55 A 17/2024 – Krajský soud v Brně

55 A 17/2024- 72 - text  10 55 A 17/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Terezy Matuškové v právní věci žalobců: a) J. M. bytem X b) A. Š. bytem X c) I. V. bytem X všechny zastoupeny advokátkou Mgr. Veronikou Zavadilovou sídlem Dvořákova 485, 751 01 Tovačov d) M. V. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Vojtěchem Mihalíkem sídlem Bezručova 1896/90, 692 01 Mikulov proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2024, č. j. SPU 173260/2024, sp. zn. SP748/2024-202001 takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobci a) až d) nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 28. 7. 2023, č. j. SPU 273564/2023/52303/Rý (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, pobočka Břeclav (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „pozemkový úřad“) schválil návrh komplexních pozemkových úprav v k. ú. Lanžhot. Žalovaný následně napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 2. Proti napadenému rozhodnutí podaly žalobkyně a) až c) dne 5. 11. 2024 žalobu u Krajského soudu v Brně a žalobce d) dne 11. 11. 2024. Žaloba žalobce d) byla původně vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 55 A 18/2024. Usnesením ze dne 19. 12. 2024, č. j. 55 A 17/2024-39, 55 A 18/2024-38, krajský soud řízení o obou žalobách spojil ke společnému projednání pod sp. zn. 55 A 17/2024. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobách 3. Žalobkyně a) až c) namítají, že se žalovaný nevypořádal dostatečně a kvalifikovaně s jejich námitkami. Zásah do jejich vlastnického práva byl nezákonný a nedůvodný. Pozemek, který jim správní orgány přidělily, neodpovídá jejich původnímu pozemku. 4. V prvostupňovém rozhodnutí správní orgán vůbec nevymezil veřejný zájem. Ani žalovaný konkrétně neuvedl veřejný zájem, pro který bylo třeba přistoupit k provedení pozemkových úprav v dané lokalitě. Potřeba provést pozemkové úpravy musí mít oporu v konkrétním veřejném zájmu. Vadu nepřezkoumatelnosti spočívající v absenci specifikace veřejného zájmu neodstranil ani žalovaný v napadeném rozhodnutí. Nevymezil veřejný zájem tak, aby odůvodnil zásah do vlastnického práva žalobkyň. K tomu žalobkyně odkazují na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2010, č. j. 9 As 31/2010-117, a ze dne 21. 3. 2007, č. j. 5 As 27/2002-86. 5. Pozemkové úpravy jsou de facto vyvlastněním za náhradu, a ačkoliv nelze vyhovět všem dílčím požadavkům jednotlivých vlastníků, je nutné přijmout optimální řešení. Řešení zvolené správními orgány neodpovídá cíli vyjádřenému v § 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“). 6. Zvolené řešení není v souladu s § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách přiměřené. Původní pozemek ve spoluvlastnictví žalobkyň těsně sousedí se silnicí II/425 vedoucí z Lanžhota na Česko-slovenskou státní hranici, a skýtal tak do budoucna i jiné využití než pro zemědělskou výrobu. Nově přidělený pozemek se nachází v celistvém bloku orné původy, a jeho odlišné využití je tudíž vyloučeno. Možnost i jiného budoucího využití původního pozemku žalobkyň je důvod, proč město Lanžhot odsouhlasilo výměnu pozemků. Žalovaný účelově upřednostnil zpřístupnění pozemku před vlastnickým právem žalobkyň. Nepřístupnost pozemku přitom ovlivňovala pouze žalobkyně a ostatní podílové spoluvlastníky, kteří s tím byli srozuměni. Ze stejných důvodů podle žalobkyň není hodnota směňovaných pozemků přiměřená. 7. Žalobkyně navrhují, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí. 8. Žalobce d) ve své žalobě nejdříve shrnul skutkový stav, odkázal na právní úpravu a závěry judikatury – konkrétně rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2016, č. j. 30 A 83/2016-102, č. 3507/2017 Sb. NSS, Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2010, č. j. 9 As 31/2010-117, ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 As 11/2003-164, a ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012-161, a dále nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97, a usnesení ze dne 16. 9. 