10 Ads 198/2024 — Nejvyšší správní soud

32 Ad 4/2024- 37 - text Pokračování 10 32 Ad 4/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: MVDr. N. H. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ze dne X, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne X, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobkyně o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále též „zákon o důchodovém pojištění“), neboť nesplnila podmínku získání 35 let doby pojištění danou v § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ani podmínku získání 30 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, která je stanovena v § 29 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Věk potřebný pro nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 2 a § 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění je v případě žalobkyně 68 let a 10 měsíců. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ke dni 30. 1. 2022, od něhož žádala o přiznání starobního důchodu, tohoto věku nedosáhla, nesplnila ani podmínky dané v § 29 odst. 2 a § 219 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaná shrnula ve svém rozhodnutí obsah námitek podaných proti prvostupňovému rozhodnutí. Při svém rozhodování vycházela z ustanovení § 28 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a navazujícího § 29 a § 32, přičemž žalobkyně nesplnila podmínky získání potřebných dob pojištění uvedené v těchto ustanoveních. V námitkovém řízení žalovaná zhodnotila žalobkyni další doby pojištění, a to dobu studia od 1. 7. 1976 do 31. 8. 1976, dobu pojištění na základě evidenčních listů důchodového pojištění za prokázané dny pojištění v letech 2020, 2021, 2022, a dále změnila datum přiznání data starobního důchodu ode dne 31. 10. 2022. Ostatním námitkám žalovaná nevyhověla. 4. K námitce ohledně osobního listu důchodového pojištění žalovaná uvedla, že se jedná pouze o běžný součet všech evidovaných dob a nejde o informaci, kolik let doby pojištění daný pojištěnec získal pro nárok na důchod a jeho výpočet. 5. Dále žalovaná uvedla, že v případě žalobkyně je podle § 18 zákona o důchodovém pojištění rozhodným obdobím pro stanovení osobního vyměřovacího základu období od roku 1986 do roku 2021. Jedná se o časový úsek, z něhož se zjišťuje osobní vyměřovací základ. 6. Žalovaná nevyhověla ani námitce žalobkyně ohledně zhodnocení zahraničních studií. Důkazní povinnost je na straně účastníka řízení a žalobkyně tedy měla povinnost rozhodnutí o uznání vysokoškolského vzdělání předložit. Rozhodnutí MŠMT o rovnocennosti studia v zahraničí nebylo žalobkyní předloženo, nemohlo proto dojít ani ke zhodnocení studia pro nárok na starobní důchod. 7. Nakonec žalovaná konstatovala, že nelze vyhovět ani námitce vztahující se ke zhodnocení doby evidence na Úřadu práce. Při hodnocení doby evidence pojištěnců na Úřadu práce lze hodnotit dobu, kdy uchazeči o zaměstnání náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, a v rozsahu 3 let též po dobu, po kterou jim tato podpora nenáleží, s tím, že tato doba se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod. Žalobkyni proto byly započítány 3 roky na Úřadu práce v období od 14. 6. 2019 do 31. 12. 2019, od 1. 1. 2020 do 30. 11. 2020, od 1. 1. 2021 do 13. 10. 2021, od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 a od 1. 1. 2022 do 31. 8. 2022. 8. Na závěr žalovaná shrnula, že žalobkyně nesplnila jednu z podmínek potřebnou pro přiznání starobního důchodu uvedenou v § 28 zákona o důchodovém pojištění, a to potřebnou dobu pojištění. Proto žalovaná potvrdila prvostupňové rozhodnutí a zamítla námitky žalobkyně jako nedůvodné. III. Žaloba 9. V žalobě žalobkyně uvedla, že se snažila před vznikem nároku na řádný starobní důchod vyřešit nesrovnalosti v jejích podkladech, nicméně k podání žádosti o přiznání starobního důchodu nebyly ještě všechny opravy a doplnění provedeny. Žalobkyni tak nebyl přiznán starobní důchod pro chybějící doby důchodového pojištění. Námitky podané proti prvostupňovému rozhodnutí byly zamítnuty a žalovaná neprovedla požadované opravy a doplnění období. 10. Žalobkyně namítla, že k datu 10. 5. 