1 Afs 133/2019 — Nejvyšší správní soud

62 Af 18/2024- 37 - text  8 62 Af 18/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci žalobce: J. T. bytem X zastoupen Mgr. Pavlem Starostou, advokátem, sídlem Masarykovo nám. 416, Vizovice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.3.2024, č.j. 7429/24/5200-10422-709827, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci je předmětem sporu otázka, zda žalobce ve zdaňovacím období roku 2021 naplňoval podmínky pro uplatnění odečtu úroků z hypotečního úvěru, jakožto nezdanitelné části základu daně podle § 15 odst. 3 a 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. 2. Žalobce uplatnil v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob ze dne 27. 3. 2022 jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů odečet úroků zaplacených ve zdaňovacím období roku 2021 z hypotečního úvěru ve výši 24 948 Kč. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) zjistil, že žalobce nebyl vlastníkem nemovité věci související s poskytnutým úvěrem, ani nebyl účastníkem stavebního řízení. Vznikly mu tak pochybnosti o splnění podmínek pro uplatnění nároku na odečet nezdanitelné části základu daně. Výzvou ze dne 3. 5. 2022 proto vyzval žalobce k odstranění pochybností podle § 89 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Odpovědi žalobce nepovažoval správce daně za dostatečné, proto nárok na uplatnění odečtu nezdanitelné částky neuznal a platebním výměrem ze dne 19. 9. 2022, č. j. 1750774/22/3301-52521-704215, doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob za rok 2021 ve výši 25 485 Kč. 3. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. II. Žaloba 4. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Žalovaný nesprávně posoudil otázku naplnění podmínek pro uplatnění nároku na odečet nezdanitelné části základu daně, konkrétně podmínku vlastnictví bytové potřeby. Žalovaný postupoval nepřiměřeně formálně, neboť otázku vlastnictví posuzoval pouze na základě stavu zápisu v katastru nemovitostí a pominul právní jednání, která žalobce učinil a doložil. Pro splnění podmínky vlastnictví bytové potřeby je podle žalobce dostačující, že v době provádění výstavby rodinného domu (tedy předmětu uspokojování bytové potřeby) na pozemku ve vlastnictví jeho manželky uzavřel s manželkou dohodu o financování rodinného domu. V ní byl mimo jiné sjednán budoucí převod vlastnického práva k pozemku v roce 2022. Měl tak zajištěn budoucí převod vlastnického práva k pozemku a na stavbě se podílel. 5. Žalovaný chybně posoudil i otázku vlastnictví rozestavěné stavby. Zákon o daních z příjmů nepovažuje za bytovou potřebu a její uspokojování výhradně vlastnictví nemovitých věcí, ale také vlastnictví jejich součástí, provádění jejich výstavby či pouhou změnu stavby. Rozestavěná stavba nemůže být předmětem zápisu do katastru nemovitostí, proto žalobce nemohl požadovaný zápis v řešeném zdaňovacím období provést. I z tohoto důvodu tedy nebylo možné otázku vlastnictví bytové potřeby posuzovat výhradně s ohledem na zápis v katastru nemovitostí. 6. K pochybení žalovaného došlo také tím, že nepřihlédl k žalobcem navrhovaným tvrzením a důkazům předloženým v průběhu daňového řízení. Nebyla zohledněna zejména dohoda o financování rodinného domu, ze které vyplýval způsob řešení otázky vlastnického práva k předmětné stavbě, nebo dohoda o budoucím převodu vlastnického práva ke stavbě. 7. Žalobce tedy navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji setrval i při jednání, které ve věci proběhlo. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve vyjádření odmítl argumentaci žalobce a odkázal na závěry obsažené v napadeném rozhodnutí. Připustil, že se jeho postup může zdát příliš formalistický, avšak správce daně je podle § 5 odst. 1 daňového řádu povinen postupovat při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy. V § 15 odst. 4 zákona o daních z příjmů jsou stanoveny podmínky, za nichž je žalobce oprávněn odečíst od základu daně z příjmů fyzických osob částku, která se rovná úrokům z hypotečního úvěru poskytnutého bankou na financování bytových potřeb. Jednou z nich je podmínka vlastnictví bytové potřeby v předmětném zdaňovacím období. Tu žalobce nesplňoval, jelikož vlastníkem pozemku, na němž vznikala stavba, se stal až v následujícím zdaňovacím období. V roce 2021 tak neměl nárok na uplatnění odečtu nezdanitelné částky dle § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů. Tvrzení o zajištění budoucího převodu vlastnického práva k pozemku není podstatné, neboť budoucí záměr nenaplňuje podmínku vlastnictví v roce 2021. K jejímu naplnění došlo až v roce 2022 převodem vlastnického práva ke stavbě na žalobce. 