34 A 33/2024 – Krajský soud v Brně

34 A 33/2024- 29 - text 7 34 A 33/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: S. Š. bytem X zast. advokátem JUDr. Emilem Flegelem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2024, č. j. JMK 124750/2024, sp. zn. S-JMK 118580/2024/OD/Bo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: [OBRÁZEK]I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2024, č. j. JMK 124750/2024, sp. zn. S-JMK 118580/2024/OD/Bo („napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 6. 6. 2024, č. j. OPD-42845/23-15 („prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Přestupku se žalobce měl dopustit z nedbalosti tím, že dne 20. 9. 2023 v X hodin v B., na pozemní komunikaci ul. T.-Š. (směrem k centru do města), jako řidič blíže specifikovaného motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 13 km/h. Žalobci byla laserovým měřičem naměřena rychlost 66 km/h v místě s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h. Při zohlednění přípustné odchylky měřícího zařízení činila nejnižší skutečná rychlost 63 km/h. Žalobce tak svým jednáním porušil § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Za spáchaný přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí k odvolacím námitkám žalobce mj. uvedl, že předvolání k ústnímu jednání bylo žalobci doručeno. Ve spisu je založena doručenka doručovaného předvolání, na které je vlastnoručním podpisem žalobce ze dne 27. 3. 2024 stvrzeno převzetí zásilky. Dle žalovaného není pravda, že by rozhodnutí o přestupku bylo založeno pouze na úředních záznamech. Žalovaný uvedl výčet provedených důkazních prostředků. Záznam o přestupku pořízený rychloměrem s naměřenými hodnotami je stěžejním a objektivním důkazním prostředkem. Žalovaný se ztotožnil s provedeným hodnocením zjištěného skutkového stavu, spáchání přestupku žalobcem považoval za spolehlivě prokázané. Materiální znak přestupku byl naplněn a uložená pokuta byla přiměřená. II. Žaloba 4. Žalobce nesouhlasil s vypořádáním odvolací námitky týkající se nedoručení předvolání k ústnímu jednání. Trval na tom, že mu předvolání k ústnímu jednání nikdy doručeno nebylo. Žalobce po doručení napadeného rozhodnutí dotazováním mezi členy domácnosti zjistil, že předvolání k ústnímu jednání bylo poštovní doručovatelkou předáno jeho otci K. Š., a to oproti podpisu a předložení občanského průkazu, jehož číslo si poštovní doručovatelka zapsala. Žalobce s obsahem předvolání seznámen nebyl a nedozvěděl se o něm. 5. Žalobce navrhl, aby si soud u České pošty vyžádal a provedl jako důkaz veškeré písemnosti dokládající doručení předvolání k ústnímu jednání, zejména doklad obsahující číslo občanského průkazu osoby přebírající předmětnou zásilku. Žalobce uvedl číslo svého občanského průkazu a číslo občanského průkazu svého otce, K. Š. Uvedení čísla občanského průkazu na doručence či jiné písemnosti potvrzující převzetí zásilky pak bez dalšího prokazuje totožnost osoby, která zásilku převzala. Rovněž podpis na předmětné doručence je prokazatelně odlišný od podpisu žalobce v ostatních písemnostech ve spisovém materiálu, potažmo v osobních dokladech žalobce. 6. Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Afs 148/2008-73, uvedl, že „[ř]ádné doručení písemnosti v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala.“ Dle § 80 odst. 4 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky („zákon o odpovědnosti za přestupky“) lze ústní jednání konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu. Žalobce k ústnímu jednání nebyl řádně předvolán, jednání tak nemohlo proběhnout v jeho nepřítomnosti. Provedením ústního jednání v nepřítomnosti byl žalobce nezákonně zkrácen na právu na obhajobu. 