32 A 34/2023 – Krajský soud v Brně

32 A 34/2023- 28 - text pokračování 8 32 A 34/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: O. B. bytem X zastoupena Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou sídlem Milady Horákové 13, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2023, č. j. MV-154953-10/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 1. 8. 2023, č. j. OAM-62800-67/ZM-2020 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítlo žádost žalobkyně o prodloužení zaměstnanecké karty, protože žalobkyně vykonávala nelegální práci. Odvolání žalobkyně žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu. Podle správních orgánů se žalobkyně dopustila nelegální práce, když vykonávala práci na jiném místě, než pro které platila zaměstnanecká karta. Žalobkyně však doložila cestovní příkazy, ze kterých vyplývá, že byla vysílána k výkonu práce na různá místa, a to po časově omezenou dobu. V době od 21. 8. do 31. 8. 2021 čerpala žalobkyně dovolenou. Žalobkyně nesouhlasí, že její pracovní pozice popírá vysílání na pracovní cesty. Někteří z klientů zaměstnavatele žalobkyně preferují plnění zakázek v blízkosti svých sídel. Z toho důvodu může být žalobkyně vyslána na různá místa. Ostatně inspektorát práce nezahájil se zaměstnavatelem žalobkyně žádné správní řízení z důvodu podezření z umožnění nelegální práce. Ministerstvo neodpovědělo před rozhodnutím ve věci samé na dotaz žalobkyně, jaké důvody k zamítnutí žádosti spatřuje. Z protokolu o kontrole inspektorátem práce přitom žádný takový důvod nevyplývá. 3. Správní orgány nesprávně interpretují výpovědi žalobkyně a jejího manžela. Když odpovídali na otázky, kde konkrétně, na jakém místě svoji činnost vykonáváte? a vykonáváte svoji práci i na jiných místech než v provozovně zaměstnavatele, kterou jste uvedl/a? Oba se po přetlumočení a upřesnění otázek domnívali, že jsou tázáni na to, kde pracují v době konání výslechu. Správní orgány nezjišťovaly, proč žalobkyně a její manžel vykonávali práci v obci Blučina. Ministerstvo nereagovalo ani na žádost žalobkyně o sdělení, které nedostatky či vady žádosti by mohly vést správní orgán k zamítnutí žádosti. Nesprávný je také závěr, že je zaměstnavatel žalobkyně zprostředkovatelem práce. Svou výpovědí mínili pouze to, že jim zaměstnavatel dává práci, nikoliv to, že jeho činnost spočívá ve zprostředkování práce. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně neovládá ukrajinský jazyk, nemohla vědět, jakým způsobem tlumočnice položenou otázku přeložila a jak ji na dotaz účastníků upřesnila. 4. Neobstojí ani argumentace, že žalobkyně mohla takto konkurovat na pracovním trhu svým krajanům v režimu dočasné ochrany, jelikož k údajně nelegální práci žalobkyně došlo před zahájením ruské invaze na Ukrajině. 5. Správní orgány se nedostatečně zabývaly tím, zda napadené rozhodnutí není nepřiměřeným zásahem do rodinného a soukromého života žalobkyně a její rodiny, kterou má v České republice. Žalobkyně, její manžel, její dcera a její zeť žijí dlouhodobě na území České republiky a mají zde trvalé rodinné, společenské a sociální zázemí. Společně splácí hypotéku dcery žalobkyně a jejího manžela na nemovitost, ve které žijí a jsou tak na sebe odkázáni i finančně. Žalobkyně a její rodina se navíc z důvodu trvající ruské invaze na Ukrajině nemůže realizovat v zemi původu. Odkaz správních orgánů na vízum strpění, či vízum za rodinným účelem není na místě, jelikož na víza není právní nárok. Vízum strpění navíc negarantuje volný přístup na trh práce. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná ve svém vyjádření uvádí, že většina námitek byla již vznesena žalobkyní ve správním řízení a odkazuje proto na jejich vypořádání v prvostupňovém a napadeném rozhodnutí. Žalovaná nemá informace o tom, že by se v rámci výslechů neprotokolovalo, pokud cizinec nerozumí otázce a žádá o její doplnění. Naopak je jí z úřední činnosti známo, že neporozumění otázce tlumočník překládá a vyslýchající pracovník formuluje otázku znovu, o čemž je učiněn záznam do protokolu. Pokud zástupkyně žalobkyně nerozumí ukrajinskému jazyku není zřejmé, jak ví, že tlumočník otázku mimo protokol upřesňoval. Zástupkyně byla výslechu přítomna. Pokud měla pocit, že tlumočník nad rámec položené otázky komunikoval s cizinci, měla na to upozornit a požádat, aby byl protokol v tomto smyslu doplněn. 7. Nelegální práce žalobkyně pravděpodobně probíhala už před 24. 2. 2022. Zaměstnavatel žalobkyně vysíláním na pracovní cesty obcházel předpisy na poli zaměstnanosti v neprospěch privilegovaných skupin uchazečů o zaměstnání. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána včas [§ 172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). 9. Žaloba není důvodná. 10. Soud předně konstatuje, že žalobní námitky se v podstatě shodují s námitkami, které žalobkyně uplatnila již v odvolání. Žalovaná se těmito námitkami dostatečně zabývala a soud neshledal v jejím hodnocení a postupu žádnou vadu, v jejíž důsledku by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné nebo nezákonné. Přezkum před správními soudy není další (třetí) instance správního řízení, ale slouží k tomu, aby soudy případně korigovaly nesprávná rozhodnutí správních orgánů. Žalobkyně přitom v konkrétní rovině nepolemizuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí jen své námitky opakuje. 11. Přitom dle judikatury Nejvyššího správního soudu pouhé zopakovaní odvolacích námitek ve správní žalobě podstatně snižuje žalobcovy šance na úspěch. Takto se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v bodě 16 rozsudku z 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/2018–63, dle kterého „žalobní body mají primárně směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací orgán uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty“. S tím souvisí i další ustálená judikatura kasačního soudu, dle níž „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130). 12. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců) ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4 anebo je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e), a dále, jestliže Úřad práce České republiky - krajská pobočka nebo pobočka pro hlavní město Prahu vydal závazné stanovisko, že další zaměstnávání cizince nelze vzhledem k situaci na trhu práce povolit. Ustanovení § 42g odst. 3 věta druhá a § 46 odst. 6 písm. d), jde-li o důvody uvedené v § 178f odst. 1 písm. a) a c) až f), a dále § 46 odst. 6 písm. e) a f) se použije obdobně. Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty učiněno oznámení podle § 42g odst. 7, 8 nebo 10, má se za to, že cizinec žádá o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty z důvodu zaměstnávání na posledně oznámenou pracovní pozici. 13. Dle § 46 odst. 6 písm. e) věty druhé zákona o pobytu cizinců ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá, pokud cizinec vykonával nelegální práci. 14. Podle § 5 písm. e) bod 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí práce vykonávaná cizincem v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu se zaměstnaneckou kartou, kartou vnitropodnikově převedeného zaměstnance nebo modrou kartou vydanými podle zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo bez některé z těchto karet; to neplatí v případě výkonu jiné práce podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. 15. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že k prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty nedojde, vykonával-li žadatel práci v rozporu se zaměstnaneckou kartou. Výkon v rozporu se zaměstnaneckou kartou je podle § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti považován za výkon nelegální práce. Při posuzování otázky, zda se cizinec dopustil výkonu nelegální práce, je