1996, sp. zn. II. ÚS 249/95, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 2187/10, nebo ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1305/13. Podle citovaných rozhodnutí nelze při provádění pozemkových úprav pomíjet jednotlivé vlastníky pozemků a jejich vlastnické právo je zde třeba řešit, neboť při pozemkových úpravách dochází k intenzivnímu zásahu do stávajících vlastnických vztahů k nemovitostem. Veřejný zájem jako neurčitý právní pojem a jeho obsah se v čase mění. Ve vztahu ke konkrétní posuzované záležitosti je nutné jej přesvědčivě odlišit od zájmu soukromého. 9. Správní orgány podle žalobce nedostatečně posoudily veřejný zájem. I žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně neodůvodnil veřejný zájem dostatečně. Žalovaný se snaží pouze okrajově doplnit něco, co v prvostupňovém rozhodnutí zcela chybí. Takový procesní postup je nepřípustný. 10. Ustanovení zákona o pozemkových úpravách je třeba interpretovat tak, aby docházelo k minimalizaci zásahů do práv dotčených vlastníků. Ani nesouhlasící vlastníci nemají být na svých právech zasaženi podstatným způsobem. V případě omezení vlastnického práva je podle rozsudku velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 6. 2006, č. 35014/97, Hutten-Czapska proti Polsku, nutno zkoumat naplnění tří kritérií, kterými jsou legalita, legitimní cíl a zachování spravedlivé rovnováhy mezi zájmy jednotlivce a státu. Správní orgány nedostály požadavku na odůvodnění veřejného zájmu na zásahu do vlastnického práva žalobce. 11. Podle žalobce není výměna jeho pozemků přiměřená. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2011, č. j. 1 As 96/2011-143. č. 2578/2012 Sb. NSS, nové pozemky musí ve smyslu § 10 zákona o pozemkových úpravách splňovat kritéria, mezi která patří nejen přiměřená cena, přiměřená výměra, přiměřená vzdálenost, ale také přiměřený druh pozemku. Správní orgány nehodnotily ve vztahu k pozemkům žalobce také přiměřenost druhu pozemku. Nestačí posouzení pouze úzce vymezených kritérií dle § 10 zákona o pozemkových úpravách, ale je třeba povést širší posouzení s bližším odůvodněním, proč bylo nutné zasáhnout do žalobcova vlastnického práva a nepostačilo mírnější opatření. 12. Správní orgán prvního stupně i žalovaný se odmítli řádně věnovat žalobcovým námitkám. Žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal na své vyjádření ze dne 2. 2. 2023, v němž rovněž námitky žalobce řádně neposoudil. Žalobce přitom namítal, že správní orgány upřednostnily zájmy města Lanžhot, když k návrhům žalobce uvedly, že je to možné pouze se souhlasem města; ve vztahu k pozemku vodní plochy opět chybí vysvětlení požadavku veřejného zájmu na úkor ochrany žalobce, ačkoliv i podle správního orgánu prvního stupně stávající zákres pozemku neodpovídá svým umístěním skutečnosti (liší se o desítky metrů), to však žalobci nelze přičítat k tíži, přičemž správní orgány nevysvětlily, jaké pozemky jsou ve vlastnictví žalobce; správní orgány náležitě nezdůvodnily, proč je přístup k jeho pozemku p. č. XA plánovaný prostřednictvím věcného břemene po obecním pozemku a nebyl zajištěn prostřednictvím přiřazení vlastního pozemku žalobci, který by sloužil jako přístupová cesta; u pozemku p. č. XA v druhu vodní plocha nevzaly správní orgány v úvahu, že jeho hranice vede korytem vodního toku a nelze jej oplotit (bránit úniku hospodářských zvířat a vniku cizích osob či zvířat); zpracovatel návrhu pozemkových úprav stranil městu Lanžhot. 13. Žalobce navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že veřejný zájem se posuzuje ve vztahu k návrhu jako celku, a ne ke každému jednotlivému prvku. Konkrétní údaje se účastníci mohli dozvěděli při závěrečném jednání, při němž se mohli seznámit s návrhem i plánem společných zařízení. 15. Rozdíly mezi původními a novými pozemky žalobkyň jsou v souladu se zákonnými kritérii dle § 10 odst. 2, 3 a 4 zákona o pozemkových úpravách. Žalobkyně nebyly nijak poškozeny. Totéž žalovaný uvedl také ve vztahu k žalobci d). Navržené pozemky se nacházejí převážně ve stejné lokalitě, na části došlo k posunutí a úpravě tvaru. Návrh nového uspořádání pozemků odsouhlasili vlastníci 97,3 % výměry řešených pozemků ve smyslu § 2 zákona o pozemkových úpravách. 16. Žalovaný navrhl, aby soud žaloby zamítl jako nedůvodné. IV. Posouzení věci 17. Žaloby byly podány včas [§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobami k tomu oprávněnými (§ 65 odst.