2 Ao 2/2007 — Nejvyšší správní soud

66 A 7/2024- 238 - text  18 66 A 7/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Petra Pospíšila, soudkyně Lenky Bahýľové a soudce Martina Kopy ve věci navrhovatele: A. Š. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Lukášem Klicperou sídlem Uruguayská 380/17, 120 00 Praha proti odpůrkyni: obec Lipovec sídlem Lipovec 200, PSČ 679 15 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územní plán Lipovec, schváleného usnesením zastupitelstva obce č. 2/11/ZO na zasedání konaném dne 12. 12. 2023 takto: I. Návrh se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odpůrkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Navrhovatel se domáhá toho, aby soud zrušil opatření obecné povahy – Územní plán Lipovec, schváleného usnesením zastupitelstva obce č. 2/11/ZO na zasedání konaném dne 12. 12. 2023 (dále též „napadené OOP“ nebo „územní plán“). 2. Navrhovatel vlastní v katastrálním území L. u B. pozemky zapsané na LV č. XA, včetně pozemků parc. č. st. XB, XC, XD, XE, XF, a parc. č. XG, XH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO (dále též „výrobní pozemky navrhovatele“), jež jsou v územním plánu zařazeny do plochy F.10. HU–PLOCHY VÝROBY A SKLADOVÁNÍ – SMÍŠENÉ VÝROBNÍ VŠEOBECNÉ (dále též „plocha HU“). Na těchto pozemcích navrhovatel provozuje zemědělskou výrobu a skladování, což je přípustným využitím pozemků v ploše HU. 3. Zároveň ale plochy HU mají v územním plánu podmíněně přípustné využití pro nové provozy zemědělské výroby, které mohou být umístěny na pozemcích v ploše HU za podmínky, že nebudou exhalacemi, hlukem a zápachem negativně ovlivňovat stávající zástavbu bydlení. A to je důvod, pro který navrhovatel proti územnímu plánu brojí. V předchozím územním plánu obce Lipovec byly totiž překážkou pro nové zemědělské provozy výroby pouze takové imise, které nad míru přípustnou narušovaly ostatní funkce v území, případně byly v rozporu s platnými předpisy. Navrhovatel tedy spatřuje zkrácení svých práv v tom, že regulace nastavená novým územním plánem znemožňuje rozšíření jeho podnikání na vymezených pozemcích o nové provozy zemědělské výroby. 4. Ve stejném katastrálním území je navrhovatel též vlastníkem pozemků parc. č. XL, XM, XN a XO (dále též „zemědělské pozemky navrhovatele), které jsou v územním plánu zařazeny do ploch F.14. MU.z – PLOCHY SMÍŠENÉ NEZASTAVĚNÉHO ÚZEMÍ–ZEMĚDĚLSTVÍ EXTENZIVNÍ. S tímto funkčním využitím rovněž není spokojen. 5. Nezákonnost územního plánu navrhovatel spatřuje v jeho vnitřní rozpornosti, neurčitosti, nedostatečném odůvodnění, rozporu se zásadami územního rozvoje, disproporcionalitě, a rovněž ve vadách v procesu přijímání, k čemuž poskytl podrobnější argumentaci (viz dále). 6. Soud neměl pochybnosti o splnění podmínek řízení. Návrh byl podán včas a navrhovatel je k jeho podání legitimován. Bylo tak možné přistoupit k jeho věcnému projednání. Soud tak učinil bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)]. Účastníci řízení jednání nepožadovali a soud neshledal jeho konání nezbytným. 7. Za účelem přehlednosti odůvodnění je rozsudek strukturován tak, že po shrnutí obecných východisek soudního přezkumu územních plánů jsou jednotlivé návrhové body tematicky seřazeny a vypořádány dle logické posloupnosti soudního přezkumu opatření obecné povahy (námitky procesního charakteru předchází námitkám hmotněprávním). Při posouzení zákonnosti napadeného OOP soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Argumenty navrhovatele a reakce odpůrkyně soud v rámci jednotlivých částí odůvodnění předřadil vlastnímu hodnocení. Vzhledem k tomu, že všechny nemovitosti, jichž se projednávaná věc týká, se nacházejí v katastrálním území L. u B., soud dále v textu již nebude označení tohoto katastrálního území, vyjma nezbytných citací, uvádět. II. Posouzení věci samé II. a) Soudní přezkum územních plánů – obecná východiska 8. Při přezkumu územních plánů je soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Nejedná-li se tedy o vady, k nimž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti, rozsah a zaměření přezkumné činnosti se odvíjí od návrhových bodů, resp. návrhové argumentace. 