2 Ads 168/2015 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 28/2024- 39 - text pokračování 12 33 Ad 28/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: L. T. bytem X zastoupena JUDr. Jiří Pokorný, Ph.D., advokát se sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č.j. MPSV-2024/215172-921, sp. zn. SZ/MPSV-2024/199624-921 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadla žalobkyně shora citované rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „prvostupňový orgán“) ze dne 26. 7. 2024, č. j. 622296/24/BM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím nebyla žalobkyni přiznána dávka státní sociální podpory – rodičovský ode dne 3. 4. 2024 s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že žalobkyně a společně posuzované osoby nemají trvalý pobyt na území České republiky (dále jen „ČR“) a nelze uplatnit žádnou z výjimek uvedených v § 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o SSP“), neboť všichni mají jen dočasnou ochranu. Žalobkyni nemůže vzniknout nárok na dávky státní sociální podpory. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný shrnul průběh správního řízení a shrnul podstatné skutečnosti vyplývající z obsahu správního spisu. K meritu věci žalovaný nejprve vyložil právní úpravu poskytování rodičovského příspěvku podle zákona o SSP. Pro nárok na rodičovský příspěvek musí podmínka trvalého pobytu a bydliště na území České republiky být splněna jen u oprávněné osoby a u dítěte zakládajícího nárok na rodičovský příspěvek. 4. Úřad práce v odůvodnění napadaného rozhodnutí uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobkyně a společně posuzované osoby A. T. (datum narození X) a D. T. (datum narození X) nemají trvalý pobyt na území České republiky a nelze uplatnit žádnou z výjimek uvedení v § 3 zákona o SSP (všichni mají dočasnou ochranu), nevzniká tudíž nárok na dávky státní sociální podpory. 5. Žalovaný dospěl k závěru, že cizinci s dočasnou ochranou je určena humanitární dávka vyplácená podle zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Se závěrem prvostupňového rozhodnutí žalovaný zcela souhlasil, a to z následujících důvodů. 6. Žalovaný odkázal na směrnici Rady č. 2001/55/ES, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a následky z toho plynoucími (dále jen „Směrnice"). Do vnitrostátního právního řádu České republiky byla Směrnice včleněna zákonem č. 65/2022 Sb. o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákona o dočasné ochraně“). Dočasná ochrana je pobytový status výjimečné povahy a poskytuje okamžitou ochranu vysídleným osobám, které se nemohou vrátit do země původu. Jedná se především o případy, ve kterých je možné, že se azylový systém země nebude schopen účinně vypořádat s přílivem vysídlených osob. Lidé s udělenou dočasnou ochranou mají přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění a také ke vzdělávání. Dále mají přístup na trh práce a nárok na další asistenci, například při ubytování. Pojistné pro skupiny s dočasnou ochranou hradí stát, mají jednodušší přístup na trh práce, protože nepotřebují získat povolení k práci, ani modrou či zaměstnaneckou kartu. 7. Z dávkového hlediska cizinci s dočasnou ochranou mají nárok na humanitární dávku, která je vyplácená podle zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace. K přiznanému nároku na peněžitou pomoc v mateřství žalovaný uvedl, že se jedná o samostatné správní řízení upravené zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. 8. Žalovaný doplnil odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, protože přezkoumávané rozhodnutí je v souladu s právními předpisy a je též věcně správné, a proto napadené rozhodnutí potvrdil. III. Žaloba 9. Žalobkyně v prvé řadě namítá, že správní orgány ve svých rozhodnutích nesprávně dospěly k závěru, že žalobkyně je vzhledem k udělení dočasné ochrany osobou, na kterou se dle § 8b zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 66/2022 Sb.