56 Az 5/2025 – Krajský soud v Brně

56 Az 5/2025- 23 - text 8 56 Az 5/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobců: a) N. T., nar. X, ev.č. X b) nezl. D. K., nar. X, ev. č. X oba státní příslušnost: K. oba pobytem v ČR: X oba zastoupeni advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-1718/ZA-ZA12-D07-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobci se včas podanou žalobou domáhají přezkoumání a zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl, že žádost žalobců o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a že řízení o udělení mezinárodní ochrany se zastavuje podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Současně žalovaný rozhodl, že státem příslušným k posouzení podané žádosti podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „dublinské nařízení“), je Francouzská republika (dále též „Francie“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobci v žalobě namítali, že provedeným dokazováním ve správním řízení bylo zjištěno, že žalobci (poznámka soudu: v textu žaloby se hovoří pouze o žalobci v jednotném čísle) vyjádřili obavy z pronásledování jak ve vlasti, tak na území Francie. Ústředním nedostatkem napadeného rozhodnutí je to, že neuvádí zhola nic k důvodům podané žádosti o mezinárodní ochranu a ani k obavám žalobců z pronásledování na území Francie. Napadené rozhodnutí sice uvádí, že se žalobci obávají postihu na území obou států, avšak bez bližší konkretizace. Jelikož žalovaný neuvedl nic k obavám žalobců z vycestování do vlasti, potažmo do Francie, je napadené rozhodnutí nezákonné pro nedostatek odůvodnění. Není totiž zřejmé, proč žalobci odmítají usilovat o mezinárodní ochranu v jiném členském státě, a zda necítí podobné nebezpečí, jaké jim hrozí při vycestování do vlasti. Pro nedostatek odůvodnění je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Za této situace nemůže být rozhodováno o přemístění žalobců do jiného členského státu. Žádost se týká i nezletilého dítěte, které by mělo vyrůstat v co nejstabilnějším prostředí, a nemělo by tak docházet k častým změnám země pobytu. 3. S ohledem na výše uvedené žalobci soudu navrhli, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalobci současně navrhli přiznání odkladného účinku žalobě s odkazem na § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí je založeno na správném a v dostatečném rozsahu zjištěném stavu věci, pročež odpovídá nezbytným předpokladům pro jeho vydání. Přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem případu a je náležitým způsobem odůvodněno. 6. V případě žalobců bylo nutné aplikovat kritérium dané čl. 12 dublinského nařízení, protože oba disponovali vízem (č. X, č. X) vydaným Francouzskou republikou dne 19. 7. 2024 ve městě Astana s platností ode dne X do X s počtem 15 dnů pobytu na území a možností jednoho vstupu. Žádost o mezinárodní ochranu podali dne 23. 12. 2024. Vzhledem k těmto okolnostem požádal správní orgán dne 7. 1. 2025 Francouzskou republiku o převzetí příslušnosti k posouzení jejich žádosti o mezinárodní ochranu. Dne 6. 3. 2025 obdržel správní orgán informaci o tom, že Francouzská republika uznala svou příslušnost k posouzení této žádosti. 7. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou soudní judikaturu. Žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost napadeného rozhodnutí. 8. S ohledem na výše uvedené žalovaný soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou. IV. Posouzení věci krajským soudem 9. Soud přezkoumal v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s., bez nařízení jednání, v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona o azylu (zohlednění případných nových důležitých okolností) napadené rozhodnutí žalovaného, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a shledal, že žaloba není důvodná. 10. Soud samostatně nerozhodoval o žalobci uplatněném návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť ten byl konzumován konečným rozhodnutím ve věci samé. 11. Soud nejprve ověřil skutková zjištění ze správního spisu. Z údajů poskytnutých žalobkyní a) jménem svým i nezletilého syna (žalobce b)) vyplynulo, že do prostoru EU přicestovali dne 8. 