32 Az 26/2024 – Krajský soud v Brně

32 Az 26/2024- 42 - text pokračování 11 32 Az 26/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: M. M., nar. X státní příslušnost X t. č. pobytem X zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské nám. 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. OAM-1651/ZA-ZA11-K10-2023 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 10. 9. 2024, č. j. OAM-1651/ZA-ZA11-K10-2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Matěje Šedivého, advokáta se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se včasně podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2. Z napadaného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobkyně mohla ve své vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodu její homosexuální orientace. Skutkové okolnosti azylového příběhu žalobkyně totiž nenasvědčují tomu, že by jí takové pronásledování skutečně hrozilo. Žalobkyně k přesvědčení o své sexuální orientaci údajně dospěla před třemi lety. Přesto i poté absolvovala dvě dlouhodobé návštěvy Íránu, z nichž se bez problémů vrátila. Při pobytu v zemi původu doposud nečelila žádným problémům. Pokud by žalobkyně skutečně byla lesba a pociťovala ve vlasti obavy z bičování, věznění nebo trestu smrti, jak tvrdí, jen stěží by byla ochotná do Íránu jezdit. Žalovaný zohlednil také intenzitu a rozsah toho, jak žalobkyně svou tvrzenou sexuální orientaci dává veřejně najevo, a to jak během svých pobytů v Íránu, tak také v České republice, kde dlouhodobě žila a kde si svou orientaci údajně uvědomila. Žalobkyně nebyla za celou dobu, co si má svou orientaci připouštět, o této skutečnosti nijak sdílná; svěřila to pouze svým rodičům a jedné kamarádce. O své homosexuální orientaci se žalobkyně veřejně před nikým nešířila a ani ji nedávala najevo na sociálních sítích či ve společnosti. Nikdy nevedla partnerský či sexuální život. Žádnou známost přitom nenavázala z toho důvodu, že se to ostatním neodvážila říci. Nikdy nebyla aktivní ani na poli LGBT komunity. U žalobkyně tedy dle žalovaného absentují charakteristiky, které sexuální orientaci jednotlivce definují. Správní orgán konstatoval, že pokud by povrchní a nepřesvědčivá tvrzení žalobkyně o její lesbické orientaci měla být akceptována jako reálný stav věci, pak by musela být automaticky přiznávána mezinárodní ochrana každému, kdo prohlásí, že je příslušníkem sexuální menšiny, a to bez toho, aniž by se tak sám choval nebo se svými sexuálními projevy takto identifikoval. Dále žalovaný poukázal na výpověď samotné žalobkyně, kterou učinila v řízení o jejím správním vyhoštění. Při pohovoru (který se konal až poté, co si měla údajně uvědomit svou odlišnou sexuální orientaci) na výslovný dotaz, zdali existuje nějaký důvod, proč by se nemohla vrátit do země původu, odpověděla, že jí tam žádné nebezpečí ani pronásledování nehrozí; pouze obecně zmínila, že jsou v Íránu ženy utlačované. O obavách týkajících se sexuální orientace nic neuvedla. Správní orgán neakceptoval vysvětlení, které žalobkyně k této situaci uvedla v nynějším řízení, že se domnívala, že v České republice získá povolení k pobytu, a proto o těchto osobních věcech nechtěla mluvit. Žalovaný uzavřel, že žalobkyně tvrdí naprosto vyfabulované a nepravdivé informace. Je tudíž přesvědčen, že žadatelka v řízení ve věci mezinárodní ochrany své azylové důvody (tj. lesbickou orientaci) uplatňuje pouze zcela účelově. II. Podání účastníků II.A Žaloba 3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně žalobou, jíž se domáhá jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že správní orgán vycházel ze zastaralých podkladů, neboť nejnovější z nich je ze září roku 2023, tedy z doby takřka rok před vydáním napadaného rozhodnutí. Za tuto dobu došlo v Íránu k eskalaci zpřísňování společenského života a příklonu k ortodoxnímu islámu, v důsledku čehož se v zemi původu žalobkyně uskutečnily (v době po vydání tohoto podkladu) masové demonstrace. Dále žalobkyně namítá, že to byl sám správní orgán, kdo se podílel na tvorbě podkladů, na které odkazuje, což je nepřípustné. 