32 Az 18/2024 – Krajský soud v Brně

32 Az 18/2024- 29 - text pokračování 9 32 Az 18/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: L. D., X, bez státní příslušnosti, hlášený pobyt: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, č.j. OAM-1695/ZA-ZA11-ZA03-2023, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 20. 6. 2024, č.j. OAM-1695/ZA-ZA11-ZA03-2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. Z napadaného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se nejprve zabýval otázkou, ve vztahu k jaké zemi má posuzovat důvodnost žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce totiž dříve žil na území Náhorního Karabachu a je osobou bez (mezinárodně uznané) státní příslušnosti. Žalovaný naznal, že zemí posledního trvalého bydliště žalobce ve smyslu § 2 odst. 1 písm. n) zákona o azylu je Arménie, neboť právě tam žalobce před odchodem do České republiky naposled pobýval. Správní orgán zdůraznil, že Arménská republika mu po útěku z Náhorního Karabachu poskytla pomoc a žalobce má navíc možnost požádat si o udělení arménského státního občanství. Žalovaný si proto v průběhu správního řízení opatřil informace o politické a bezpečností situaci, stavu dodržování lidských práv, vojenské službě a mobilizaci v Arménii. Věc posoudil právě na jejich základě, ve spojení s výpovědí žalobce, jím doloženými materiály a výpisy z evidence cizinců. Dospěl přitom k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti ohledně vyvíjení politické činnosti, pročež za ni nemůže být pronásledován. V Arménii nemá důvod pociťovat ani obavu z pronásledování kvůli své rase, pohlaví, náboženství, národnosti či příslušnosti k sociální skupině. Správní orgán zdůraznil, že žalobci na území Arménie nehrozí žádné nebezpečí ze strany ázerbájdžánských orgánů, neboť celé území Arménské republiky je pod kontrolou jejích úřadů. Žalobce nesplnil podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny a žalovaný neshledal důvody pro udělení humanitárního azylu. Správní orgán naznal, že žalobci nehrozí ani skutečné nebezpečí vážné újmy. Akcentoval přitom, že s ohledem na zásadu subsidiarity je žadatel o mezinárodní ochranu povinen nejprve hledat pomoc v místě svého posledního trvalého bydliště, pročež se žalobce měl obrátit na arménské orgány. II. Podání účastníků II.A Žaloba 3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou, jíž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá porušení § 2 odst. 1, § 3, § 50 odst. 2, 3 a 4, § 52 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dále § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu. Konkrétně uvádí, že mu měl být udělen azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu, případně alespoň doplňková ochrana podle § 14a odst. 1, 2 písm. b) a c) zákona o azylu, neboť má odůvodněné obavy z pronásledování z důvodů svého etnického původu. On a jeho rodina totiž patří k Arménům žijícím na území Náhorního Karabachu, který je nyní pod ázerbajdžánskou vládou. Zdůrazňuje, že 21 let pracoval jako zdravotník bezpečnostních složek, pročež by mohl být v Náhorním Karabachu považován za nežádoucí osobu. 4. Žalobce předně nesouhlasí s tím, že Arménie byla zemí jeho posledního trvalého bydliště. Poukazuje na podmínku uvedenou v § 2 odst. 1 písm. n) zákona o azylu spočívající v tom, že se musí jednat o stát, ke kterému si vytvořil vazby trvalejší povahy. On si však k Arménii žádné vazby nevytvořil, neboť celý život pobýval v oblasti Náhorního Karabachu, kde měl zajištěnu práci i bydlení. Je sice pravdou, že se hlásí k arménské národnosti, ale jeho žádost nelze posuzovat ve vztahu k této zemi, neboť na jejím území dlouhodobě nežil. V Arménii strávil pouze dva měsíce, pobýval tam v říjnu a listopadu 2023 poté, co s rodinou utekl z Náhorního Karabachu, následně odcestoval přes Řecko do České republiky. Jedná se pro něj o cizí zemi, kde nikdy neměl svůj domov. Určení Arménie (která je řazena mezi bezpečné země původu) jako státu jeho posledního trvalého bydliště žalovanému neumožnilo věc posoudit komplexně a správně zjistit skutkový stav. Žalobce zdůrazňuje, že oblast Náhorního Karabachu je od 1. 1. 2024 součástí Ázerbájdžánu. Jelikož Arménii nelze považovat za zemi jeho posledního trvalého bydliště, jsou irelevantní tvrzení žalovaného, že v Arménii mu nehrozí pronásledování z důvodu národnosti, stejně jako že území Arménské republiky je pod kontrolou jejích orgánů a ázerbajdžánské státní úřady zde nemají žádné pravomoci. 5. Dále žalobce popisuje historii Náhorního Karabachu a vývoj konfliktu v této oblasti. Zdůrazňuje, že správní orgán se vůbec nezabýval situací na daném území a postavením arménského obyvatelstva, které neuprchlo. Žalobce též tvrdí, že nepřicházela v úvahu možnost vnitřního přesídlení jejich rodiny v rámci Arménie, což v žalobě podrobně odůvodňuje. II.B Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že námitky žalobce nepovažuje za důvodné, pročež navrhl zamítnutí žaloby. Je přesvědčen, že státem posledního trvalého bydliště žalobce byla bezesporu Arménie. Žalobce totiž v této zemi před odchodem do České republiky pobýval poté, kdy byl nucen opustit území Náhorního Karabachu. Byla mu zde poskytnuta pomoc a má možnost požádat si o udělení arménského občanství. Tato fakta dle žalovaného nelze zpochybnit délkou pobytu žalobce na tomto území pouze v řádu měsíců. Žalobce svou argumentaci staví toliko na subjektivní nespokojenosti s pomocí poskytovanou migrantům v Arménii a na komplikacích provázejících pobyt jeho rodiny v této zemi. Žalovaný dále poukazuje na to, že Arménie je původní domovině žalobce bližší nejen teritoriálně, ale také z hlediska užívání arménského jazyka a příslušnosti k arménské apoštolské církvi, k níž se žalobce s rodinou hlásí. Z oblasti Náhorního Karabachu přitom do Arménie uprchla početná skupina čítající přes 100 tisíc osob. Žalovaný nespatřuje žádný důvod, proč by měl být žalobce nucen navrátit se do Náhorního Karabachu ovládaného nyní Ázerbájdžánem. V Arménii mu nehrozí pronásledování ani nebezpečí vážné újmy. II.C Replika žalobce 7. Žalobce replikou reagoval na vyjádření žalovaného. Opakuje v ní, že Arménie nebyla cílovou destinací jeho rodiny po útěku z Náhorního Karabachu, nikoho tam neznají, neplánovali se tam dlouhodobě usadit. Délka jejich pobytu v Arménii závisela na přípravách na cestu, navíc měli čerstvě narozené dítě. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nepojednává o tom, jaké „vazby trvalejší povahy“ ve vztahu k Arménii u žalobce shledal. III. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené v § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 9. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ S ohledem na promeškání transpoziční lhůty ze strany českého zákonodárce se citované ustanovení procedurální směrnice vyznačuje (pro řízení zahájená na základě žádostí o mezinárodní ochranu podaných po 20. 7. 2015) vertikálním přímým účinkem a je povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. 10. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. 11. Po posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 12. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce dne 12. 12. 2023 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V rámci údajů poskytnutých k této žádosti žalobce dne 21. 12. 2023 mimo jiné uvedl, že se narodil v roce 1980 v Stepanakertu v Náhorním Karabachu, má občanství Náhorního Karabachu, je arménské národnosti, hovoří arménsky, není členem žádné politické strany. Má manželku a tři děti, všic