56 A 14/2024 – Krajský soud v Brně

56 A 14/2024- 42 - text 9 56 A 14/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: M. S., nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje odbor dopravy sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.9.2024, č.j. JMK 137567/2024, sp. zn. S-JMK 105120/2024/OD/Ur, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 27.9.2024, č. j. JMK 137567/2024, sp. zn. S-JMK 105120/2024/OD/Ur, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 363 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Emila Flegela, advokáta. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Břeclav, odboru správních činností, ze dne 27. 5. 2024, č.j. MUBR 69819/2024/HTi, kterým byl žalobce uznán vinným tím, že „dne 20. 3. 2023 v 10:54 hod. na dálnici D2, km 48,5 ve směru jízdy na Brno (GPS délka 016°56´26.225“E, GPS šířka 48°46´02.940“N), při řízení osobního motorového vozidla tov. zn. Mercedes Benz, r.z. X, jel naměřenou rychlostí 174 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši ± 3 %, tj. 6 km/h, mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost, naměřena rychlost jízdy 168 km/h. V daném úseku je dovolena maximální rychlost jízdy 130 km/h, překročil tak nejvyšší dovolenou rychlost minimálně o 38 km/h. Tímto jednáním porušil ust. § 18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 31. 12. 2023, čímž se dopustil z nedbalosti přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zák. č. 361/2000 Sb.“ Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Podání účastníků 2. V podané žalobce brojil žalobce předně proti nedostatečnému zjištění skutkového stavu a proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. S odkazem na odvolání zopakoval námitku, že rychlost vozidla byla měřena radarovým rychloměrem Ramer 10C, který záměrný kříž k zaměření vozidla nepoužívá, a vyjádřil nesouhlas s vypořádáním odvolací námitky žalovaným s tím, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro rozpor odůvodnění rozhodnutí obou správních rozhodnutí, když žalovaný ani nezměnil prvostupňové rozhodnutí ve smyslu § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ale jako zcela správné ho potvrdil. 3. Dále namítl, že správní orgány hodnotily soulad měření rychlosti s návodem k obsluze, ačkoliv ten není součástí spisového materiálu a nebyl proveden jako důkaz. Závěrem namítl nepřezkoumatelnost napadaného rozhodnutí s ohledem na neodůvodnění závěru žalovaného, dle kterého „Vozidlo se na snímku nachází ve zcela standardní pozici v radarovém svazku a záznam o přestupku nevykazuje žádné vady, na základě kterých by bylo možné usuzovat, že došlo k nesprávnému měření rychlosti a k tomuto závěru dospěl navzdory nesprávné formulaci i správní orgán I. stupně.“ Podle žalobce se totiž v radarovém svazku prokazatelně vůbec žádné vozidlo nenachází. 4. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí a ve svém vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Správní orgány podle něj při svém rozhodování postupovaly zcela v souladu s platnou právní úpravou. Nesprávná formulace správního orgánu prvního stupně týkající se „záměrného kříže" je s ohledem na komplexní odůvodnění rozhodnutí ve spojení s fotografií z výstupu z měřícího zařízení, který je zachycen na záznamu o přestupku, zjevnou chybou v psaní. K provedenému dokazování odkázal na judikaturu správních soudů s tím, že správní spis v nyní posuzované věci obsahuje fotografický snímek s vyznačením rychlosti a je tedy zřejmé, že interní testy a verifikace měření proběhly úspěšně a měření proběhlo v souladu s návodem k obsluze, aniž by tento návod musel být součástí spisového materiálu. Z fotografie, která je součástí záznamu o přestupku (výstupu z měřicího zařízení), je patrné, že ačkoli je převážná část vozidla mimo radarový svazek, část vozidla se nachází v pravé oblasti radarového svazku. Pakliže by vozidlo nebylo ve správné pozici při měření, snímek by byl anulován, tedy vůbec by nedošlo k jeho zobrazení na displeji měřícího zařízení, ani k jeho uložení. 5. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které setrval na svých námitkách; zdůraznil, že vozidlo žalobce se v radarovém svazku nenachází a tudíž měření rychlosti bylo provedeno vadně. Odkázal i na návod k obsluze i další publikaci výrobce, ze kterých vyplývá, že k nesprávnému měření může dojít, i když radar změřil rychlost a pořídil fotografii vozidla. Odkázal i na rozhodovací praxi Ministerstva dopravy ČR v této otázce III. Posouzení věci K dostatečnosti zjištění skutkového stavu 6. Předně soud připomíná již mnohokrát v judikatuře správních soudů konstatované, že „při zjišťování skutkového stavu postupují správní orgány v souladu se zásadou materiální pravdy vyjádřenou v § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Zároveň vzhledem ke skutečnosti, že řízení o přestupku představuje řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je to vždy správní orgán, kdo je povinen prokázat vinu obviněného mimo rozumnou pochybnost, veden při tom v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu zásadou vyšetřovací, charakteristickou pro řízení zahajovaná z moci úřední (ex officio). Vyšetřovací zásada ukládá správnímu orgánu činit vše potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu, a to bez ohledu na míru procesní aktivity či naopak procesní pasivity účastníka řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2010, č. j. 4 Ads 44/2010–132). Správní orgán tak má v řízení povinnost opatřovat z úřední povinnosti podklady pro rozhodnutí, zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu a v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, zjistit i bez návrhu všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (§ 50 odst. 2 a 3 správního řádu). Při hodnocení důkazů ve správním řízení se správní orgán řídí zásadou volného hodnocení důkazů, podle které, pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 50 odst. 4 správního řádu).“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2022, č. j. 6 As 7/2021-32). 7. V nyní projednávané věci vycházely správní orgány z oznámení o přestupku, úředního záznamu policie ze dne 20. 3. 2023, záznamu o přestupku, ověřovacího listu rychloměru Ramer 10C, osvědčení k obsluze radarového rychloměru Ramer 10C a z protokolu o ústním jednání (z něhož plyne pouze konstatování obsahu správního spisu, vč. evidenční karty řidiče žalobce). 8. Z pohledu soudu je takto provedené dokazování s ohledem na zjištěný skutkový stav nedostatečné. 9. Žalovaný na základě záznamu o přestupku vyhodnotil, že „Z kontextu celého rozhodnutí je zjevné, že správní orgán hodnotil soulad měření radarového rychloměru s návodem k obsluze, přičemž odvolací orgán nemá ohledně správnosti provedeného měření žádné pochybnosti. Vozidlo se na snímku nachází ve zcela standardní pozici v radarovém svazku a záznam o přestupku nevykazuje žádné vady, na základě kterých by bylo možné usuzovat, že došlo k nesprávnému měření rychlosti a k tomuto závěru dospěl navzdory nesprávné formulaci i správní orgán I. stupně.“ 10. Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutím taktéž odkázal na záznam o přestupku ve spojení s ověřením rychloměru a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. (neuvedeno) As 83/2013-60, dle kterého o správnosti měření svědčí již to, že rychlost byla zaznamenána, neboť v případě chybného měření by měření neproběhlo. 11. Jinými slovy správní orgány vycházely z toho, že rychlost byla změřena správně, neboť byla změřena a zaznamenána. Tyto úvahy, jakkoliv se nacházejí v judikatuře správních soudů, jsou ale v určitých situacích zkratkovité. Důsledně se tomuto problému věnoval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 26. 9. 2024, č. j. 47 A 50/2022-70, ve kterém se vyjadřoval právě k rychloměru Ramer 10C. S ohledem na to, že Krajský soud v Praze učinil podstatné závěry z návodu k obsluze citovaného rychloměru, dovolí si zdejší soud na tento rozsudek v podrobnostech odkázat a citovat pouze klíčové pasá