33 A 7/2025 – Krajský soud v Brně

33 A 7/2025- 31 - text pokračování 10 33 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. ve věci žalobkyně: T. Z. státní příslušnost X bytem X zastoupena: Mgr. Marek Sedlák, advokát sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti sdělení žalovaného ze dne 19. 3. 2025, č.j. OAM-15251-12/ZM-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2025, č.j. OAM-15251-12/ZM-2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 270 Kč, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta, sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojila žalobkyně proti opakovanému sdělení žalovaného ze dne 19. 3. 2025, č.j. OAM-15251-12/ZM-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto „sdělením“ žalovaný oznámil žalobkyni ve smyslu ustanovení § 42g odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), že podmínky stanovené § 42g odst. 7 a 8 ZPC pro zaměstnávání žalobkyně na uvedeném pracovním místě „montážní dělníci výrobků z kombinovaných materiálů“ nejsou splněny. II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul průběh řízení a relevantní právní úpravu obsaženou v § 42g odst. 7 a 8 ZPC. Dále uvedl, že v předmětné věci žalobkyně nesplnila následující podmínky pro úspěšnou změnu pracovního zařazení držitele zaměstnanecké karty. 3. V první řadě žalovaný uvedl, že z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyni byla zaměstnanecká karta vydána z důvodu uvedeného v ustanovení § 42g odst. 2 ZPC. Žalobkyně ke svému oznámení předložila pracovní smlouvu uzavřenou dne 26. 2. 2024 s výše uvedeným zaměstnavatelem, která však neobsahuje údaj o mzdě, přesněji se odkazuje na samostatný mzdový výměr, který však nebyl k oznámení předložen. Předložená pracovní smlouva tedy neprokazuje, zda splňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. b) ZPC. 4. Žalovaný dále upozornil na to, že pracovní smlouva byla podepsána dne 26. 2. 2024, avšak ke změně pracovní pozice má na základě této smlouvy dojít až ke dni 5. 4. 2025. Z výše uvedeného vyplývá, že oznámení, které žalobkyně doručila žalovanému, nesplňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 8 ZPC. 5. Žalovaný konečně uvedl, že z předložené pracovní smlouvy jednoznačně nevyplývá, že bude žalobkyně jako agenturní zaměstnanec přidělován k uživateli. Jde-li o agenturní zaměstnávání, musí cizinec předložit doklad obsahující údaje uvedené v ustanovení § 42h odst. 1 písm. g) ZPC. Závěrem žalovaný poučil žalobkyně o tom, že na učiněné oznámení se hledí, jako by nebylo (§ 42g odst. 9 ZPC). III. Žaloba 6. Žalobkyně především tvrdí, že pokud žalovaný došel k závěru, že oznámení žalobkyně o změně pracovního zařazení (místa výkonu práce, druhu práce) u současného zaměstnavatele trpí vadami, byl podle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) byl povinen jí pomoci nedostatky odstranit nebo ho vyzvat k jejich odstranění a poskytnou mu přiměřenou lhůtu, a to přesto, že se na řízení vztahuje výluka z části druhé a třetí správního řádu. Vzhledem k tomu, že žalovaný takto nepostupoval a bez výzvy k odstranění vad zaslal žalobkyni sdělení o nesplnění podmínek, byl jeho postup nezákonný. A to zvlášť za situace, kdy se jedná o odstranitelné vady. 7. Podle žalobkyně ustanovení § 42g odst. 9 věta druhá ZPC, podle kterého se na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 ZPC hledí, jako by nebylo učiněno, neznamená, že se tím vylučuje obecná právní úprava odstranění vad podání obsažená v § 37 odst. 3 správního řádu. Zákon neobsahuje žádnou výluku z povinnosti správního orgánu postupovat podle tohoto ustanovení správního řádu i v případě oznámení změny pracovního zařazení (místa výkonu práce, druhu práce) u současného zaměstnavatele. 8. Podle žalobkyně teprve po marném uplynutí lhůty stanovené k odstranění vad podle § 37 odst. 3 správního řádu nastávají ex tunc účinky ustanovení § 42g odst. 9 věta druhá ZPC. Toto ustanovení tedy nevylučuje použití § 37 odst. 3 správního řádu. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, vrácení věci k dalšímu řízení a přiznání náhrady nákladů řízení. 9. Žalobkyně považuje napadené sdělení o nesplnění podmínek pro změnu pracovního zařazení (místa výkonu práce, druhu práce) u současného zaměstnavatele rovněž za odporující požadavkům Evropského parlamentu a Rady 2011/98 EU ze dne 13. 