62 Af 13/2025- 60 - text
11 62 Af 13/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobkyně: D. K.
sídlem J. 724, K. n. L.
zastoupena JUDr. Pavlem Brachem, LL.M., advokátem
sídlem Klapálkova 4, Praha 4
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 31, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. 8680/25/5200-10423-711333,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) na základě daňové kontroly dvěma dodatečnými platebními výměry ze dne 22. 11. 2023 doměřil žalobkyni daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2019 a 2020 v celkové výši 88 275 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 8 252 Kč. Správce daně žalobkyni zejména neuznal výdaje za pronájem nebytových prostor poskytnutých korporací JA Tech s.r.o. v celkové výši 810 021 Kč.
2. Žalovaný dodatečné platební výměry změnil tak, že stanovil výši doměřené daně na částku 184 785 Kč a výši penále na částku 36 958 Kč. Žalovaný oproti správci daně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala použití zboží přijatého od společnosti Herbalife Czech Republic s.r.o. (dále jen „Herbalife“) v celkové výši 258 544,23 Kč v roce 2019 a 384 907,60 Kč v roce 2020 se nejednalo o výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“).
II. Žaloba
3. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu. Podle žalobkyně bylo jednoznačně prokázáno, že produkty Herbalife byly použity částečně pro DMK účetnictví a částečně na podporu prodeje centra pro zdravý životní styl. Žalobkyně prokázala svá tvrzení fotografiemi, z nichž je patrné, že zboží bylo používáno při prezentačních setkáních, ochutnávkách či v rámci podpory prodeje. Z místopřísežných prohlášení ze dne 3. 11. 2024 je patrné, že v rámci osobních setkání, prezentačních akcí, byly příslušnými osobami produkty Herbalife bezplatně konzumovány. K těmto akcím žalobkyně předložila fotodokumentaci a doložila jejich termíny. Pokud měl správce daně pochybnosti k místopřísežným prohlášením, mohl příslušné osoby vyslechnout. Jelikož tak neučinil, má žalobkyně za to, že se jednalo o důkaz listinou, který nebyl v řízení správními orgány zpochybněn. J. K. nakupoval zboží z prostředků žalobkyně. Produkty neprodával, prodávala je žalobkyně, která tržby z prodeje zahrnula do svých zdanitelných příjmů.
4. Společnosti JA Tech s.r.o. žalobkyni podpronajala prostory v B. p. č. X v k.ú. B., kde žalobkyně provozovala centrum pro zdravý životní styl. Jednalo se o venkovní prostor včetně chatky k provozování zdravého životního stylu – agrofitness/lektorské činnosti, cvičení s vlastní vahou, kdy tyto činnosti měly sloužit i jako podpora prodeje pro produkty Herbalife, přičemž jako lektor vystupoval syn žalobkyně J. K. Jako podpora těchto aktivit sloužily i další podpůrné projekty – mj. na internetu přes Messenger byla založena soukromá skupina Candáti Herbalife Nutrition, kde byl propagován zdravý životní styl spojený se zmiňovaným cvičením, v rámci této skupiny byly i sdíleny příspěvky, prezentace a videa cvičení na prostorech v Bořetíně. Jako důkaz předložila žalobkyně komunikaci proběhlou ve zkoumaných obdobích, video upoutávky zveřejňované na sociálních sítích i fotodokumentaci těchto proběhlých akcí. Daňové orgány tyto důkazy neprovedly a nevyhodnotily. Pokud tyto důkazy správní orgán prvního stupně neměl, měl si je odvolací správní orgán vyžádat.
5. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí dle žalobkyně není seznatelné, jak žalovaný posuzoval skutkový stav a na jakém právním základu věc posoudil, napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Není ani zřejmé, zda a jaké důkazy byly v řízení před správcem daně provedeny. Už v řízení před správcem daně nebylo známo, zda se výdaje týkají pouze činnosti společnosti či nikoli. Dle žalobkyně nechyběly důkazy o skutečné hodnotě prodaného zboží žalobkyně a skutečné výši uskutečněných zdanitelných plnění za jeho dodání. Současně nechyběly důkazy o tom, že veškerá přijatá zdanitelná plnění byla přijata a použita k ekonomické činnosti pouze žalobkyně. Ze smlouvy o společnosti nevyplývá, že by se měl M. K. podílet na vedení účetnictví, tak tomu nebylo. Žalobkyně proto navrhuje, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i dodatečné platební výměry zrušil.
