62 Af 45/2024- 183 - text
pokračování 9 62 Af 45/2024
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Filipa Skřivana a JUDr. Ing. Venduly Sochorové v právní věci
žalobce: Skupina dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, registrovaná pod DIČ: CZ699000207
zastupující člen skupiny SWS a.s.,
sídlem Dostihová 1, Slušovice
zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem
sídlem Palackého 10, Prostějov
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 31, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2024, č. j. 32610/24/5300-21442-711916,
takto:
I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 24. 10. 2024, č. j. 32610/24/5300-21442-711916, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 24 235,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Lichnovského.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) na základě daňové kontroly 4 dodatečnými platebními výměry ze dne 16. 8. 2023 doměřil žalobci daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období duben-červenec 2016 v celkové výši 48 981 093 Kč a současně mu uložil povinnost uhradit penále ve výši 15 796 220 Kč. Dospěl k závěru, že posuzovaná plnění (paměťové karty s označením Xpandisk s kapacitou od 128 GB do 512 GB) přijatá od společností PJ CARD s.r.o. (dále jen „PJCARD“) a A&T Warehouse (společně jen „dodavatelé“) byla zasažena podvodem na DPH, o němž žalobce minimálně mohl a měl vědět. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a dodatečné platební výměry potvrdil.
II. Žaloba
2. Žalobce namítá, že došlo k prekluzi práva stanovit daň. Jediným smyslem zjevně nadužívaných mezinárodních dožádání (80), se kterými žalovaný spojuje stavění lhůty pro stanovení daně, byla snaha správce daně prodloužit lhůtu. Aby mezinárodní dožádání mělo za účinek stavění prekluzivní lhůty, musí správce daně v žádosti o mezinárodní spolupráci položit takové otázky, které ze své povahy mohou přinést odpověď na podstatné okolnosti věci a musí mít věcnou a časovou souvislost s předmětem daňové kontroly. K podvodu mělo podle správce daně dojít výhradně v tuzemsku (všechny subjekty na pozici missing trader jsou české společnosti). Správce daně měl navíc i bez mezinárodních dožádání dostatek informací pro doměření daně. Pro mezinárodní dožádání proto neexistoval důvod.
3. Žalobce se jednotlivě vyjadřuje k 7 mezinárodním dožádáním (označovány účastníky jako MVI 1-7), se kterými daňové orgány spojily stavění lhůty. Ta se týkala společností [např. SENETIC SPÓŁKA AKCYJNA (dále jen „SENETIC“), Diera Blonie SP z o.o. (dále jen „Diera Blonie“)] či osob, o kterých následně není ve zprávě o daňové kontrole jediná zmínka, jsou v řetězci až za žalobcem, a tedy i za společnostmi, u kterých došlo k podvodu. Případně žalovaný zjišťoval informace, které mu už žalobce poskytl (MVI 4) nebo se týkaly plateb provedených v roce 2019, jejichž souvislost s posuzovanou věcí žalovaný nevysvětlil (MVI 7). Dle žalobce nešlo očekávat, že by odpovědi dožádaných orgánů mohly přispět k objasnění skutkového stavu.
4. Podle žalobce se v posuzovaném řetězci podvod na DPH neodehrál. Neexistují objektivní okolnosti svědčící o žalobcově vědomí o podvodu a žalobce zároveň přijal dostatečná opatření, aby své účasti na podvodu předešel. Opak daňové orgány neprokázaly, přestože si selektivně vybíraly skutečnosti svědčící v neprospěch žalobce, zatímco ignorovaly jeho námitky a jím citovanou judikaturu. Neprokázaly, že chybějící daň vznikla v důsledku podvodného jednání, že účelem transakcí bylo získání daňové výhody, ani nevysvětlily, v čem by zvýhodnění mělo spočívat. Daňové orgány neprokázaly ani existenci řetězců, tok zboží či právní důvody plateb. Žalobci nelze klást k tíži okolnosti, které nastaly u vzdálených článků řetězce, jelikož o nich nemohl vědět. Okolnosti, které daňové orgány považují za nestandardní, jsou pro velkoobchod se spotřební elektronikou obvyklé. Některé skutečnosti zmiňuje žalovaný poprvé v napadeném rozhodnutí, aniž by žalobce s nimi předtím seznámil. Důkazy z trestního řízení a soukromá komunikace paní F. nejsou podle žalobce přípustné. Proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.