4. Žalobkyně výslovně připouští, že v domovském státě doposud nečelila pronásledování pro svou odlišnou sexuální orientaci, neboť tu důsledně skrývala. Je proto bez relevance, zdali v mezidobí opakovaně cestovala do Íránu. Hrozící nebezpečí očekává až v případě otevřeného projevu své sexuální orientace, který je v budoucnu nevyhnutelný. Dle ní lze pochopit, že homosexuálně orientovaná nezletilá dívka může do značné míry tajit svoji sexuální orientaci, avšak postupem času bude mít zajisté zájem navázat partnerský vztah a zahájit soužití, což se stane důvodem pro pronásledování. Její lesbická orientace neznamená, že žije nezřízeným způsobem života a navazuje promiskuitní vztahy; má za cíl si najít životní partnerku, namísto množství realizovaných vztahů se chce soustředit na jejich kvalitu a dlouhodobost. Její sexuální orientace nemusí být nutně spojena s extremistickými projevy, jako je výstřední styl oblékání či účesu, jak tomu u homosexuálně orientovaných dívek mnohdy bývá. 5. Předmětem řízení by dle ní mělo být primárně posouzení postavení homosexuální menšiny na území Íránu, neboť důvody její žádosti o mezinárodní ochranu jsou ryze sexuální. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný neposoudil postoj jejího domovského státu k tomu, pokud by v zemi původu otevřeně (byť nikoliv aktivisticky) projevovala svoji sexuální orientaci; proto považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. II.B Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že námitky žalobkyně nepovažuje za důvodné, pročež navrhl zamítnutí žaloby. Má za to, že rozhodoval s maximálním zohledněním individualizované situace žalobkyně, své názory a závěry podrobně vysvětlil. Naproti tomu text žaloby by ve své podobě mohl sloužit prakticky pro všechny žadatele o mezinárodní ochranu hlásící se k homosexuální orientaci, kteří zároveň pocházejí ze zemí, kde je taková orientace nahlížena negativně. Podkladové materiály byly aktuální. Skutečnost, že některé z nich byly zkompletovány samotným žalovaným, neznamená, že si správní orgán jejich obsah vymyslel, jak je ostatně patrné z množství zdrojů. III. Posouzení věci krajským soudem 7. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené v § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 8. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). 9. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání. 10. Soud se nejprve zabýval přezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Příčinou nepřezkoumatelnosti může být nedostatek důvodů správního rozhodnutí, který nastává mimo jiné tehdy, pokud není možno z jeho odůvodnění spolehlivě seznat, jakými úvahami se správní orgán řídil, resp. proč považoval námitky účastníka řízení za liché. Nepřezkoumatelnost může nicméně spočívat i v tom, že argumentace účastníka je odmítnuta jako nesprávná, aniž by bylo v kontextu individuálních okolností zdůvodněno, v čem tato nesprávnost spočívá [k tomu blíže srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002-35, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 252/2016-48, či ze dne 17. 8. 2023, č. j. 1 Afs 66/202379]. 11. Napadené rozhodnutí je poměrně obsáhlé, čítá 16 stran a žalovaný v něm individualizovaně ve vztahu ke skutkové situaci žalobkyně vysvětluje, proč dospěl k závěru, že jí v zemi původu nehrozí pronásledování. Jak bude níže vysvětleno, z rozhodnutí ovšem není jednoznačně seznatelné, zda správní orgán považoval výpovědi žalobkyně učiněné v řízení o mezinárodní ochraně za věrohodné (tedy jestli uvěřil jejímu tvrzení o lesbické sexuální orientaci), či nikoliv. Za této situace ovšem nelze na