8. 2024 a od té doby setrvávali v Praze. K cestě jim bylo uděleno 15denní turistické vízum Francouzské republiky s platností do září 2024. Jiná víza či oprávnění k pobytu jim v minulosti nebyla udělena. Od roku 2022 je žalobkyně a) rozvedená, bývalý manžel se nachází v Kazachstánu. Žalobkyně a) má kromě syna ještě 2 dcery, které pobývají ve vlasti. Žalobci v minulosti nepobývali v EU a o udělení mezinárodní ochrany v jiné členské zemi EU nežádali. Oba žalobci jsou zdraví, nepotýkají se s žádným zdravotním omezením a neužívají pravidelně léky. Jako důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu uvedla žalobkyně a) spor o syna s bývalým manželem, který chce převzít syna do vlastní péče. Oba žalobci prokázali svoji totožnost a státní příslušnost platným cestovním dokladem Republiky Kazachstán. 12. V rámci pohovoru k podané žádosti dne 3. 1. 2025 za přítomnosti tlumočníka z ruského jazyka žalobkyně a) uvedla, že víza obstarala pro sebe i syna za pomoci zprostředkovatele. Slíbil jí pomoc s nalezením práce a vyřízením dokladů. Následně přestal komunikovat. Do Francie neměla zájem cestovat. Na internetu žalobkyně a) našla informace, že jí v ČR pomohou, a proto zde žádá o mezinárodní ochranu. Jiné důvody, pro které zvolila právě ČR, neměla. Společně se synem žije v Praze. Prostředky k pokrytí svých nákladů získávají vlastními silami, neboť příležitostně pracují. I nadále budou samostatně setrvávat mimo zařízení určené k ubytování žadatelů o mezinárodní ochranu. V souvislosti s Francií neměla žalobkyně a) nikdy žádné problémy a nemá žádné konkrétní důvody, pro které by nemohla vycestovat se synem do Francie. Ovšem raději by se synem zůstala v ČR. Žalobkyně hledala informace na internetu, proto se dostavila k podání žádosti o mezinárodní ochranu až v prosinci, i když platnost jejich víz udělených Francouzskou republikou skončila již v září 2024. Na území EU se nenachází žádní příbuzní žalobců a žalobci zde nemá jiné sociální vazby. V rámci pohovoru k podání žádosti dne 7. 1. 2025 žalobce b) za přítomnosti tlumočníka z ruského jazyka uvedl, že přicestoval do ČR s matkou (žalobkyně a)), s níž by chtěl být raději než s otcem. Jiné důvody pro přicestování do ČR neměl. Konkrétní vazby k ČR žalobce b) nemá. Ve Francii v minulosti nikdy nesetrvával. V souvislosti s Francií se nikdy v minulosti nesetkal s žádnými problémy. Žalobce b) porozuměl obsahu správního řízení. Konkrétní důvody, pro které by nemohl vycestovat do Francie z účelem dokončení své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, žalobce b) nemá. Raději by ale setrval v ČR, kde se mu zalíbilo. V ČR dosud trávil čas vycházkami, občasně vykonával s matkou krátkodobá zaměstnání. Jeho otec se nachází v Republice Kazachstán. 13. Žalovaný správní orgán postupoval ve správním řízení plně v souladu s dublinským nařízením. Podle čl. 3 odst. 1 dublinského nařízení žádost posuzuje jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III. dublinského nařízení. Pokud nemůže být na základě kritérií vyjmenovaných v tomto nařízení určen příslušný členský stát, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný první členský stát, ve kterém byla žádost podána (čl. 3 odst. 2 dublinského nařízení). 14. Žalovaný tedy nejdříve zkoumal, zda je vůbec ve smyslu uvedeného dublinského nařízení dána příslušnost ČR k posouzení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. V souladu s čl. 7 dublinského nařízení přistoupil k hodnocení kritérií k určení příslušného členského státu pro posouzení předmětné žádosti. Podle čl. 7 odst. 1 dublinského nařízení se kritéria pro určení příslušného členského státu uplatňují v pořadí, v jakém jsou uvedena. 15. Čl. 8 dublinského nařízení nelze v případě žalobkyně a) aplikovat, neboť je coby žadatelka o udělení mezinárodní ochrany osobou zletilou. V případě žalobce b) nelze tento člán