62 A 4/2024- 69 - text
pokračování 9 62 A 4/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobkyně: JUDr. M. M.
bytem X
zastoupena Mgr. Davidem Heydukem, advokátem
sídlem Jaselská 206/27, Brno
proti
žalovanému: Magistrát města Brna
sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno
za účasti: I. Ing. M. S.
bytem X
zastoupen Mgr. Evou Matějkovou, advokátkou
sídlem Nové sady 996/25, Brno
II. EG.D., a.s.,
sídlem Lidická 1873/36, Brno
III. CETIN a.s.,
sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2023, č. j. MMB/0536745/2023, sp. zn. OUSR/MMB/0337838/2023,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Úřad městské části města Brna Brno – Slatina (dále jen „stavební úřad“) na žádost Ing. M. S. (dále jen „stavebník“) společným povolením ze dne 2. 5. 2023, č. j. MCBSLA/03375/23/OVÚR/FIL (dále jen „společné povolení), schválil stavební záměr „Novostavba rodinného domu, retenční nádrž na dešťovou vodu, přípojky technických sítí“ (dále jen „stavba“) na ulici X (pozemky parc. č. X a XA v k. ú. X). Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a společné povolení potvrdil.
II. Žaloba
2. Žalobkyně vlastní pozemky parc. č. XB a XC v katastrálním území X. První uvedený pozemek má společnou hranici se stavebním pozemkem. Namítá, že se správní orgány v řízení o společném povolení dostatečně nevypořádaly s jejími námitkami a nezabývaly se zásahem do jejího vlastnického práva. Žalovaný neposoudil přiměřenost zásahu, pouze obecně poukázal na soulad záměru s územním plánem. Umístění stavby je v rozporu s § 169 odst. 1 a 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška“).
3. Stavba má být na základě výjimky z obecných požadavků na výstavbu umístěna přímo na hranici s pozemkem žalobkyně. Tím dojde k omezení stavebního využití pozemku žalobkyně, a tedy i k zásahu do jejího vlastnického práva. Výjimky mají být udělovány pouze v odůvodněných případech. V nynější věci udělení výjimky nebylo v souladu s účelem sledovaným obecnými požadavky na výstavbu.
4. Stavba je navržena se dvěma nadzemními podlažími. Převyšuje zástavbu na okolních pozemcích a je nepřiměřená místním poměrům. V důsledku toho dojde k zastínění pozemku žalobkyně a k výhledu (imisím pohledem) na její pozemek v nepřiměřeném rozsahu. Stavba tak narušuje legitimně očekávanou míru soukromí. Zastínění zabrání žalobkyni ve využívání zahrady k rekreaci. Žalovaný se odmítl zastíněním zabývat s odůvodněním, že nespadá pod obecné požadavky na výstavbu. Kvalita proslunění je však jednou ze složek kvality prostředí, a proto je na ni nutné brát ohled.
5. Podle žalobkyně nelze předjímat, že pro její budoucí stavební záměr bude udělena výjimka z § 25 odst. 2 vyhlášky. Obává se, že svůj budoucí stavební záměr bude muset přizpůsobit okolním stavbám. Žalovaný přitom připouští, že pro šíři obou pozemků žalobkyně (15,4 m) by nebyla výjimka nutná. Počítá tedy se zastavením obou pozemků žalobkyně. Již to, že by žalobkyně musela svůj případný stavební záměr umístit na oba pozemky, je významným omezením vlastnického práva. Navrhuje proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
6. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
IV. Posouzení věci soudem
7. Žaloba není důvodná.
8. K námitce nepřezkoumatelnosti soud uvádí, že žalobní námitky se v podstatě shodují s námitkami, které žalobkyně uplatnila opakovaně během správního řízení. Žalovaný se těmito námitkami v napadeném rozhodnutí dostatečně zabýval a soud neshledal v jeho hodnocení a postupu žádnou vadu, v jejímž důsledku by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Soud souhlasí se žalobkyní, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je v části věnující se jejím námitkám poměrně stručné. Tato stručnost (a obecnost) však odpovídá způsobu, jakým žalobkyně formulovala své odvolací námitky. Žalovaný odůvodnění napadeného rozhodnutí koncipoval v souladu se závěry Nejvyššího správního soudu, podle nichž míře obecnosti námitky odpovídá také míra obecnosti jejího vypořádání (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. 7 As 208/2017-20, nebo ze dne 30. 10. 2020, č. j. 4 Afs 178/2020-38). Námitka nepřezkoumatelnosti tak není důvodná.
