33 A 39/2024 – Krajský soud v Brně

33 A 39/2024- 35 - text pokračování 7 33 A 39/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: V. P. bytem X zastoupen JUDr. Emil Flegel, advokát sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2024, č. j. KUJI 93871/2024, sp. zn. OOSČ 602/2024 OOSC/157, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2024, č. j. KUJI 93871/2024, sp. zn. OOSČ 602/2024 OOSC/157, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta, sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasnou žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) žalobce napadl v záhlaví vymezené rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2024, č. j. KUJI 93871/2024, sp. zn. OOSČ 602/2024 OOSC/157 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný (i) ve výroku o správním trestu zákazu činnosti změnil rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy (dále také jen „správní orgán I. stupně“ nebo „prvostupňový orgán“), ze dne 15. 7. 2024, č. j. MMJ/OD/180870/2024-ZeJ, sp. zn. SZ-MMJ/OD/51630/2021/32 (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ nebo „prvostupňové rozhodnutí“), a (ii) ve zbytku toto rozhodnutí jako zákonné a správné potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se měl dopustit tím, že dne 24. 9. 2021 v 17:15 hod. na ulici Březinova, poblíž budovy č. p. 3639/17 v Jihlavě, se jako řidič motorového vozidla tov. zn. Opel, RZ: X, při silniční kontrole na výzvu policisty odmítl podrobit orientačnímu testu na jiné návykové látky a následně se odmítl na výzvu policisty podrobit i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 65/2017 Sb.) ke zjištění, zda nebyl ovlivněn jinou návykovou látkou. Tímto jednáním žalobce úmyslně porušil § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu a naplnil znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) téhož zákona. 3. Za uvedený přestupek uložil prvostupňový orgán žalobci podle § 125c odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu, s přihlédnutím k ustanovením § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), pokutu 35 000 Kč a zároveň trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce trvání 18 měsíců. Současně byla žalobci prvostupňovým rozhodnutím uložena povinnost nahradit náklady správního řízení v paušální částce 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval průběh přestupkového řízení a shrnul obsah správního spisu. Připomněl, že poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2024, č. j. 33 A 41/2022-30 (dále také „zrušující rozsudek“), zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátil k novému projednání. 5. Správní orgán I. stupně ve věci doplnil dokazování o výslech zasahujících policistů, přičemž je zcela logické, že si tito s časovým odstupem téměř tří let od spáchání přestupku žádné podrobnosti nepamatovali a během výslechů se pravidelně odkazovali na úřední záznam, kde průběh silniční kontroly dříve popsali. Žalovaný ovšem i tak setrval na tom, že nemá důvod k pochybnostem, že by příslušná silniční kontrola probíhala odlišně od standardních silničních kontrol tak, jak jejich průběh policisté při ústním jednání popsali. Jelikož jsou pak výpovědi policistů prosté rozporů a neexistují důkazy svědčící o jejich zaujatosti či projevech šikany vůči žalobci, vyhodnotil žalovaný výpovědi policistů jako věrohodné, konzistentní a logické. Podezřele by naopak působila svědecká výpověď, pokud by si s takovým odstupem policisté pamatovali detaily dané věci. 6. Z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá, že žalobce byl po předchozím poučení policií vyzván k podrobení se testu na testeru DrugWipe5SP za účelem ověření, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou, přičemž danou výzvu odmítl. Současně byl po předchozím poučení žalobce vyzván i k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu v Nemocnici Jihlava, což rovněž odmítl. Poučení i výzvy k odbornému vyšetření jsou zřejmé taktéž z úředního záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky, který má svou vlastní důkazní hodnotu, neboť obsahuje skutečnosti odpovídající neopakovatelným a neodkladným úkonům. 