9 Afs 59/2007 — Nejvyšší správní soud

41 A 37/2024- 38 - text 7 41 A 37/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: J. K. X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. JMK 153332/2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2024, č. j. JMK 153332/2024, a rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru přestupků v dopravě ze dne 16. 9. 2024, č. j. OPD-70664/23-63, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Soud v této věci rozhoduje již podruhé. Svým prvním rozsudkem uložil správním orgánům, aby (1) rozhodly o jednom trvajícím přestupku žalobce (namísto dvou, jak původně věc posoudily), a aby (2) s ohledem na to přehodnotily své úvahy o správním trestu. Správní orgány přesto znovu rozhodly, že žalobce spáchal dva samostatné přestupky. Tím porušily závazný právní názor plynoucí z prvního rozsudku soudu. Proto soud znovu jejich rozhodnutí zrušil. II. Relevantní skutkové okolnosti a dosavadní rozhodnutí ve věci 2. Dne 6. 4. 2023 před 7:00 stálo vozidlo provozované žalobcem na parkovacím místě vyznačeném tzv. modrou zónou na Rooseveltově ulici v Brně. Žalobce si platil roční rezidentní parkování. Období, na které poplatek za rezidentní parkování uhradil, však o den dříve uplynulo. V době průjezdu monitorovacího vozidla tedy žalobce stál na daném místě bez oprávnění a bez zaplacení. Stejný scénář se opakoval dne 11. 4. 2023 těsně po sedmé hodině ráno. 3. Žalobce si hned 6. 4. 2023 požádal o prodloužení rezidentního parkování. Oprávnění však platí nejdříve dnem připsání platby. K tomu došlo dne 12. 4. 2023. Ve dnech 6. 4. 2023 až 11. 4. 2023 tedy žalobce oprávnění k rezidentnímu parkování neměl. 4. Magistrát města Brna, odbor přestupků v dopravě („magistrát“) rozhodnutím ze dne 16. 1. 2024, č. j. OPD-70664/23-39, shledal žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků provozovatele vozidla spáchaných 6. 4. 2023 a 11. 4. 2023 kvůli neoprávněnému stání jím provozovaného vozidla v modré zóně. Uložil mu pokutu ve výši 2 000 Kč. Jako k přitěžující okolnosti přihlédl ke dvojímu porušení zákona. Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 4. 2024, č. j. JMK 54172/2024 („rozhodnutí žalovaného“), odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí magistrátu potvrdil. 5. Soud ovšem rozsudkem ze dne 8. 7. 2024, č. j. 41 A 13/2024-34 („první rozsudek“), zrušil obě výše uvedená rozhodnutí. Správní orgány podle soudu mohly vyjít z toho, že šlo o jeden trvající přestupek, tedy že žalobce od 6. 4. 2023 do 11. 4. 2023 stál na daném parkovacím místě bez nutného oprávnění. V žalobě se k tomu totiž doznal. Bylo proto úkolem správních orgánů nově rozhodnout o jednom trvajícím přestupku žalobce (namísto dřívějších dvou), spočívajícím v takto nově vymezeném skutku, a přehodnotit v jeho světle své úvahy o správním trestu. Předtím totiž přihlédly jako k přitěžující okolnosti, že žalobce spáchal více přestupků [§ 40 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky]. Žalovaný nepodal proti prvnímu rozsudku kasační stížnost. 6. Magistrát ovšem rozhodnutím ze dne 16. 9. 2024, č. j. OPD-70664/23-63 („druhé rozhodnutí magistrátu“), znovu rozhodl, že šlo o dva přestupky. O trvající přestupek podle něj nemohlo jít, protože protiprávnost vyvolaného stavu přerušily velikonoční svátky. Během nich bylo stání vozidla žalobce v souladu se zákonem. Magistrát dodal, že podle fotografií ve spise byla i osa disků kol v obou případech průjezdu monitorovacího vozidla v jiném postavení. Nebylo možné trestat žalobce za neoprávněné stání i ve vztahu k době, po kterou stání nebylo protiprávní. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 4. 11. 2024, č. j. JMK 153332/2024 („druhé rozhodnutí žalovaného“), tyto závěry magistrátu posvětil. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 7. Žalobce namítá, že správní orgány nerespektovaly závazný pokyn plynoucí z prvního rozsudku. Pokouší se prolomit první rozsudek obsáhlým zdůvodňováním něčeho, co jim zdůvodňovat nepřísluší. Pokud snad s prvním rozsudkem nesouhlasily, mohly a měly proti němu podat kasační stížnost. 