9. Proces pořizování územně plánovací dokumentace je stanoven právní úpravou [zejména stavebním zákonem, v tomto případě ještě zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu („stavební zákon“), a jeho prováděcími předpisy] a soud k námitkám navrhovatele ověřuje, zda se tento proces odehrál v zákonných mezích, zda výsledek tohoto procesu z hlediska svého obsahu není v rozporu s hmotným právem, a zda případná omezení dotčených osob (jednotlivců), jež z přijatého opatření obecné povahy plynou, nejsou nepřiměřená vzhledem k přínosům územně plánovací dokumentace pro veřejný zájem. 10. Obecně platí, že stěžejním úkolem soudů při přezkumu územních plánů je ochrana jednotlivce před excesy a nedodržením zákonných mantinelů. Soudy jsou při přezkumu těchto aktů vedeny zásadou zdrženlivosti a minimalizace zásahů. Při posouzení přiměřenosti zásahu do práv navrhovatele (jednotlivce) by měly postihovat pouze extrémní případy nezákonnosti, nikoli takové případy, ve kterých se obec pohybovala v rámci mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování [viz rozsudky Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006-74, a ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, č. 1462/2008 Sb. NSS]. 11. Je totiž nutno respektovat, že přijatý územní plán (či jeho změna) je projevem práva na samosprávu. Představuje společenskou dohodu o využití území, do níž se promítají vzájemně konkurující zájmy, soukromé i veřejné. A obec má (samozřejmě v rámci zákona) široký prostor pro autonomní rozhodování, jakým způsobem bude dané území využito. Přestože je nutné zájmy vlastníků dotčených pozemků při pořizování územního plánu (stanovování způsobu využití jednotlivých ploch, resp. pozemků) zvažovat, neznamená to, že budou mít tyto zájmy vždy přednost před zájmy jinými. Na konkrétní podobu územního plánu či zařazení pozemku do určitého způsobu využití není právní nárok (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 12. 9. 2018, č. j. 7 As 336/2017-50, srov. také usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3548/17). 12. Z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS, vychází ustálená judikaturní praxe, že v případě zásahu do věcných (vlastnických) práv soud posuzuje, zda má zásah ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod a zda je činěn jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Nesplnění některé z uvedených podmínek bude zpravidla důvodem pro zrušení územního plánu v té části, která s dotyčným zásahem souvisí. Není však úkolem soudu, aby se zabýval tím, zda zásah překročil spravedlivou míru anebo nikoli. Zásah soudu (zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části) musí být přiměřený závažnosti důvodů svědčících pro takový zásah a soud by k němu měl přistoupit jen tehdy, byl-li zákon porušen v nezanedbatelné míře, resp. došlo-li k nepřiměřeným dopadům do práv jednotlivých osob (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 Aos 3/2013-36, či recentní rozsudek téhož soudu ze dne 27. 2. 2025, č. j. 4 As 255/2024-46). II. b) Nekonání opakovaného veřejného projednání Argumentace navrhovatele 13. Podle navrhovatele mělo v průběhu projednávání územního plánu dojít k opakovanému veřejnému projednání, a to po úpravě návrhu územního plánu na základě veřejného projednání. K tomu však nedošlo. K této námitce navrhovatel teprve v replice k vyjádření odpůrkyně upřesnil, že v návrhu územního plánu, který byl předmětem veřejného projednání, byl pozemek parc. č. 1141/1 ve vlastnictví navrhovatele zařazen do plochy PU-PLOCHY VEŘEJNÝCH PROSTRANSTVÍ-VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ VŠEOBECNÁ. Proti zařazení pozemku do plochy PU podal navrhovatel dne 3. 7. 2023 námitky, jimž bylo dle slov pořizovatele částečně vyhověno způsobem, kdy tento pozemek bude zařazen do stabilizovaných ploch dopravy silniční DS (s. 125 odůvodnění územního plánu). Navrhovatel se však zařazení tohoto pozemku do této plochy nedomáhal. Tuto změnu podle něho nelze považovat za nepodstatnou, neboť jí došlo ke značnému omezení využití uvedeného pozemku. Změnou územního plánu nebylo vyhověno podstatě námitky navrhovatele a navrhovatel jí byl významně dotčen na svém vlastnickém právu. Argumentace odpůrkyně 14. Dle odpůrkyně ze znění § 53 odst. 2 stavebního zákona účinného v době projednávání (zákon č. 183/2006 Sb.) plyne, že opakované veřejné projednání územního plánu se vyhlašuje, pokud dojde k podstatné úpravě návrhu územního plánu. Protože v daném případě nedošlo k žádné podstatné úpravě návrhu územního plánu, k vyhlášení opakovaného veř