III. Vyjádření žalovaného a další procesní stanoviska
5. Žalovaný se žalobou nesouhlasí. Žalobní námitky podle něj odpovídají námitkám uplatněným již v odvolání. Žalovaný je přesvědčen, že daňové orgány důkazní břemeno v nyní posuzované věci unesly. Správce daně není povinen prokázat příčinnou souvislost mezi uplatněným nárokem na odpočet daně a neodvedením daně, ani to, že účelem předmětných transakcí je získání neoprávněné výhody.
6. Mezinárodní dožádání byla účelná a k prekluzi práva stanovit daň tedy nedošlo. U přeshraničního obchodu jsou naprosto běžná. Mezinárodní dožádání, jež uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, souvisejí s kontrolovanými obdobími a všechny dotazy se týkaly buď přímých odběratelů žalobce nebo společností, které zajišťovaly skladování v Polsku, kam se zboží fyzicky přepravovalo. Z povahy zjišťovaných skutečností vyplývá, že správce daně nemohl uvedené informace získat vlastní činností a že byly způsobilé vyjasnit průběh podvodu v řetězci.
7. Žalovaný je oprávněn si sám zvážit co je a co není standardním chováním běžného racionálního podnikatele. Na posuzovaných obchodech nic standardního nebylo. Konečný odběratel žalobce prodával zboží za nižší cenu, než je nakoupil, zpátky na začátek řetězce. Narušení neutrality mělo u všech missing traderů v řetězci spojitost s daňovým podvodem. Nešlo ani o podnikatelská selhání, ani o důsledky zásahů správce daně. Ze zjištěných objektivních okolností v souhrnu vyplývá, že žalobce minimálně mohl a měl vědět, že se přijetím předmětných plnění zapojuje do řetězce obchodních transakcí zatížených podvodným jednáním.
8. Žalobce v replice uvádí, že závěry správce daně jsou nesrozumitelné. Není z nich patrné, jaká forma účasti na podvodu je žalobci kladena za vinu. Žalovaný v duplice setrvává na svém procením postavení. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dle daňových orgánů žalobce mohl a měl vědět, že je účasten podvodu. Zdůrazňuje, že judikatura citovaná v replice (stejně jako ta citovaná v žalobě) na posuzovanou věc nedopadá.
IV. Posouzení věci krajským soudem
9. Žaloba byla podána včas [§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)], osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).
10. Žaloba je důvodná.
11. Zdejší soud se nejprve zabýval otázkou namítané prekluze práva stanovit daň, neboť k prekluzi je soud povinen přihlížet i bez návrhu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 1341/08). Žalobce marné uplynutí lhůty spojuje s účelovým využitím institutu mezinárodního dožádání. Poukazuje na to, že dožádání nebyla součástí veřejné části spisu, týkala se zahraničních společností, přestože podvod měl být spáchán v tuzemsku, a správce daně ve zprávě o daňové kontrole z informací poskytnutých dožádanými orgány nevychází. V důsledku takových dožádání podle žalobce nemohlo dojít ke stavění lhůty.
12. Podle § 148 odst. 4 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), platí, že lhůta pro stanovení daně neběží po dobu ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci.
13. Finanční úřad (během řízení došlo ke změně správce daně, nicméně není důvod mezi nimi v nyní posuzované věci dále rozlišovat) zahájil v rámci základní prekluzivní lhůty daňovou kontrolu za všechna posuzovaná zdaňovací období dne 21. 5. 2019. Tím došlo k přerušení lhůty; nová lhůta pro stanovení daně by tedy uplynula dne 21. 5. 2022.
14. Žalovaný dále v bodě 232 napadeného rozhodnutí uvádí výčet 7 dožádání (označených MVI 1-MVI 7), se kterými spojuje stavění lhůty pro stanovení daně. Celková doba stavění lhůty z důvodu mezinárodní spolupráce dle § 148 odst. 4 písm. f) daňového řádu byla v posuzované věci dle žalovaného 899 dní. Lhůta pro stanovení daně by tedy podle výpočtu daňových orgánů uplynula dne 5. 11. 2024. Dodatečné platební výměry byly žalobci oznámeny dne 21. 8. 2023. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 10. 2024.
15. Zdejší soud na tomto místě poznamenává, že pro výpočet doby, po kterou se prekluzivní lhůta dle citovaného ustanovení staví, vychází v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu z toho, že do běhu prekluzivní lhůty se nezapočítává den odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci ani den obdržení odpovědi na tuto žádost (např. rozsudky Nejvyššího správního soud