8 As 178/2020 — Nejvyšší správní soud

34 A 20/2024- 48 - text 11 34 A 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: Ing. J. F. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2024, č. j. JMK 75620/2024, sp. zn. S-JMK 170224/2022/OD/Šv, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 31. 5. 2024, č. j. JMK 75620/2024, sp. zn. S-JMK 170224/2022/OD/Šv, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 082 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: [OBRÁZEK]I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2024, č. j. JMK 75620/2024, sp. zn. S-JMK 170224/2022/OD/Šv („napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Brna („správní orgán prvního stupně“ nebo „prvostupňový orgán“) ze dne 24. 5. 2022, č. j. ODSČ-71209/21-64 („prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků (celkem 8) podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Přestupků (spáchaných v období od 24. 3. 2021 do 21. 4. 2021) se měl žalobce dopustit tím, že se jako řidič motorového vozidla neřídil dopravními značkami na účelové pozemní komunikaci na parkovišti v Brně, v blízkosti třídy Generála Píky 9, když neoprávněně vjel na vodorovnou dopravní značku „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13). Uvedeným jednáním porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Za spáchané přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 2250 Kč. Povinnost nahradit náklady řízení žalobci nebyla uložena s ohledem na nevedení společného řízení s řízením vedeným pod sp. zn. ODSČ-70426/21-RO/PŘ. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným změněno tak, že byla změněna výše žalobci uloženého správního trestu z výše 2 250 Kč na výši 3 750 Kč a žalobci byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Ve zbytku bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul předchozí průběh řízení. Prvostupňové rozhodnutí vyhodnotil jako přezkoumatelné. Konstatoval, že nedošlo k zániku odpovědnosti žalobce za přestupky. Změnu výroku prvostupňového rozhodnutí odůvodnil tím, že z důvodu zániku odpovědnosti žalobce za přestupek řešený v jiném řízení (pozn. soudu – s ním mělo být toto řízení spojeno) odpadla povinnost aplikovat zásadu absorpce a uložit žalobci úhrnný trest za přestupky. Proto bylo možné uložit žalobci přiměřenou pokutu za spáchání osmi přestupků a povinnost uhradit náklady řízení. 4. Řízení nebylo nutné spojovat s žádným řízením o přestupcích, kterých se měl žalobce dopustit jako provozovatel vozidla. Dle žalovaného je totiž cílem vedení společného řízení rychlejší a efektivnější rozhodování o souběžných přestupcích a mírnější ukládání správních trestů za vícečetná porušení právních povinností. Vzhledem k výrazně odlišné právní úpravě přestupků provozovatele vozidla a „běžných“ přestupků řidiče vozidla by ve společném řízení nebylo možné tyto cíle naplnit. Žalovaný poukázal na specifika řízení o přestupcích provozovatele vozidla, pro které nelze vést o přestupcích provozovatele a řidiče společné řízení. Pokud by správní orgán měl vést společné řízení o přestupku provozovatele vozidla a o přestupku téže osoby v postavení řidiče vozidla, byla by činnost správních orgánů naprosto paralyzována. Žalovaný poukázal na účinné znění § 125g odst. 5 zákona o silničním provozu, který omezuje nutnost vedení společného řízení o přestupcích provozovatele vozidla. Rovněž by vedení společného řízení provozovateli vozidla znemožnilo uplatnit vůči řidiči jeho vozidla regresní odpovědnost, neboť by nebylo dobře možné vyčíslit odpovídající částku, kterou by po řidiči vozidla mohl požadovat. Vedení společného řízení by tak mělo za následek zhoršení právního postavení provozovatele vozidla. Možnost vést společné řízení za účinnosti staré právní úpravy vyloučil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2019, č. j. 1 As 301/2018-49. A závěr o nemožnosti vedení společného řízení o přestupcích řidiče a provozovatele vozidla nezpochybnil ani Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 24. 10. 2022, č. j. 33 A 13/2021-34. 