56 Az 8/2025 – Krajský soud v Brně

56 Az 8/2025- 29 - text 13 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci žalobce: E. I., státní příslušnost R. K. pobytem v ČR: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2025, č. j. OAM-512/ZA-ZA11-K01-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), pročež řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. 2. Žalobce podal opakovanou žádost o mezinárodní ochranu v ČR dne 5. 5. 2025, v níž uváděl stejné důvody jako v řízení o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu a nové důvody neuváděl. V souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), byla žalobci dne 22. 5. 2025 dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí a sdělit případně nové skutečnosti a informace. Žalobce se k tomuto úkonu dostavil, s podklady rozhodnutí se seznámil, pořídil si jejich fotokopie a dále uvedl, že se k podkladům i dalším skutečnostem vyjádří písemně ve stanovené lhůtě. Dne 3. 6. 2025 zaslal žalovanému písemné vyjádření, v němž zcela nově uvedl, že se necítí v rodné zemi v bezpečí, protože se v roce 2017 a 2018 zúčastnil pokojných protestů proti korupci ve městě Aktau (Kazachstán), které byly organizovány opozičním politikem Ablyazovem, a účastníci se následně setkali s brutální reakcí státních orgánů. Žalobce se tak ocitl v hledáčku bezpečnostních složek. Nedůvěru vůči osobě žalobce zvyšovalo i to, že je ázerbájdžánské národnosti a vyznává islám. Žalobce z obav přestal navštěvovat i mešitu. Na základě uvedeného má oprávněné obavy, že pokud by se vrátil do země původu, ocitl by se ve vážném nebezpečí. 3. Žalovaný posoudil důvody aktuální žádosti (druhé v pořadí) o udělení mezinárodní ochrany a provedl jejich srovnání s tvrzeními žalobce v rámci předchozího správního řízení (o první žádosti o mezinárodní ochranu). Žalovaný zjistil, že žalobce uvádí v této druhé žádosti o mezinárodní ochranu naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se tam opětovně vrátit, jak je uváděl v průběhu správního řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu, tedy především to, že chce i nadále setrvat na území ČR (chce zde pracovat, studovat, přivézt své rodiče na území atp.). Tato tvrzení žalobce byla již řádně posouzena v rámci předchozího správního řízení. Pokud jde o nová tvrzení žalobce v písemném vyjádření ze dne 3. 6. 2025, tak šlo o skutečnosti, které byly žalobci objektivně známy již v průběhu správního řízení o první jeho žádosti o mezinárodní ochranu, a žalobce měl možnost tyto skutečnosti již tehdy uvést, pokud je považoval za natolik závažné. Jeho vlastním zaviněním nebyly tyto skutečnosti přezkoumány v předchozím pravomocně ukončeném řízení. Tvrzení žalobce uvedená ve vyjádření ze dne 3. 6. 2025 jsou navíc protichůdná s jeho tvrzeními, která uváděl předtím. Tvrdil, že nemá žádné politické přesvědčení a neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by ve vlasti vyvíjel jakoukoliv činnost směřující k uplatňování politických práv, resp. ve vlasti nebyl politicky aktivní a neměl žádné potíže se státními orgány. Vzhledem k těmto zjištěním žalovaný posoudil doplnění tvrzení žalobce o údajné účasti na demonstracích za zcela účelové. Ze shromážděných informací o zemi původu žalobce bylo zjištěno, že v Kazachstánu nedošlo od doby posuzování předchozí žádosti k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a svědčila by o možném pronásledování žalobce ve smyslu § 12 zákona o azylu nebo hrozbě vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný tedy neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobce o mezinárodní ochranu ve vztahu k jím uváděným důvodům, když neshledal žádnou novou skutečnost odůvodňující opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a jeho obav z návratu do vlasti. Proto opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany žalovaný shledal nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. II. Shrnutí žalobní argumentace 4. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný nesprávně vyhodnotil jeho žádost o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou, a to z následujících důvodů. Závěr žalovaného, že žalobce neuvedl nové relevantní skutečnosti, nemá oporu ve správním spisu. Dne 3. 