestou nahlížení do spisu, ale také postupem podle § 93 odst. 4 daňového řádu. 12. Námitka nezákonnosti opatření důkazů z trestního spisu vedeného Generálním ředitelstvím cel pod č. j. GŘC-419/TČ-2022-835130 je proto nedůvodná. 13. Soud proto přistoupil k posouzení otázky, zda žalobce prokázal faktické přijetí deklarovaného plnění od dodavatele BESERBAU. Nejprve však soud považuje za potřebné obecně shrnout pravidla určuj