9. Dále se soud zabýval námitkami směřujícími do věci samé, konkrétně nezákonností výjimky z odstupových vzdáleností staveb, namítanou ztrátou soukromí a nadměrným zastíněním pozemku, resp. námitkou nepřiměřeného zásahu do vlastnického práva žalobkyně.
10. K námitkám ohledně nezákonnosti rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu soud připomíná, že toto rozhodnutí zakládá práva a povinnosti fyzických a právnických osob až ve spojení s navazujícím aktem správního orgánu (společným povolením), proto jej lze v nynějším řízení soudně přezkoumat v režimu § 75 odst. 2 s. ř. s. (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, č. j. 8 As 8/2011-66, č. 2908/2013 Sb. NSS).
11. Podle § 169 odst. 2 stavebního zákona výjimku z obecných požadavků na výstavbu, jakož i řešení územního plánu nebo regulačního plánu odchylně od nich lze v jednotlivých odůvodněných případech povolit pouze z těch ustanovení prováděcího právního předpisu, ze kterých tento předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, a jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby. Řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu.
12. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že výjimku z obecných požadavků na výstavbu (tj. i výjimku z odstupových vzdáleností staveb) lze udělit při splnění následujících podmínek: 1) předpis povolení výjimky výslovně umožňuje, 2) neohrozí se tím bezpečnost, ochrana zdraví a života osob a sousední pozemky nebo stavby a 3) bude dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu. V souladu s § 2 odst. 2 písm. e) téhož zákona pak lze obecnými požadavky na výstavbu rozumět především obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby stanovené provádějícími právními předpisy. Při rozhodování správního orgánu o povolení výjimky je zde prostor pro správní uvážení; možnost pro udělení výjimky však není neomezená. Výjimka povolená stavebním úřadem nesmí popřít samotnou podstatu a smysl ustanovení, z něhož byla udělena (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, č. j. 1 As 96/2010-141).
13. Možnost udělení výjimky z odstupových vzdáleností staveb byla upravena v § 26 vyhlášky. V případě výjimek z odstupových vzdáleností pak obecně platí, že účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu bude dosaženo tehdy, pokud vzájemné odstupy staveb splňují požadavky vymezené v § 25 odst. 1 vyhlášky, tj. zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí. Smyslem vzájemných odstupových vzdáleností staveb určených pro bydlení je zajištění kvalitního životního prostředí a vzhledového i jiného nenarušování a nezatěžování prostředí rodinných domů, jakož i zachování estetiky pozemků s rodinnými domy (přiměřeně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, č. j. 6 As 5/2009-102).
14. Povolení výjimky má smysl tam, kde by obecně stanovené technické požadavky na výstavbu byly vzhledem ke konkrétním okolnostem případu při zohlednění místních podmínek příliš přísné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. 5 As 190/2019-43, body 24 a 25). Z toho ovšem nelze dovodit, že podmínkou pro udělení výjimky je, že stavebník prokáže nemožnost umístit stavbu v souladu se zákonnými limity (třeba i ve změněné podobě). Právě naopak, z citovaného rozsudku výslovně plyne, že neplatí, že by výjimku bylo možné povolit pouze tehdy, je-li najisto postaveno, že stavbu není možno umístit jinak. Prakticky vždy může stavebník plánovanou stavbu určitým způsobem pozměnit; to však pro posouzení zákonnosti udělené výjimky není relevantní. Udělení výjimky předchází posouzení konkrétních okolností případu, zohlednění místních podmínek a posouzení vhodnosti předkládaného záměru stavby v dané lokalitě a typu zástavby. Jiná situace bude při umisťování staveb v území s převládající solitérní zástavbou rodinných d