2022 měla v osobním listu důchodového pojištění evidovaných 39 let a 4 dny. Žalovaná však uvedla, že žalobkyně získala pouze 24 let 363 dnů doby pojištění a pouze 16 let 343 dnů doby pojištění, takže nesplnila podmínku 35 let ani 30 let doby pojištění podle § 29 zákona o důchodovém pojištění. 11. Podle žalobkyně dále mělo dojít k rozšíření jejího osobního rozhodného období prodloužením před rok 1986, jak to umožňuje § 18 odst. 1 a 4 zákona o důchodovém pojištění. V případě žalobkyně by tak došlo k prodloužení o 12 roků, přesto byl vyměřovací základ v případě žalobkyně určen obdobím od roku 1986. 12. Žalobkyně nesouhlasila ani s argumentací vztahující se k tomu, že osobní list důchodového pojištění je pouze informativní. Doba v osobním listu důchodového pojištění obsahuje přehled všech životních situací konkrétního člověka a v případě žalobkyně některé doby vypadly špatnou úřední evidencí. Protože některá období se započítávají jako náhradní, popř. vyloučená doba, žalobkyně nesouhlasila s tím, že nejsou informací o tom, kolik let pojištěnec získal. Žalobkyni měly být dále splněny i doby, mj. studia v zahraničí, doplacení některých dob apod. 13. V napadeném rozhodnutí se žalovaná nevypořádala řádně s námitkami žalobkyně a nezabývala se dostatečně požadavky na provedení oprav a doplnění. Žalovaná provedla jen drobné úpravy, které nevedly k požadovanému právnímu následku, tj. k navýšení potřebné doby pojištění. Konkrétně žalovaná započítala žalobkyni dobu studia od 1. 7. 1976 do 31. 8. 1976, evidenční listy v letech 2020, 2021 a 2022, a změnila datum přiznání starobního důchodu od 31. 10. 2022. Neprovedla však zásadní požadavky jako započítání celé doby učebního poměru jako zaměstnání, nepřehodnotila čtyřleté studium na střední škole s trvalým pracovním poměrem a neplaceným volnem, neřešila ani požadavek rozšíření rozhodného období před rok 1986. Dále došlo k nesprávnému vykazování v letech 1990 – 1994, kdy měla být nezaměstnanost považována za zaměstnání a měla být zohledněna doba pobírané podpory. Nebyla upravena ani doba vysokoškolského studia žalobkyně v počtu 2 190 dnů. 14. Závěrem žalobkyně navrhla, aby krajský soud posoudil správnost úředního postupu žalované, a požaduje nápravu tak, aby se žalovaná zabývala jejími námitkami a bylo zrušeno napadené rozhodnutí. IV. Vyjádření žalované 15. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula průběh řízení a obsah dávkového spisu. 16. Předně pak žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Důchodový věk žalobkyně činí 63 let a 10 měsíců za předpokladu splnění potřebné doby pojištění v délce 35 let. Žalobkyně tuto podmínku nesplnila, neboť získala 24 let a 365 dnů doby pojištění. Proto bylo o nároku na starobní důchod rozhodováno podle § 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Žalobkyně podle něj sice získala alespoň 15 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, avšak musela by současně dovršit i věk 68 let a 10 měsíců, což nesplnila. 17. Žalovaná při hodnocení doby pojištění vycházela jak z dokladů, které měla ve své evidenci, tak z dokladů, které předložila žalobkyně. Protože žalobkyně byla po většinu svého profesního života vedena jako uchazeč o zaměstnání, a ne v každém takto evidovaném období jí byla vyplácena podpora v nezaměstnanosti, musela žalovaná o takové době rozhodnout v souladu s § 5 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná přistoupila ke zhodnocení doby jako doby uchazeče o zaměstnání, a nemohla přistoupit ke zhodnocení doby od 3. 11. 1996 do 2. 1. 2005, neboť v této době nebyla žalobkyni vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Žalobkyně sice předložila Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, kterým bylo rozhodnuto o přiznání příspěvku na bydlení, a Rozhodnutí o dávce sociální péče, jímž byl žalobkyni opakovaně přiznán příspěvek na zajištění životního minima v nezaměstnanosti, avšak tyto dávky jsou dávkami státní sociální podpory, nikoliv dávkami důchodového pojištění. Ani žalobkyní doložené doklady tedy její účast na důchodovém pojištění v uvedeném období neprokazují. 18. K námitce, že žalobkyni nebylo rozšířeno rozhodné období před rok 1986, odkázala žalovaná na § 18 odst. 1 a 4 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodné