Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 2140 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 2140 občanského zákoníku stanoví, že pokud si někdo (předkupník) sjedná předkupní právo k nějaké věci, musí mu vlastník (dlužník) tuto věc nabídnout ke koupi, pokud by ji chtěl prodat někomu jinému.
§ 2140 Předkupní právo
(1) Ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému).
(2) Předkupní právo lze zvláštním ujednáním rozšířit i na jiné způsoby zcizení. Předkupní právo lze také ujednat i mimo souvislost s kupní smlouvou.
Paragraf 2140 občanského zákoníku stanoví, že pokud si někdo (předkupník) sjedná předkupní právo k nějaké věci, musí mu vlastník (dlužník) tuto věc nabídnout ke koupi, pokud by ji chtěl prodat někomu jinému.
Co to znamená v praxi
Vlastník věci, ke které existuje předkupní právo, nemůže tuto věc prodat třetí osobě, aniž by ji nejprve nabídl předkupníkovi.
Předkupní právo se primárně týká prodeje věci, ale je možné si smluvně dohodnout, že se bude vztahovat i na jiné způsoby převodu vlastnictví (např. darování).
Předkupní právo může být sjednáno i samostatně, tedy nemusí být součástí kupní smlouvy.
Na co si dát pozor
Pokud vlastník věc prodá třetí osobě, aniž by ji nabídl předkupníkovi, porušuje tím svou povinnost.
Je důležité přesně vymezit, na jaké způsoby zcizení se předkupní právo vztahuje, pokud má jít o širší rozsah než jen prodej.