32 Az 13/2025 – Krajský soud v Brně

32 Az 13/2025- 48 - text pokračování 11 32 Az 13/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: O. K. st. přísl. X zastoupen Mgr. Leonidem Kušnarenkem advokátem se sídlem Polská 4, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 6. 3. 2025, č. j. OAM-93/ZA-ZA11-LE05-EX-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že se žalobci azyl podle ustanovení § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje, a doplňkovou ochranu pro existenci důvodů podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, nelze udělit. 2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce podal dne 22. 1. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále též „ČR“). Z údajů poskytnutých k žádosti a pohovoru ze dne 27. 1. 2025 vyplývají následující skutečnosti. 3. Žalobce sdělil, že je ukrajinské státní příslušnosti, ukrajinské národnosti a pravoslavného vyznání. Ke svému politickému přesvědčení uvedl, že žádné nemá, nikdy nebyl členem žádné politické strany ani skupiny, a není politicky aktivní. Je svobodný, bezdětný, je zdravý a nemá žádná omezení. Ve vlasti žil v Záporoží. Na Ukrajině je trestně stíhaný, protože se v roce 2021 v Záporoží pobil. O mezinárodní ochranu požádal proto, že dne 31. 1. 2025 měl v ČR proběhnout soud kvůli jeho vydání na Ukrajinu. Žalobce tam nechce, protože nechce válčit. 4. V průběhu pohovoru žalobce uvedl, že na Ukrajině s ním neproběhne žádný soud a pošlou ho rovnou do války, což pro něj bude znamenat smrt. Na Ukrajině neměl žádné problémy s bezpečnostními či jinými státními orgány a neměl ani problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. V případě návratu do vlasti se obává války. 5. Dne 18. 2. 2025 v rámci doplňujícího pohovoru žalobce dále uvedl, že z Ukrajiny odjel v březnu 2021, protože měl pracovní vízum v ČR. Od té doby se na Ukrajinu nevrátil. Ke svému trestnímu stíhání uvedl, že neví, kdy bylo zahájeno, protože byl v té době už v ČR. Dozvěděl se o něm v říjnu 2023, když jej kontrolovala policie a v rámci kontroly zjistila, že na žalobce byl vydán mezinárodní zatykač. Stíhán je za ublížení na zdraví, v lednu 2021 poškozenému způsobil ranou pěstí vážné zranění břicha, konkrétně jater, a musel jít na operaci. Žalobce poškozenému poté nabídl finanční kompenzaci. K incidentu došlo tak, že poškozený dlužil žalobci nějaké peníze a skrýval se před ním. Žalobce peníze potřeboval na cestu, proto šel za poškozeným a chtěl jej praštit do hrudníku, ale netrefil se a praštil jej do břicha. Dopustil se toho ve vzteku, poškozený jej provokoval svým vzhledem a tím, že mu nechtěl peníze vrátit, i když věděl, že je žalobce potřebuje. Hrozí mu odnětí svobody na 5-7 let. Žalobce by se chtěl na Ukrajinu vrátit a věc vyřešit, ale bojí se války. Návrat na Ukrajinu by pro něj znamenal povolání do armády, což je v podstatě rozsudek smrti. Žalobce nemá žádné zkušenosti, nikdy nedržel v ruce zbraň. Nebezpečí spatřuje žalobce i v tom, že na Ukrajině žije v oblasti, která je 30 km od fronty a která je stále bombardována. 6. Podle žalovaného bylo v průběhu správního řízení objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je snaha žalobce zabránit vydání k trestnímu stíhání na Ukrajinu a obava z ohrožení života v důsledku války na Ukrajině – jednak v rámci bojů v případě povolání do armády, jednak z důvodu bombardování, pokud by povolán nebyl. 7. Žalovaný při posouzení žádosti žalobce vycházel především z jeho výpovědí, ze sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR č. j. MSP-1069/2023-MOT-T/40, z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 8. 2024, č. j. 1 Nt 501/2024-206 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2024, č. j. 14 To 113/2024-233. Dále žalovaný vycházel z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Konkrétně vycházel z Informace OAMP – Ukrajina: Politická a bezpečnostní situace ze dne 22. 1. 2025 a z Informace OAMP – Ukrajina – Trestní zákoník č. 2341-III ze dne 5. 4. 2001 ve znění zákona č. 1576-IX ze dne 29. 6. 2021 – článek 12. Klasifikace trestných činů, článek 121. Úmyslné závažné ublížení na zdraví ze dne 20. 