62 Af 33/2023- 58 - text
pokračování 12 62 Af 33/2023
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobce: GREGOCAR, s. r. o.
sídlem Vlkošská 279, Vracov
zastoupen JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem
sídlem Pivovarská 8, Vyškov
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2023, č. j. 18756/23/5200-11432-711778,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. V projednávané věci jde o doměření daně z příjmů právnických osob (dále jen „daň“) za zdaňovací období roku 2017 a vyměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2018 podle pomůcek.
2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj zahájil u žalobce dne 30. 7. 2019 daňovou kontrolu na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2017 a 2018. Finančnímu úřadu vznikly pochybnosti o účinnosti nákladů ve smyslu § 24 odst. 1 č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), za nákup ojetých vozidel ze zahraničí, které žalobce ani po opakovaných výzvách k prokázání skutečností v rámci daňové kontroly nerozptýlil. Finanční úřad proto žalobci stanovil daň podle pomůcek. Dne 24. 11. 2021 vydal dodatečný platební výměr č. j. 4601001/21/3013-50521-702345, kterým žalobci doměřil daň za zdaňovací období 2017 vyšší o částku 714 970 Kč a stanovil penále ve výši 142 994 Kč, a platební výměr č. j. 4601968/21/3013-50521-702345, kterým žalobci vyměřil daň za zdaňovací období roku 2018 ve výši 1 077 680 Kč. Důvody a postup při stanovení daně podle pomůcek podrobně popsal ve zprávě o daňové kontrole z 15. 11. 2021, č.j. 4550589/21/3013-60561-712081 (dále jen „Zpráva o daňové kontrole“).
3. Proti shora uvedeným rozhodnutím finančního úřadu podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí finančního úřadu potvrdil.
II. Žaloba
4. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné.
5. Namítá, že daň bylo možnost stanovit dokazováním, neboť prokázal daňovou uznatelnost vynaložených nákladů. Správní orgány zpochybnily nákupy existujících vozidel ze zahraničí, které představovaly více jak 90 % nákladů. Žalobce doložil veškeré daňové doklady i přehlednou tabulku zachycující vazbu mezi nákupem a prodejem vozidla, z níž je zřejmé datum nákupu, nákupní cena, vozidlo, VIN, datum prodeje, jméno dodavatele, jméno odběratele a prodejní cena. Nesoulady vytýkané žalovaným jsou v řádu procent, tudíž nemohou zpochybnit použitelnost tabulky. Finanční úřad měl vyhodnotit jednotlivé obchodní případy, čímž by byl nákup podstatné části nakoupených vozidel prokázán.
6. Dále namítá, že nebyl finančním úřadem řádně vyzván k prokázání požadovaných skutečností, neboť výzva č. 21404/21 obsahovala nosné důvody až ve svém odůvodnění, nikoli ve výroku, na nějž je daňový subjekt povinen reagovat.
7. Z předložených dokumentů a listin, které měl finanční úřad k dispozici, bylo možno identifikovat provedené platby. Žalobci nebyly sděleny konkrétní nedostatky dokladů, které bylo třeba napravit. Žalovaný tuto námitku v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal. Odkázal pouze na Zprávu o daňové kontrole, aniž by uvedl, že s takovým vypořádání souhlasí; napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné.
8. Dále zpochybnil spolehlivost stanovené daně, přičemž své důvody uvedl již ve vyjádření k výsledku kontrolního zjištění. Správní orgány pro určení průměrné marže využily pouze vozidla pořízená v České republice a s těmito pomůckami dopočítaly marži vozidel pořízených v zahraniční. Tímto způsobem však nelze postupovat. Vzorek 20 aut pořízených v tuzemsku nelze aplikovat na 500 aut ze zahraničí. Průměrná marže podle účetnictví žalobce u vozidel ze zahraničí za rok 2017 činila 4,11 % a za rok 2018 4,81 %. Pořizovací cena vozidel ze zahraničí je vyšší než v případě nákupu od tuzemského subjektu. Žalovaný tak nezohlednil specifika obchodování se zahraničím.
9. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesní postoji setrval i během jednání, které ve věci proběhlo.
III. Vyjádření žalovaného
10. Žalovaný uvedl, že všechny námitky uplatněné v žalobě (vyjma tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí) již vypořádal v napadeném rozhodnutí. Existence vozidel nebyla sporná, sporné byly náklady žalobce na nákup vozidel od zahraničních dodavatelů. Finanční úřad nezpochybnil příjmy žalobce, jeho náklady stanovil s využitím výnosů a průměrné obchodní přirážky z nezpochybněných obchodních případů s tuzemskými vozidly. Tím došlo k zahrnutí nákladů nutných pro dosažení stanovených výnosů (tzv. esenciálních výdajů). Žalobce neprokázal vedení skladové evidence, neprokázal řádné provedení inventarizace a ve zdaňovacím období roku 2018 vykazoval záporný stav pokladny. Nebylo tak možné zjistit, zda byly v účetnictví žalobce zaznamenány veškeré obchodní případy.
11. Vzhledem k tomu, že žalobce účtoval o zásobách způsobem B, bez průkazné evidence skladových zásob zboží nebylo možno objektivně posoudit, zda veškeré náklady vynaložené na pořízení zboží lze považovat za náklady v souladu s § 24 zákona o daních z příjmů. Ani žalobcem doložená tabulka nebyla průkazná. Žalobce nepředložil přesné okolnosti naskladnění a případného vyskladnění vozidel při prodeji. Nebylo tedy možné ověřit, zda příslušné náklady jsou v základu daně uplatněny ve správné výši, resp. zda jsou tvrzení o nákupu vozidel reálná. Nebyla prokázána ani vazba mezi prodanými a nakoupenými vozidly. Sám žalobce připouští, že v některých případech byla auta hrazena tzv. v balíku. Finanční úřad tak nemohl z pohybů na příslušném bankovním účtu zjistit, za jaké zboží či služby byly částky poukazovány a zda zaplacené částky souhlasí s částkami na konkrétní faktuře.
12. Finanční úřad při stanovení daně podle pomůcek vycházel z údajů týkajících se samotného žalobce, zohlednil specifika jeho podnikání, aby se výsledná daň co nejvíce blížila dani skutečné. K namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaný poukázal na to, že se v daném směru s úvahou finančního úřadu ztotožnil. Bylo na žalobci, aby řádnou identifikaci plateb provedl.
13. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. Na svém procesním postoji setrval i během jednání, které ve věci proběhlo.
IV. Posouzení věci
14. Žaloba není důvodná.
15. Soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť jde o vadu, která by bránila věcnému přezkumu rozhodnutí.
16. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit samotný obsah rozhodnutí nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí vůbec meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo tehdy, opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví jasný právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). Přezkoumatelnosti přitom nebrání, vycházel-li odvolací orgán z prvostupňového rozhodnutí, pokud i v takovém případě reagoval na odvolací námitku.
17. Napadené rozhodnutí shora uvedeným požadavkům na přezkoumatelnost vyhovuje, je řádně odůvodněné, jeho obsah není vnitřně rozporný či nesrozumitelný, závěry žalovaného jsou založeny na logických argumentech. Upozorňuje-li žalobce konkrétně na body 58 a 59, je soud přesvědčen, že ani v této části napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí. Žalovaný v bodech 58 a 59 odkázal na konkrétní části Zprávy o daňové kontrole, s nimiž se věcně ztotožnil, a dodal, že žalobce nevyužil časového prostoru k identifikaci jednotlivých plateb. Ze žalobcem zmiňovaných pasáží napadeného rozhodnutí je zřejmé, že si žalovaný osvojil závěry finančního úřadu obsažené ve Zprávě o daňové kontrole a shodně jako finanční úřad uzavřel, že předložené doklady neprokázaly souvislost mezi nákupy a prodeji zahraničních vozidel. Závěry žalovaného nejsou nelogické či zmatečné. Z hlediska přezkoumatelnosti obstojí. Námitka tak není důvodná.
18. Soud dále hodn