12. 2011 (dále jen „směrnice o jednotném povolení“ nebo „směrnice 2011/98/EU“). Tato směrnice tedy výslovně předpokládá, že v případě vad žádosti o vydání, změnu nebo obnovení zaměstnanecké karty, je žadatel písemně o těchto vadách vyrozuměn a k jejich odstranění je mu stanovena přiměřená lhůta. Z hlediska tohoto požadavku postup žalovaného před vydáním napadeného sdělení neobstojí. Přestože je v ustanovení § 168 odst. 1 ZPC uvedeno, že ustanovení části druhé a třetí správního řádu se na řízení podle § 42g odst. 7 až 11 ZPC nevztahují, vzhledem k požadavkům citované směrnice byl žalovaný povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu, protože tento postup byl potřebný. Použití ustanovení části druhé a třetí správního řádu v případě potřebnosti ostatně předpokládá i ustanovení § 154 in fine správního řádu. 10. Žalobkyně v souvislosti s výše uvedenými žalobními námitkami odkazuje na právní názory vyjádření v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, č. j. 4 Azs 124/2023-34, který řešil skutkově v podstatě shodnou věc. IV. Vyjádření žalovaného 11. Ve svém vyjádření ze dne 12. 5. 2025 žalovaný nejprve shrnul skutkový stav věci. Dále upozornil na to, že žalobkyně byla v napadeném sdělení poučena o tom, že může znovu podat oznámení o změně pracovního zařazení, pokud nejsou splněny podmínky uvedené v § 42g odst. 7 a 8 ZPC. Žalobkyně měla tak možnost podat oznámení o změně pracovního zařazení znovu a bez vytýkaných nedostatků. 12. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že dne 10. 4. 2025 podala žalobkyně další oznámení o změně pracovního zařazení, žalovaný pak dne 25. 4. 2025, č.j. OAM-24270-10/ZM-2025, MV-61726-2/OAM-2025 sdělení o nesplnění podmínek pro změnu pracovního zařazení. Důvodem pro jeho vydání byla existence naprosto stejných nedostatků, jako v napadeném sdělení ze dne 19. 3. 2025. 13. Žalovaný poukázal na to, že rovněž i ve sdělení ze dne 25. 4. 2025, č.j. OAM-24270-10/ZM-2025, MV-61726-2/OAM-2025 (které žalovaný soudu předložil jako přílohu svého vyjádření) byla žalobkyně poučena o možnosti podat oznámení o změně pracovního zařazení znovu. Žalobkyně má tedy možnost podat další oznámení a pokud odstraní vytýkané nedostatky, bude mu vydáno sdělení o splnění podmínek pro změnu pracovního zařazení. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný poukazuje na to, že v daném případě vznikají pochybnosti, zda pan žalobkyně byla napadeným sdělením zkrácen na svých právech ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). 14. V předmětné věci žalobkyně předložila pracovní smlouvu, ve které bylo uvedeno, že základní měsíční mzda je stanovena vnitřním předpisem zaměstnavatele, se kterým bude zaměstnanec seznámen při podpisu pracovní smlouvy. Tento vnitřní předpis však nebyl spolu s oznámením předložen. 15. Žalovaný zaujal názor, že na oznámení změny pracovního zařazení nelze aplikovat zmíněnou obecnou právní úpravu náležitostí podání obsaženou ve správním řádu. Zákon o pobytu cizinců totiž ve vztahu ke správnímu řádu zákonem zvláštním, a proto se použije přednostně (§ 1 odst. 2 správního řádu). Není-li některá z podmínek uvedených v § 42g odst. 7 ZPC splněna nebo není-li předložen některý doklad vyžadovaný v § 42g odst. 8 ZPC, na oznámení se hledí, jako by nebylo učiněno (§ 42g odst. 9 ZPC). Ustanovení § 42g odst. 9 ZPC, tedy vylučuje použití obecné úpravy správního řádu o odstraňování vad podání. Skutečnost, že nebyl předložen některý ze zákonem stanovených dokladů, nebo není splněna některá z podmínek uvedených v § 42g odst. 7 ZPC je zřejmá již při doručení oznámení žalovanému. Tedy již v tento okamžik je postaveno najisto, zda oznámení učiněné je nebo není. Žalovaný tak nemůže vyzývat podatele k odstranění vad podání, které zákon považuje již za neučiněné. 16. Z toho žalovaný dovozuje, že považuje-li se oznámení za neučiněné, nemá žádných právních následků a nemůže tak žalovanému vzniknout povinnost vyzvat žalobkyni k odstranění vad oznámení dle § 154 ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu. Žalovaný připomíná, že na obdobném principu je založena také nepřijatelnost žádosti o vydání nebo prodloužení doby platnosti a doby pobytu na dlouhodobé vízum v § 169h odst. 2 a 5 ZPC. 17.