2. 2025. 8. Žalovaný vyhodnotil příběh žalobce z hlediska možného pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu tak, že žalobce neuvedl v průběhu řízení žádné skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce sdělil, že nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl v žádné politické straně ani skupině a nikdy nevyvíjel žádnou politickou aktivitu. Na Ukrajině nikdy neměl žádné problémy. 9. Žalovaný rovněž nedospěl k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce jako důvod své žádost uvedl skutečnost, že příslušný soud rozhodl o přípustnosti jeho vydání k trestnímu stíhání na Ukrajinu. Trestní stíhání v zemi původu není samo o sobě pronásledováním. Žalobce neuvedl žádnou skutečnost, která by naznačovala, že trestní stíhání na Ukrajině by mohlo být považováno za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Naopak výslovně přiznal, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, skutečně dopustil. Co se pak týče obavy z možného povolání do armády a nasazení v bojích, ani tato skutečnost není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Branná povinnost a povinná vojenská služba patří k základním státoobčanským povinnostem. Obecně se nejedná o jednání podřaditelné pod pronásledování, a to ani v případě, že by výkon vojenské služby byl spojen s rizikem účasti na bojových akcích ve válečném konfliktu. Za důvod udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu nelze považovat ani situaci probíhajícího vojenského konfliktu na Ukrajině. 10. Žalobce dle žalovaného rovněž nesplňoval důvody k udělení azylu podle ustanovení § 13 zákona o azylu za účelem sloučení rodiny. 11. Při posouzení důvodů pro udělení humanitárního azylu ve smyslu ustanovení § 14 zákona o azylu se žalovaný zabýval rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalobce je dospělou, plně právně způsobilou osobou a uvedl, že je zdravý a nemá žádné zvláštní potřeby. Ani trestní stíhaní v zemi původu není důvodem zvláštního zřetele hodným pro udělení humanitárního azylu. 12. Doplňkovou ochranu žalovaný žalobci neudělil podle § 15a zákona o azylu, neboť žalobce je důvodně podezřelý z toho, že spáchal vážný zločin. Žalovaný konstatoval, že jednání, kterého se žalobce dopustil, lze považovat za vážný zločin. Podle ukrajinského i českého právního řádu se úmyslné ublížení na zdraví obecně považuje za vážný zločin. Zločinu těžkého ublížení na zdraví, z něhož je žalobce podezírán a pro který je žádáno jeho vydání, je podle žalovaného nesporně vážným zločinem ve smyslu zákona o azylu. Podezření ze spáchání tohoto trestného činu rovněž považoval žalovaný za důvodné, neboť žalobce v průběhu správního řízení přiznal, že se jednání skutečně dopustil, byť uváděl, že ne úmyslně. Nejsou tedy žádné pochybnosti o tom, že existuje důvodné podezření, že se žalobce dopustil vážného zločinu. Proto žalovaný přistoupil k aplikaci § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. II. Žaloba 13. V žalobě žalobce uvedl, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil individuální situaci žalobce a jeho výpovědi považoval za nevěrohodné, aniž by je porovnal s relevantními zdroji. Žalovaný nezjistil stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, ani nepřihlédl ke zprávám mezinárodních lidskoprávních institucí a opominul aktuální situaci na Ukrajině. Napadené rozhodnutí je nedostatečně odůvodněné a nepřezkoumatelné. 14. Žalobci v případě návratu hrozí trestní stíhání a mučení ve vězeňské vazbě, nedobrovolná mobilizace, která je v rozporu s jeho svědomím a přesvědčením, a existenční ohrožení v důsledku vojenského konfliktu a zhroucení řádných institucí v zemi původu. Žalovaný nevzal v potaz relevantní podklady a odkazy na mezinárodní zprávy předložené žalobcem. 15. Soud by měl zohlednit, že Ukrajina je země destabilizovaná ozbrojeným konfliktem, jsou zde zaznamenávány případy porušování lidských práv, včetně mučení, vynucených zmizení a politického pronásledování. Žalobce je navíc ve vězeňské detenci, což zintenzivňuje jeho zranitelnost a vylučuje možnost dobrovolného návratu. 16. S ohlede