9 As 230/2014 — Nejvyšší správní soud

56 A 8/2023- 47 - text 20 56 A 8/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: Z. H. bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Barborou Sedlákovou sídlem Křoví 111, 594 54 Křoví proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2023, č. j. JMK-68512/2023, sp. zn. S-JMK 45185/2023/OD/Ša, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zčásti změněno prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Brna, odbor dopravněsprávních činností, ze dne 4. 1. 2023, č. j. ODSČ-12677/22-23, a to tak, že do jeho výroku bylo vloženo za sousloví „5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů“ nové sousloví „v návaznosti na § 38 odst. 1 písm. c) a § 38 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb. a jeho prováděcí předpis, kterým je § 32 vyhl. č. 343/2014 Sb.“ Ve zbytku bylo prvostupňové správní rozhodnutí potvrzeno. 2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se měl dopustit z nedbalosti, a to dne 8. 8. 2022 v X hod. v Brně na ul. D. u domu č. 4, ve směru jízdy od křižovatky z ul. Ú., kdy řídil motorové vozidlo tov. zn. V. X, RZ: X, a nerespektoval dopravní značku B24b „Zákaz odbočení vlevo“ a odbočil vlevo na parkoviště u OD Tesco. Jím řízené vozidlo dále nebylo opatřeno zadní registrační značkou. Svým jednáním žalobce porušil § 4 písm. c) a § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu (povinnost řídit se dopravními značkami a povinnost užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené právními předpisy), čímž se dopustil shora citovaných přestupků. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí [§ 125c odst. 5 písm. d) a § 125c odst. 6 písm. b) zákona o silničním provozu ve spojení s § 35 písm. b) a c), § 46 a § 47 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, dále též jako „ZOP“ nebo „přestupkový řád“]. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku podle § 95 odst. 1 ZOP ve spojení s § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. ve výši 1 000 Kč. II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce v žalobě namítal, že předchozími správními rozhodnutími byl zkrácen na svých právech. Napadené rozhodnutí žalovaného žalobce považuje za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nesrozumitelnost a nedostatečně zjištěný skutkový stav, a dále za nezákonné z titulu vážných vad řízení zejména před prvostupňovým správním orgánem. 4. Výše uvedené obecné námitky žalobce konkretizoval tak, že nebyl přítomen na ústním jednání správního orgánu, a došlo tak k porušení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný nařídil druhý termín ústního jednání na den 14. 12. 2022. Žalobce se v tu dobu léčil s těžkým onemocněním páteře a měl povoleny vycházky, pročež s termínem ústního jednání dne 14. 12. 2022 počítal. Jelikož se jeho zdravotní stav dne 13. 12. 2022 akutně zhoršil, z ústního jednání se žalobce omluvil. Žalovaný včasnost ani důležitost omluvy nezpochybnil, na rozdíl od prvostupňového správního orgánu, nicméně omluvu žalobce neuznal z ryze formálních důvodů, protože podle něj nestačilo, že se žalobce omluvil jen ze zdravotních důvodů, a že k tomu doložil neschopenku. Podle žalobce jde o extenzivní výklad náležitostí omluvy v neprospěch žalobce. Žalobce se léčil s těžkým onemocněním páteře a jeho stav se dne 13. 12. 2022 zhoršil natolik, že nebyl schopen běžné komunikace, včetně písemné nebo telefonické. Požadovat za této situace, aby jeho teprve druhá omluva byla zcela perfektní, když do prekluze přestupku zbývalo téměř 9 měsíců, bylo nepřiměřené a v rozporu s principy dobré správy. Ze stejného důvodu nebylo možno po žalobci spravedlivě požadovat, aby se zajímal o osud své omluvy, když se několik týdnů nacházel ve špatném zdravotním stavu. 