III. Vyjádření žalovaného a další podání stran
6. Žalovaný uvádí, že v případě zboží Herbalife pojal správce daně pochybnosti o uplatněných výdajích, neboť objem pořízeného zboží výrazně přesahoval objem zboží prodaného. Správce daně následně dospěl k závěru, že žalobkyně byla v roce 2019 společník společnosti DMK účetnictví s druhým účastníkem panem M. K., a na základě toho akceptoval a uznal poměrnou část výdajů použitých na propagaci DMK účetnictví prostřednictvím produktů Herbalife jako výdaj žalobkyně. Žalobkyni byly rovněž správcem daně uznány výdaje za zboží Herbalife použité v roce 2019 a 2020 v rámci podpory prodeje a při prezentačních setkáních. S tímto závěrem správce daně se však žalovaný neztotožnil, neboť z předložených fotografií ani jiných důkazních prostředků nikterak nevyplývá, že by zboží Herbalife mělo být žalobkyní používáno při prezentačních setkáních, ochutnávkách či v rámci podpory prodeje, a to v takové míře, v jaké deklarovala.
7. Žalobkyně nenavrhla výslech autorů čestných prohlášení, a to ani když byla s názorem daňových orgánů na ně seznámena. Žalovaný neviděl důvod výslechy provést, protože vzhledem k nepoměru prodaných výrobků a těch údajně použitých na propagaci a vzhledem ke zjištění, že žalobkyně a její syn J. K. výrobky sami konzumovali pro vlastní potřebu (v rozporu s tím co tvrdili), nemohly výpovědi nic zásadního přinést. Žalovaný dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2025, č. j. 8 Afs 78/2024-83, podle něhož v daňovém řízení čestným prohlášením důkaz provést nelze a ve své podstatě se jedná o náhradu jiného důkazu, v nynějším případě náhradu důkazu svědeckou výpovědí, který však žalobkyně nenavrhovala.
8. K výdajům na pronájem od společnosti JA Tech s.r.o. žalovaný uvádí, že žalobkyně žádnou internetovou komunikaci, video upoutávky zveřejňované na sociálních sítích ani fotodokumentaci proběhlých akcí v prostorech na Bořetíně nepředložila. Příjmy žalobkyně z prodeje permanentek na cvičení činily v roce 2019 částku ve výši 3 719,01 Kč a v roce 2020 nebyly vykázány žádné příjmy z permanentek na cvičení. Žalobkyně neprokázala, že se zde opravdu uskutečňovaly akce agrofitness. Žalobkyně správci daně nepředložila nájemní smlouvu, pouze sdělila, že byla uzavřena ústní nájemní smlouva, jejíž obsah správci daně ani žalovanému nesdělila.
9. Žalobkyně byla v roce 2019 společník společnosti s druhým účastníkem panem M. K., s čímž koresponduje skutečnost, že jak žalobkyně, tak i druhý společník společnosti podali daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2019, ve kterých uvedli jednu polovinu dosažených příjmů a jednu polovinu společných výdajů. Potvrzují to i ostatní zjištěné skutečnosti. Žalovaný proto navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
10. Žalobkyně ve své replice opakuje (ve značné míře doslova) vznesenou žalobní argumentaci. Dodává, že v Bořetíně měly být pořádány Wellness víkendy a navrhuje k tomu důkaz pozvánkou na takovou akci a výslechem žalobkyně. Ústně uzavřenou smlouvu lze dokázat prokazováním jejího obsahu a podmínek, což žalobkyně správci daně sdělila i doložila. Žalobkyně dále k otázce společnosti dodává, že žalovaný nezjistil podíl společníků na ziscích a nákladech, a to ani procentuálně ani jiným způsobem. Dle žalobkyně je nepřípustné, aby byl daněn dvakrát stejný příjem, a ještě odlišnými zákony. Žalobkyně byla správcem daně pro fyzické osoby výslovně instruována, aby uvedla čistě papírově bez jakýchkoliv zjišťování „nějaký podíl“. To žalobkyně učinila a teď je kontrolou obviňována a je jí doměřováno něco, co nikdy nepřijala a co v podstatě ani neexistuje. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje výslech svědka D. K., bývalé pracovnice správce daně. V návaznosti na to žalobkyně poměrně nesrozumitelným způsobem poznamenává, že žalovanému několikrát sdělovala, že žádné zdanitelné ani uskutečnitelné plnění neměla.
11. Žalovaný ve své odpovědi upozornil na to, že námitky uplatněné v replice jsou pro svou opožděnost nepřípustné. Tak jako tak podle něj nedošlo k nepřípustnému dvojímu zdanění. Důvody pro doměření DPH byly odlišné. Důkazní břemeno leželo na žalobkyni. Správce daně ani žalovaný žádné důkazy provést neodmítli. Os