“) nevztahuje možnost získání dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku. Správní orgány v tomto směru dospěly k závěru, že na žalobkyni se vztahuje pouze možnost požádat o humanitární dávku dle zákona č. 66/2022 Sb., která ovšem dle názoru žalobkyně směřuje k naprosto odlišnému účelu, než rodičovský příspěvek. 10. Žalobkyně má za to, že v případě výše uvedeného posouzení správních orgánů, tedy aplikace § 8b zákona č. 66/2022 Sb. na její případ se jedná o nepřípustnou diskriminaci žalobkyně, která je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto směru lze také odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu – např. nález ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. Pl. ÚS 10/22 týkající se institutu trvalého pobytu. 11. V daném případě je přitom žalobkyně osobou, která je ve srovnatelném postavení s jinými skupinami osob, se kterými je ovšem zacházeno jinak z důvodu, že nejsou osobami s udělenou dočasnou ochranou, byť se bude jednat stejně jako v případě žalobkyně o cizince, kteří mají zajištěn pobyt na území ČR ve smyslu zákona č. 117/1995 Sb., ovšem nikoliv na základě dočasné ochrany, a to i když je doba dočasné ochrany započítávána ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) zákona o SSP. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 18. 7. 2024, č. j. 60 Ad 7/2024-30. 12. V daném případě zde přitom není objektivní a legitimní zdůvodnění, proč by se žalobkyní mělo být zacházeno jinak, než např. s cizincem, který v průběhu doby 365 dnů dle § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. přejde z dočasné ochrany např. na přechodný pobyt rodinného příslušníka občana ČR. V tomto směru nelze ani argumentovat „dočasností“ dočasné ochrany, která je zmiňována v rámci důvodové zprávy k ustanovení § 8b zákona č. 66/2022 Sb., a to právě s ohledem na skutečnost, že žalobkyně patří mezi osoby, kterým byla udělena dočasná ochrana, ale zároveň již pobývá na území ČR více než dva roky a bohužel lze předpokládat, že se v nejbližší době nebude moci vrátit zpět na území Ukrajiny a ani ji neskončí možnost pobytu v ČR z důvodu dočasné ochrany. 13. Žalobkyně navíc dále poukazuje na skutečnost, že případná aplikace ust. § 8b zákona č. 66/2022 Sb. by byla v rozporu s čl. 32 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který stanovuje, že rodiče, kteří pečují o děti, mají nárok na pomoc od státu. V daném případě přitom není stanoveno, že tento článek by se měl týkat pouze občanů ČR, ale jedná se i o pomoc pro rodiče – cizince. I s ohledem na výše uvedené důvody navrhuje žalobkyně nadepsanému soudu, aby v případě, že dospěje nadepsaný soud ke stejnému závěru jako žalobkyně, tedy že aplikace § 8b zákona č. 66/2022 Sb., by v daném případě byla v rozporu s ústavním pořádkem ČR (zejména pak čl. 3 odst. 1 a také čl. 32 odst. 5 Listiny základní práv a svobod), aby předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení předmětného ustanovení. 14. Žalobkyně v návaznosti na výše uvedené posouzení protiústavnosti napadeného rozhodnutí (a zejména ust. § 8b zákona č. 66/2022 Sb.) dále poukazuje na skutečnost, že jinak splňuje podmínky pro splnění nároku na rodičovský příspěvek dle § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., neboť je cizinkou, která má hlášený pobyt na území České republiky podle zvláštního předpisu (v daném případě dle § 2 zákona č. 65/2022 Sb.), nepobývala nikdy v pobytovém středisku Ministerstva vnitra a ode dne nahlášení jejího pobytu uplynulo více než 365 dní. V tomto ohledu poukázala jak na citovaný rozsudek KS Ústí nad Labem, pobočka Liberec, tak i na rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2023, č.j. 10 As 290/2022-30 týkající se dočasné ochrany. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně splňuje podmínky pro to, aby byla oprávněnou osobou k výplatě rodičovského příspěvku dle § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., neboť dočasnou ochranu jako specifický pobytový institut lze podřadit pod druhy pobytu, které mají nárok n