7. Žalobce odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2009, č. j. 7 As 9/2009-66. Z něj mimo jiné plyne, že předvolání musí být učiněno v takové formě, která nevzbuzuje pochybnosti o tom, zda byl obviněný z přestupku řádně předvolán. Každou pochybnost je třeba vykládat ve prospěch obviněného z přestupku. Pochybnosti o tom, zda byl obviněný k ústnímu jednání řádně předvolán, postihují ve svém důsledku i zjištěný skutkový stav věci, který se stal podkladem pro správní rozhodnutí. 8. Žalobce odkázal také na nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. II ÚS 788/02, ze kterého plyne, že pochybnosti stran řádného předvolání nutně musí vést k závěru, že stěžovatel předvolán nebyl. Odkázal též na závěry komentářové literatury a závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2003, č. j. 7 A 112/2002-36, pokud jde o nutnost vyzvat účastníky řízení k seznámení se s podklady rozhodnutí. Závěrem navrhl, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 9. Žalovaný ve vyjádření konstatoval, že vycházel z údajů uvedených v doručence předvolání k ústnímu jednání. Žalovaný neměl důvod údajům na doručence vyplněné poštovním doručovatelem nevěřit. Žalobce pouze tvrdil, že mu předvolání nebylo doručeno, námitku však blíže nerozvedl. Žalovaný nechal konečné rozhodnutí na úvaze soudu s ohledem na to, zda bude tvrzení žalobce o chybném doručování prokázáno. 10. Žalobce v replice uvedl, že při podání odvolání ani on sám nevěděl, že předvolání k ústnímu jednání bylo doručeno jiné osobě. Teprve na základě argumentace žalovaného pátral po osudu předmětné zásilky a zjistil, jak a komu byla neoprávněně předána. IV. Posouzení věci krajským soudem 11. Při splnění podmínek řízení soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí v intencích § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“). O věci rozhodl bez konání ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonné podmínky (§ 51 s.ř.s.). 12. Žaloba není důvodná. 13. Těžištěm sporu je otázka, zda bylo žalobci řádně doručeno předvolání k ústnímu jednání. Žalobce tvrdí, že tomu tak nebylo, předvolání mělo být chybně doručeno jeho otci. 14. Ze správního spisu soud zjistil, že jeho součástí je doručenka předvolání k ústnímu jednání, které bylo nařízeno na den 29. 4. 2024. Na doručence je jako adresát označen žalobce, a to titulem, křestním jménem, příjmením a rokem narození. V prohlášení příjemce zásilky je v položce jméno a příjmení příjemce ručně napsáno Š. S., je vypsáno datum 27. 3. 2024 a je vyznačen podpis v kolonce podpis. Součástí správního spisu je dále úřední záznam ze dne 25. 6. 2024, ze kterého plyne, že žalobce dne 25. 6. 2024 nahlížel do spisové dokumentace a zhotovil si fotokopii spisu. Podpisy žalobce ve správním spisu nejsou zcela konstantní, nicméně lze konstatovat, že podpisy na listinách jsou si podobné a liší se od podpisů na doručenkách. Podpisy na doručenkách na č. l. 12 a 29 správního spisu si jsou podobné a lze je charakterizovat jako podpisy které jsou poměrně abstraktní, se zřetelným prvním písmenem Š. Právní rámec a judikaturní východiska 15. Dle § 80 odst. 4 zákona o odpovědnosti za přestupky „[k] ústnímu jednání správní orgán předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu.“ 16. Dle § 19 odst. 5 a § 59 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) se předvolání k ústnímu jednání doručuje do vlastních rukou adresáta. 17. Dle § 19 odst. 8 věty první správního řádu jsou doručovatelé oprávněni „zjišťovat totožnost adresáta a osob, které jsou za něj oprávněny písemnost převzít. Tyto osoby jsou povinny na výzvu doručovatele předložit průkaz totožnosti (§ 36 odst. 4).“ 18. Dle § 20 odst. 2 správního řádu se písemnost doručovaná do vlastních rukou doručuje adresátovi, nebo tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem; úřední ověření není třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem. 19. K právní povaze dokladu o doručení, tzv. doručenky, shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 65/2009-61, že doručenka byla veřejnou listinou pouze do 1. 7. 2000, kdy byl zru