7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

62 Af 49/2023- 64 - text  11 62 Af 49/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: R. H. zastoupen Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem sídlem Ždírec 99 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 9. 2023, č. j. 32180/23/5200-10422-711621 a č. j. 32541/23/5200-10422-711621, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jde o doměření daně z příjmů fyzických osob podle pomůcek za zdaňovací období 2017 a 2018. Předmětem žalobcova podnikání je provozování vinoték a jedné provozovny zlatnictví. 2. Vzhledem k tomu, že žalobce podal za rok 2017 i 2018 daňová přiznání bez vyplněných hodnot i příloh (tzv. blanketní daňová přiznání, u nichž uvedl nulové údaje), zahájil u něj Finanční úřad pro Kraj Vysočina postup k odstranění pochybností (výzvy k odstranění pochybností ze dne 24. 7. 2018, č. j. 1366601/18/2914-50524-712646, a ze dne 16. 9. 2019, č. j. 1597907/19/2914-50524-712464). Žalobce pochybnosti finančního úřadu neodstranil, proto u něj finanční úřad následně zahájil daňovou kontrolu (protokoly ze dne 13. 3. 2019, č. j. 399590/19/2914-60561-703256, a ze dne 11. 3. 2020, č. j. 293446/20/2914-60562-711795) a vyzval jej k prokázání skutečností rozhodných pro stanovení daně. Žalobce v průběhu daňové kontroly pochybnosti finančního úřadu nerozptýlil. Předložil sice prvotní doklady za pořízení zboží (faktury a výdajové podkladní doklady), avšak nepředložil účetní doklady (zejm. evidenci zásob), ze kterých by bylo možné ověřit, že nakoupené zboží bylo použito k jeho ekonomické činnosti. Bez řádné evidence zásob nebyla prokázána vazba na vykázané tržby, proto finanční úřad doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob (dále jen „daň“) podle pomůcek – dodatečným platebním výměrem ze dne 8. 2. 2022, č. j. 189569/22/2914-50523-712464, za zdaňovací období 2017 ve výši 1 187 557 Kč a dodatečným platebním výměrem ze dne 8. 2. 2022, č. j. 189764/22/2914-50523-712464, za zdaňovací období 2018 ve výši 21 984 Kč. Důvody a postup při stanovení daně podle pomůcek podrobně popsal ve zprávě o daňové kontrole ze dne 19. 1. 2022, č. j. 63321/22/2914-60562-711795 (dále jen „Zpráva“). 3. Proti dodatečným platebním výměrům podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 9. 2023, č. j. 32180/23/5200-10422-711621 (dále jen „první napadené rozhodnutí“), změnil dodatečný platební výměr na daň za zdaňovací období roku 2017 tak, že vyměřil žalobci daň ve výši 918 341 Kč (zohlednil uplatnění daňové ztráty). Dále rozhodnutím ze dne 27. 9. 2023, č. j. 32541/23/5200-10422-711621 (dále jen „druhé napadené rozhodnutí“), zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí finančního úřadu, jímž byla žalobci doměřena daň za zdaňovací období roku 2018. II. Žaloba 4. Žalobce považuje napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná a nezákonná. Je přesvědčen, že prokázal skutečnosti rozhodné pro stanovení daně. Nebyl tedy důvod k vydání výzev ani k přenesení důkazního břemena zpět na něj. Daňová přiznání obsahovala předepsané náležitosti a skutečnosti rozhodné pro vyměření daně. Nebyl proto důvod zahajovat postup k odstranění pochybností. Na výzvu k odstranění pochybností nereagoval z organizačních důvodů. 5. Žalovaný extenzivně aplikoval ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Pochybení žalobce nedosahovala takové intenzity, aby zatemnila obraz o hospodaření žalobce. Závěry správních orgánů zasahují do jeho práv ve smyslu § 5 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“). 6. Je přesvědčen, že nebyly naplněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Své povinnosti při dokazování řádně splnil, proto bylo možné stanovit daň dokazováním. Daň stanovená podle pomůcek je nesprávná, nepřesná a nezákonná; s touto námitkou se přitom správní orgány dostatečně nevypořádaly. 