8. Jejich tvrzení, že nemohlo jít o jeden přestupek, jelikož byly v daném časovém intervalu dny, kdy se za parkování neplatí, je podle žalobce absurdní. Protiprávní jednání probíhalo nepřetržitě po dobu trvání protiprávního stavu. Nepřetržitě tedy naplňovalo znaky přestupku. Je-li mezitím časový úsek, kdy jednání pachatele není protiprávní, tak to neznamená, že jde o přerušení protiprávního jednání pachatele. Toto protiprávní jednání totiž opět začne beze změny přístupu pachatele běžet v okamžiku ukončení takového časového úseku. Situaci lze rovněž popsat tak, že pachatel „usiloval“ o protiprávní jednání i v době velikonočních svátků, ale nebylo mu to díky možnosti parkovat zdarma umožněno. 9. Argument o změně polohy os kol je podle žalobce snadno vyvratitelný. V dané lokalité se nachází čtyři atypická parkovací místa (č. 16 až 19). Místo 19 je zkráceno o třetinu kvůli sloupu a rozvodné skříni. Místo 16 má v prostoru dopravní značku zabírající 40 cm, což vytváří z původních čtyř míst pouze tři a půl využitelných míst. Nutí to řidiče ke kreativnímu parkování s rizikem poškození vozidel. Žalobce své vozidlo pravidelně kontroluje a často musí s autem popojet či jej posunout pro lepší prostorové uspořádání bez nutnosti opuštění místa, zejména kvůli měnící se konstelaci okolních zaparkovaných vozů. Takové drobné přestavění je mnohem pravděpodobnější vysvětlení než odjezd a následné opětovné zaparkování na stejném místě, což by při místním „přetlaku“ parkovacích míst bylo téměř nemožné. 10. Kromě toho žalobce namítá, že správní orgány neposoudily materiální stránku jeho přestupku a vytýká správním orgánům některé formulační nepřesnosti či nezohlednění některých dalších skutečností. 11. Žalovaný uvádí, že hlavní spornou otázkou je, zda šlo o trvající přestupek. To žalovaný odmítá, protože mezi 7. a 11. 4. 2023 nebyly pracovní dny, takže vozidlo v těchto dnech nestálo na místě v rozporu s dopravním značením. Navíc fotodokumentace prokázala, že osa disků kol vozidla byla v obou případech v jiném postavení. Žalovaný vysvětluje, že trvající přestupek vyžaduje nejen vyvolání protiprávního jednání, ale také udržování protiprávního stavu po celou dobu jeho trvání. To se zde nestalo, protože o víkendech a státních svátcích se o protiprávní stání nejednalo. Trestání žalobce za jeden trvající přestupek by znamenalo jeho potrestání i za dobu, kdy se o neoprávněné stání vůbec nejednalo. IV. Posouzení věci 12. Žaloba je důvodná. 13. Správní orgány nerespektovaly závazný právní názor plynoucí z prvního rozsudku krajského soudu. Z něj plynulo, že šlo o trvající přestupek. 14. Soud výslovně hned v prvním odstavci rozsudku uváděl, že: „Podle soudu ovšem šlo o jeden trvající přestupek. To bude třeba v novém rozhodnutí správních orgánů zohlednit“. Soud pak zdůrazňoval, že „správní spis nevyvrací eventualitu, že žalobce namísto dvou samostatných přestupků spáchal jeden trvající přestupek. Neobsahuje v tomto směru dostatek podkladů, protože se na tuto eventualitu správní orgány nezaměřily.“ (bod 22 prvního rozsudku). Následně (bod 23 prvního rozsudku) pak soud rozhodl, že: „V dalším řízení ovšem podle soudu správní orgány mohou vyjít z toho, že šlo o jeden trvající přestupek, tedy že žalobce od 6. 4. 2023 do 11. 4. 2023 stál na daném parkovacím místě bez nutného oprávnění. V žalobě se k tomu doznává. (…) Bude proto úkolem správních orgánů nově rozhodnout o jednom trvajícím přestupku žalobce (namísto dřívějších dvou), spočívajícím v takto nově vymezeném skutku, a přehodnotit v jeho světle své úvahy o správním trestu. Přihlédnou přitom k povaze a závažnosti tohoto trvajícího přestupku. Jedním z relevantních kritérií je i délka doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele nebo po kterou trval protiprávní stav udržovaný protiprávním jednáním pachatele [§ 38 písm. f) zákona o odpovědnosti za přestupky].“ (zvýraznil soud) Byť tedy soud uznává, že mohl jednoznačněji formulovat nadpis příslušné pasáže rozsudku, tak z textu odůvodnění a výše citovaných pasáží bylo již jednoznačné, jaký je právní názor soudu, který mají správní orgány následovat. 15. Podle § 78 odst. 5 soudního řádu správního přitom platí, že správní orgán v dalším řízení po zrušení jeho rozhodnutí váže právní názor, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil. Institut vázanosti správního orgánu právním názorem soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku je základním pilířem pro samotné řádné fungování systému soudního přezkumu aktů vydávaných orgány veřejné správy. Proto je nezbytné jej důsledně dodržovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 3 As 69/2015-78). 16. Vázanost právním názorem vyjádřeným ve zrušovacím rozsudku soudu vyplývá ze smyslu zrušení rozhodnutí soudem (kasace) v právním řádu. P