9. Nedůvodná je rovněž námitka, že nelze provést zápis rozestavěné stavy do katastru nemovitostí. Rozestavěná stavba je v souladu se superficiální zásadou součástí pozemku již od samého počátku. V předmětném zdaňovacím období byla tato stavba ve výhradním vlastnictví manželky žalobce. 10. K námitce nepřihlédnutí k tvrzením a důkazům předkládaným žalobcem žalovaný uvádí, že správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti. Případné mezery v odůvodnění rozhodnutí o odvolání mohou zaplnit argumenty obsažené již v rozhodnutí prvoinstančního správce daně a naopak. Veškeré důkazní prostředky předložené žalobcem vyhodnotil správce daně v rámci nalézacího řízení. Nebylo tak třeba, aby se k nim žalovaný přímo vyjadřoval v rozhodnutí o odvolání. Žalovaný navíc důkazní prostředky vyhodnotil v seznámení, kterým byl žalobce v odvolacím řízení v souladu s § 115 odst. 2 daňového řádu seznámen nejen s hodnocením dalších důkazních prostředků, ale byla mu dána možnost vyjádřit se k hodnocení žalovaného, případně navrhnout pokračování v dokazování. Toho žalobce nevyužil. 11. Žalovaný tedy navrhl zamítnutí žaloby. Na svém procesním postoji setrval i při jednání, které ve věci proběhlo. IV. Posouzení věci 12. Žaloba není důvodná. 13. Pro vyřešení otázky, zda žalobce měl nárok na uplatnění odečtu nezdanitelné části základu daně podle § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů, je rozhodné, zda v roce 2021 splňoval podmínku vlastnictví předmětu bytové potřeby. O naplnění zbývajících podmínek (že byl účastníkem smlouvy o úvěru a že nemovitou věc užívá k vlastnímu trvalému bydlení) není mezi účastníky řízení sporu (viz body 27, 42 a 43 napadeného rozhodnutí). 14. Podle § 15 odst. 3 zákona o daních z příjmů se od základu daně odečte částka, která se rovná úrokům z hypotečního úvěru poskytnutého bankou, použitým na financování bytových potřeb. K tomu je potřeba (vedle dalších podmínek) splnit podmínku vlastnictví bytové potřeby uvedenou v § 15 odst. 4 zákona o daních z příjmů, podle něhož „může být základ daně snížen pouze ve zdaňovacím období, po jehož celou dobu poplatník předmět bytové potřeby uvedený v § 4b odst. 1 písm. a) až c) vlastnil. (…) V roce nabytí vlastnictví však stačí, jestliže předmět bytové potřeby poplatník vlastnil ke konci zdaňovacího období.“ 15. Definici bytové potřeby obsahuje § 4b odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, podle něhož se „bytovou potřebou pro účely daní z příjmů rozumí výstavba bytového domu, rodinného domu, jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, a změna stavby“. V tomto případě se jednalo o výstavbu rodinného domu. 16. Ze správního spisu vyplývá, že žalobci a Bc. L. G. byl dne 25. 2. 2021 poskytnut hypoteční úvěr k financování výstavby nemovitosti (předmětu bytové potřeby) na pozemku parc. č. X v k.ú. X. Následně dne 26. 2. 2021 uzavřel žalobce s L. G. dohodu o financování výstavby rodinného domu, podle níž se na výstavbě měli podílet oba rovným dílem s tím, že po uzavření sňatku a během výstavby L. G. daruje žalobci polovinu pozemku a kolaudační rozhodnutí bude znít na jméno žalobce a L. G. Podle společného povolení vydaného Městským úřadem Holešov dne 29. 4. 2021, č. j. HOL-2017/2021/SÚ/Sa, byla žadatelkou o stavební povolení (stavebníkem) L. G. Ta se žalobcem uzavřela maželství dne 28. 6. 2021. 17. Úroky hypotečního úvěru uplatnil žalobce jakožto nezdanitelnou část základu daně v předmětném zdaňovacím období. Správce daně z katastru nemovitostí zjistil, že předmětný pozemek byl po celé zdaňovací období roku 2021 ve výlučném vlastnictví manželky žalobce. Na základě toho uzavřel, že žalobce podmínky pro uplatnění odečtu nezdanitelné části základu daně dle § 15 odst. 3 a 4 zákona o daních z příjmů nesplňoval. 18. Žalobce v odvolacím řízení setrval na argumentaci, že měl na odečet nezdanitelné části zák