5. Žalovaný shledal zjištěný skutkový stav natolik kvalitním, že o něm nebyly žádné pochybnosti. Bylo bezpečně zjištěno, že žalobce byl řidičem vozidla a porušil ustanovení zákona o silničním provozu. Identita řidiče jednoznačně vyplývá z pořízených videozáznamů, kde je zachyceno, jak žalobce vjíždí na vodorovnou dopravní značku, na kterou zaparkuje, a následně odchází. Obličej žalobce je na videu dobře rozeznatelný. Z videozáznamů rovněž plyne, že jednání žalobce nespadá pod žádný zákonem předpokládaný důvod pro vjetí na vodorovnou dopravní značku V 13. Pokud jde o okolnosti pořízení videozáznamů přestupků, žalovaný poukázal na § 24b odst. 1 a 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii („zákon o obecní policii“). 6. Obecní policie se podílela na dohledu na bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a snažila se zjistit totožnost řidiče, který opakovaně protiprávně parkuje na vodorovném dopravním značení na parkovišti v Brně, v blízkosti adresy třída Generála Píky 9. Nebylo praktické, aby se hlídka městské policie zdržovala na místě celý den, proto byla poblíž nainstalována kamera, která místo snímá. Nejednalo se však o stálý automatizovaný technický systém, ale o videozáznamy pořízené za účelem zjištění totožnosti pachatele konkrétního přestupku. Informaci o této činnosti neměla obecní policie povinnost zveřejňovat, neboť nebyly naplněny podmínky § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Takový postup by byl naopak kontraproduktivní. Pachatel přestupku by se pravděpodobně začal maskovat, pokud by věděl, že je místo sledováno. 7. Žalovaný konstatoval že žalobce jednal zaviněně a byla naplněna i materiální stránka přestupku. Ztotožnil se s právní kvalifikací skutků učiněnou prvostupňovým orgánem. Uvedl, že změnil prvostupňové rozhodnutí v rozsahu výše uložené pokuty a povinnosti uhradit náklady řízení, neboť odpadla nutnost vést společné řízení s dalším řízením. III. Žaloba a vyjádření žalovaného 8. Žalobce namítal řadu různých pochybení správních orgánů. Předně namítl, že u všech přestupků došlo k promlčení dle § 32 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky („zákon o odpovědnosti za přestupky“). Tříletá promlčecí doba posledního přestupku dle žalobce uplynula dne 20. 4. 2024. Dle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky se do promlčecí doby nezapočítává doba, po kterou trvala některá ze skutečností podle odst. 1 tohoto ustanovení. Jedná se i o dobu, po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní. Do 31. 1. 2022 však znělo dané ustanovení zákona o odpovědnosti za přestupky jinak. Znění zákona platné v době údajného spáchání přestupku, a i v okamžiku zahájení správního řízení explicitně uvádělo, že odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání. Nezapočítávání doby vedení soudního řízení správního zde nebylo uvedeno. Řešenou věc je nutné posuzovat na základě právních předpisů platných v době údajného spáchání přestupků, neboť užití pravé retroaktivity v neprospěch obviněného je v rozporu s právními principy. 9. Žalobce nebyl vyzván k doplnění odvolání ze strany správního orgánu prvního stupně. K doplnění odvolání byl vyzván žalovaným. Správní orgán nemohl posoudit, jestli bude postupovat dle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“). Tím byl žalobce zkrácen na právu na spravedlivý proces. 10. Žalovaný v napadeném rozhodnutí navýšil původní pokutu z 2 250 Kč na 3 750 Kč a dále připojil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. To je zcela v rozporu s § 98 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. Odvolací správní orgán nemůže změnit výrok napadeného rozhodnutí o správním trestu v neprospěch obviněného. 11. Správní řízení mělo být dle § 88 zákona o odpovědnosti za přestupky sloučeno do společného řízení se správním řízením vedeným pod č. j. ODSČ-93036/21-176, a se správním řízením vedeným pod č. j. ODSČ-93928/21-197. V souladu se zásadou absorpce pak měla být žalobci uložena jedna pokuta. Žalobce byl prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným ze spáchání přestupků, ke kterým mělo dojít v období od 24. 3. 2021 do 21. 4. 2021. Řízení vedené pod č. j. ODSČ-93036/21-176 bylo zahájeno dne 9. 8. 2021 doručením oznámení o zahájení řízení a týká se údajných přestupků, ke kterým mělo dojít v období od 26. 8. 2020 do 6. 1. 2021. Řízení vedené pod č. j. ODSČ-93928/21-197, bylo zahájeno doručením příkazu dne 20. 9. 2021 a týká se údajných přestupků, ke kterým mělo dojít v období od 24. 1. 2021 do 20. 4. 2021. Napadené rozhodnutí pr