6. 2025 žalobce zaslal žalovanému vyjádření, v němž popsal své politické aktivity, v důsledku kterých se dostal do hledáčku bezpečnostních složek. Pokud žalovaný označil nová tvrzení žalobce za účelová, protože dříve uváděl, že nemá žádné politické přesvědčení, pak se jedná o posouzení nedostatečné. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu bývá žadatel dotazován pouze obecně na politické přesvědčení. Proto většina žadatelů uvede, že žádné politické přesvědčení nemá. Žalobce neví o tom, že by byl v rámci řízení o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu výslovně dotazován na to, zda ve vlasti vyvíjel nějaké politické aktivity. Pokud tedy žalovaný hodnotil tato jeho tvrzení jako účelová, jde o odůvodnění nedostatečné. Bylo na místě, aby žalovaný provedl s žalobcem pohovor a doptal se ho na tyto podrobnosti. Mohl tak ověřit pravdivost tvrzení. Dle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu sice platí, že u opakované žádosti o mezinárodní ochranu se pohovor běžně neprovádí, nicméně podmínkou je, že pohovor není nezbytný ke zjištění stavu věci. V posuzované věci však žalovaný nemohl bez provedení pohovoru řádně zjistit skutkový stav. 5. Žalovaný nezjišťoval, proč žalobce nové skutečnosti neuvedl dřív. Judikatura přitom připouští existenci výjimečných okolností, které mohou odůvodnit pozdější uvedení nových skutečností, (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 425/16). Mohlo jít například o nedostatečné dotazování, nebo si žalobce nemusel být vědom toho, že některé informace jsou pro žádost o azyl relevantní. Povahu nových skutečností a situaci žadatele je ovšem potřeba vždy posoudit. 6. Důvodem, proč žalobce nové skutečnosti neuváděl dříve, je to, že je nepovažoval za relevantní důvod pro jeho žádost o mezinárodní ochranu. V rámci řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu se žalovaný žalobce nedotazoval na jeho politické aktivity, protože zřejmě vycházel z tvrzení žalobce v rámci údajů poskytnutých k žádosti o tom, že nemá žádné politické přesvědčení. Zároveň žalobce neměl důvod zmiňovat svoji účast na demonstracích, protože v té době nepociťoval žádné obavy. Teprve s odstupem času se dozvěděl od kamarádů, kteří se také účastnili protivládních demonstrací, že začali mít v Kazachstánu problémy s policií, byli předvoláváni na výslechy anebo zadrženi. To se žalobce dozvěděl až krátce předtím, než o tom informoval žalovaného (vyjádření ze dne 3. 6. 2025). Jedná se tedy o dostatečně relevantní důvody, na základě kterých bylo třeba žalobcem uváděné nové skutečnosti věcně posoudit. Je nepřípustné navrátit žadatele o mezinárodní ochranu, aniž by žalovaný posoudil důvodnost jeho obav. Posouzení důvodnosti takových obav by měla mít přednost před případnými procesními pravidly, které posouzení brání. 7. Žalobce má za to, že v řízení uvedl nové skutečnosti, které by mohly mít relevanci pro udělení mezinárodní ochrany, protože pokud by se ukázalo, že mu v souvislosti s účastí na demonstracích hrozí postih ze strany státu, mohlo by jít o pronásledování. Žalobce také sdělil pochopitelné důvody, pro které nové skutečnosti neuvedl dříve. 8. Jelikož skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění, žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Ve vyjádření k žalobě žalovaný popřel oprávněnost žaloby, která podle něj neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. V dalším žalovaný odkázal na písemnosti založené ve správním spisu a napadené rozhodnutí. Žalovaný postupoval zcela v souladu se zákonem o azylu a správním řádem. 10. Žalovaný konstatoval, že žalobce uvádí naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do ní opětovně vrátit tak, jak je uváděl v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu, tedy že chce i nadále setrvat na území ČR. Jeho tvrzení již byla řádně posouzena v předchozím správním řízení, na jehož výsledky žalovaný odkázal. 11. Ohledně tvrzení žalobce ve vyjádření ze dne