5. Je zřejmé, že zde koliduje zájem na ochraně základních práv žalobce coby obviněného být slyšen na ústním jednání s veřejným zájmem na rychlosti a ekonomičnosti řízení. Podle žalobce má zájem na ochraně základních práv obviněného vyšší váhu, než veřejný zájem na rychlosti a ekonomičnosti řízení, pročež postup správních orgánů hodnotí jako protiústavní. Žalovaný se nezabýval argumentací žalobce v odvolání, pročež je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 6. Správní orgán sice poučuje účastníky řízení o tom, že rozhodnutí vydá v den konání ústního jednání. Pokud ale koná ústní jednání v nepřítomnosti žalobce i přes jeho omluvu a poté vydá rozhodnutí přibližně za 1 měsíc, pak by měl opětovně vyzvat žalobce k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí. 7. Žalovaný vyhodnotil verzi žalobce o spáchání přestupku jako nevěrohodnou, když ji neuplatnil ihned na místě v průběhu policejní kontroly. Pro takový závěr nemá žalovaný dostatek důvodů. Opírá se pouze o obsah úředních záznamů Policie ČR, aniž by k tomu vyslechl žalobce nebo příslušné policisty. Za této situace neobstojí závěr žalovaného o nevěrohodnosti žalobce. Žalobce se k věci vyjádřil jak na místě policejní kontroly, tak i při první vhodné příležitosti v přestupkovém řízení – v odvolání. Přesto, že žalovaný označil verzi žalobce za nevěrohodnou, nikde v rozhodnutí ji nevyloučil. Verze žalobce je logická, konzistentní, doložena řadou důkazů a svědků a odpovídá obvyklému racionálnímu řešení situace. Proto měla být uplatněna zásada „in dubio pro reo“. Žalovaný v závěru rozhodnutí připustil, že verze žalobce mohla proběhnout tak, jak ji žalobce popsal, ale nic to údajně nemění na skutečnosti, že jednání žalobce bylo nezákonné. 8. Žalovaný se neřídil metodickým pokynem MD č. 754/2008-60-OST/1, když sice správně uvedl, jako jednu z okolností, učinění opatření řidičem vozidla k vyloučení identifikace vozidla, avšak otázce škodlivosti přestupku ve vazbě na úmysl a okolnosti případu se nevěnoval. Žalovaný obecně konstatoval, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by snížily míru škodlivosti skutku žalobce pod úroveň běžných přestupků, ale jinak tyto skutečnosti nabídnuté žalobcem žalovaný ignoroval a nijak nehodnotil. Je v zásadě odlišné, pokud někdo úmyslně zakryje registrační značku nebo mu registrační značka upadne. V posledně uvedeném případě je rovněž odlišné, pokud upadne jedna registrační značka nebo obě dvě. V této části je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 9. Na rozdíl od žalovaného je žalobce přesvědčen o tom, že právě odkaz na USA je případný, protože zde k dostatečné identifikaci vozidla zcela postačuje jen jedna registrační značka. Žalobce nezpochybňuje, že podle české právní úpravy existuje povinnost mít na vozidle přední i zadní registrační značku, tj. identifikaci vozidla zvyšuje nad úroveň nezbytně nutnou, nicméně nemůže být řeč o vyloučení nebo podstatném snížení identifikace vozidla, jak to v rozhodnutí uvedl žalovaný. Toto žalovaný opomněl i v hodnocení škodlivosti jednání, kdy mylně vycházel ze stavu, že vozidlo žalobce mělo být bez obou registračních značek, a tedy prakticky neidentifikovatelné. V této části je pak rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. 10. K hodnocení škodlivosti přestupku žalobce uvedl, že by se nemělo stávat nutnou formalitou, nýbrž by mělo být nejzásadnějším momentem přestupkového řízení. Záměr zákonodárce postihovat řidiče vozidel trestem zákazu řízení motorových vozidel spočíval zejména v tom, postihnout úmyslné zakrývání registračních značek nebo znemožnění identifikace vozidel. Záměrem zákonodárce ale nebylo to, aby byli takto přísně postihování řidiči, kterým za jízdy upadne registrační značka a uskuteční nutnou jízdu do místa, kde mohou registrační značku nasadit nebo bezpečně odstavit vozidlo bez rizika poškození nebo odcizení. Proto Ministerstvo dopravy vydalo příslušný metodický pokyn, kterým se správní orgány neřídí ve snaze vybrat pokutu za každou cenu. 11. Žalobce souhlasil s žalovaným v tom, že podmínky reálnosti nebezpečí a řešení situace při dodržení principu proporcionality byly splněny, pokud jde o princip subsidiarity, zde žalobce odkázal na obsah svého odvolání, které dále doplnil. Zatímco podmínka proporcionality musí být dodržena vždy (nelze přejet 5 lidí, pokud řidič veze těhotnou ženu do porodnice), pak podmínka subsidiarity ne