7. Podle žalovaného konečně nemůže obstát ani tvrzení žalobce o pouhém neformálním dotazu policisty, jelikož žádný platný právní předpis nestanoví přesný popis toho, jak by měla být výzva ze strany úřední osoby formulována. Poněvadž je výzva charakteristická svou neformálností a fakticitou, není podstatná její forma, nýbrž obsah. Z důkazního materiálu je přitom evidentní, že výzva policisty vyslovena byla, jakož i to, za jakých okolností se tak stalo. Pokud by byla žalobci dána „možnost“ se vyšetření podrobit, je takový průběh událostí nutně v rozporu s výpověďmi policistů, spisovým materiálem i závaznými pokyny policistů v rámci služební činnosti. 8. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo porušení povinnosti ve smyslu § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu spolehlivě prokázáno, žalovaný odvolání žalobce nevyhověl. 9. Změnový výrok ve vztahu k uloženému správnímu trestu se opírá o ustanovení § 47 odst. 3 zákona o přestupcích, podle něhož měl prvostupňový orgán postupovat v případě, že prvostupňovým rozhodnutím uložený zákaz činnosti v délce trvání 18 měsíců již byl žalobce m vykonán, a nikoliv upustit od potrestání. III. Žaloba 10. Žalobce uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Zdůraznil, že rozhodnutí o vině za přestupek nelze založit pouze na jednostranných podkladech pořízených PČR, ale je třeba vycházet přímo z výpovědí zasahujících policistů. Ty však v projednávané věci spáchání přestupku neprokazují. 11. Žalobce uvedl, že policisté nepotvrdili, že jej vyzvali k podrobení se vyšetření na přítomnost návykových látek, ani to, že by případné výzvě odmítl vyhovět. Oba policisté totiž nevypověděli nic konkrétního a jen se opakovaně odkazovali na obsah úředního záznamu ve věci, který navíc před výslechem nečetli a jeho obsah si nepamatují. Skutečnost, že jeden z policistů popsal, jakým způsobem standardně probíhá kontrola, je irelevantní, jestliže nebyl schopen popsat průběh kontroly v případě žalobce a ani nebylo prokázáno, že průběh této kontroly byl totožný jako v ostatních případech. Předmětem dokazování není, jak probíhala silniční kontrola, ale to, zda a jaká výzva byla žalobci dána, zda se jí odmítl podrobit a zda byl poučen o následcích svého odmítnutí. Tyto skutečnosti svědeckými výpověďmi prokázány nebyly. 12. Ačkoliv žádný zákon nestanovuje přesné znění výzvy, dle judikatury správních soudů musí být výzva dostatečně konkrétní na to, aby její adresát věděl, co je jejím obsahem, a aby byl srozuměn s tím, jaké jsou následky jejího neuposlechnutí. Nic z toho prokázáno nebylo, přičemž žalobci nelze klást k tíži, že si policisté na jeho případ nepamatují z důvodu časového odstupu. Žalobce v řízení předložil vlastní alternativní skutkovou verzi, pročež pouhý odkaz na úřední záznamy nelze akceptovat. 13. Vzhledem k tomu, že se nynější důkazní situace nijak nezměnila oproti stavu, kdy krajský soud předchozí rozhodnutí žalovaného zrušil, žalobce krajskému soudu navrhl zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Současně požádal uhradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného 14. Ve svém vyjádření ze dne 6. 2. 2025 žalovaný zdůraznil, že s podanou žalobou nesouhlasí. Je přesvědčen, že jeho rozhodnutí je věcně správné a zákonné, přičemž v podrobnostech odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 15. Ve správním spise se nachází zejména tyto podklady: · oznámení podezření ze spáchání přestupku PČR ze dne 4. 10. 2021; · úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 24. 9. 2021; · úřední záznam PČR ze dne 24. 9. 2021 a; · úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky (JNL) před anebo během jízdy ze dne 24. 9. 2021. 16. Po zrušení původního rozhodnutí žalovaného zdejším soudem prvostupňový orgán z podnětu žalovaného nařídil ve věci ústní jednání, ke kterému předvolal žalobce a dva zasahující policisty. Z protokolu o ústním jedn