7. Žalovaný se nedostatečně věnoval také námitce nevyužití údajů z elektronické evidence tržeb (dále jen „EET“). Správce daně měl při stanovení daně využít údaje ze žalobcem vedené evidence tržeb. Strohá argumentace k nemožnosti využití EET obsažená v napadeném rozhodnutí je účelová. Údaje z EET jsou dostatečným důkazem ohledně výše tržeb žalobce. Svědčí rovněž o správnosti vedení účetnictví. Nebyly tak dány důvody pro odmítnutí tohoto důkazu. Pokud byla EET odmítnuta, bylo povinností správce daně náležitě vysvětlit, proč konkrétní důkaz nebyl proveden. 8. Navrhl, aby soud napadená rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svých vyjádřeních k žalobě (podaných zvlášť k jednotlivým zdaňovacím obdobím) uvedl, že finanční úřad nemohl vycházet pouze z původních „blanketních“ daňových přiznání. Navíc žalobce svá daňová tvrzení v čase postupně měnil. Finanční úřad opakovaně vyzýval žalobce k předložení evidence majetku a závazků, avšak žalobce nepředložil průkaznou evidenci zásob, ani jinou evidenci, která by stav a pohyb zásob v průběhu účetního období prokázala. Žalobce nepředložil ani inventarizaci zásob, proto finanční úřad nemohl ověřit vykázaný základ daně. Ve vztahu ke zdaňovacímu období 2017 žalobce neprokázal správnost provedení postupu přechodu z vedení daňové evidence na vedení účetnictví (tzv. převodový můstek). Byly tak naplněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. 10. Dodal, že stanovení daně podle pomůcek není nikdy zcela přesné, neboť jde o kvalifikovaný odhad. Podstatné je, aby použité pomůcky nebyly nepřiměřené a aby výsledná daň nevycházela ze zjevně nesprávných údajů, početních chyb a neodporovala zásadám logického myšlení. Finanční úřad ani žalovaný se žádných excesů nedopustili. V napadených rozhodnutích žalovaný dostatečně objasnil důvody nezohlednění údajů z EET. 11. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 12. Žaloba není důvodná. 13. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. 14. Platí přitom, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit samotný obsah rozhodnutí nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-76). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí vůbec meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo tehdy, opomene-li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012-45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64). Správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví jasný právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (např. v nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08). 15. Napadená rozhodnutí shora uvedeným požadavkům na přezkoumatelnost vyhovují, jsou řádně odůvodněná, jejich obsah není vnitřně rozporný či nesrozumitelný, závěry žalovaného jsou založeny na logických argumentech. Žalobce nepřezkoumatelnost spojuje zejména s nevysvětlením důvodů pro stanovení daně podle pomůcek a s neodůvodněným odmítnutím EET při stanovení výnosů. K tomu soud uvádí, že naplněním důvodů pro stanovení daně podle pomůcek (i jejich přiměřeností) se žalovaný podrobně zabýval v bodech 37–91 prvního napadeného rozhodnutí a následně v bodech 92–93 reagoval na obecnou námitku žalobce v tomto směru. Obdobně ve druhém napadeném rozhodnutí se danou námitkou žalovaný zabýval v bodech 31–68 a na námitku žalobce v tomto směru reagoval v bodech 69–70. Není tedy pravdou, že by se žalobci nedostalo vysvětlení, z jakých důvodů byla daň stanovena podle pomůcek. K využitelnosti EET se žalovaný vyjádřil v bodě 95 prvního napadeného rozhodnutí a v bodě 72 druhého napadeného rozhodnutí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vysvětlil, že se daňový subjekt nemůže domáhat použití konkrétních pomůcek. Tržby dle EET byly použity při zohlednění reálnosti stanovených výnosů, nicméně bylo vycházeno z toho, že se jedná o tržby minimální, neboť mohou existovat i další tržby, které se v systému EET objevit nemusely (např. fakturace). I k této námitce žalobce tak žalovaný poskytl řádné vysvětlení. Ostatně žalobce se závěry žalovaného v podané žalobě věcně polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelného vypořádání námitek možné nebylo. Námitka nepřezkoumatelnosti tak není důvodná. 16. Dále soud hodnotil, zda byly naplněny podmínky pro vyměření daně podle pomůcek, resp. zda správní orgány nepochybi