22 A 23/2025 – Krajský soud v Brně

22 A 23/2025- 33 - text 5 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem v právní věci žalobce: P. P., nar. X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Janem Juračkou sídlem Tovární 881/7, 669 02 Znojmo proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2025, č. j. JMK 122514/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Znojmo ze dne 17. 4. 2025, č. j. MUZN 80126/2025. Tím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Žalobce totiž dne 5. 9. 2024 v 19:10 hod. v obci Dyje na autobusové zastávce u železničního přejezdu ve směru na obec Suchohrdly řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. X, RZ: X, aniž by byl držitelem (platného) řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu vozidel; tím porušil § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu. Za spáchání tohoto přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 30 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení spojené s projednáváním přestupku. 2. Správní orgány uvedly, že žalobce v okamžiku spáchání přestupku nebyl držitelem řidičského oprávnění, neboť toto pozbyl rozhodnutím Městského úřadu Znojmo ze dne 2. 4. 2024, č. j. MUNZ 11978/2024, které bylo potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 7. 2024, č. j. JMK 108894/2024, a nabylo právní moci dne 12. 8. 2024. Pokud je s řidičem vedeno řízení o přestupku, za nějž mu podle zákona hrozí trest zákazu činnosti, má řidič tomuto riziku přizpůsobit míru své procesní bdělosti a opatrnosti v řízení. Neučiní-li tak a nadále pokračuje v činnosti, jejíž zákaz mu mohl být uložen, aniž by se přiměřeně zajímal o stav či výsledek řízení o přestupku (tj. zejména v přiměřených intervalech zjišťoval, jak řízení pokračuje, případně zda již skončilo a s jakým výsledkem), může se dopustit přestupku spočívajícího ve výkonu zakázané činnosti přinejmenším ve formě nevědomé nedbalosti. 3. Žalobce v žalobě namítá, že mu nebylo řádně doručeno rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2024 ve věci jeho „prvního“ přestupku (v němž mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, který měl v nyní projednávané věci porušit); toto rozhodnutí proto nemohlo nabýt právní moci. Sdělil totiž správnímu orgánu adresu pro doručování „X“, což je současně i adresa sídla společnosti X, v níž je jednatelem. Žalovaný ovšem tuto adresu pro doručování nerespektoval a předmětné rozhodnutí na ni nezaslal. Žalobci se tudíž rozhodnutí nedostalo do jeho dispozice. Nemohl proto naplnit subjektivní stránku přestupku, který je mu kladen za vinu. Žalobce zdůraznil, že pokud není prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty, musí správní orgán řízení o přestupku zastavit z důvodu, že vina obviněného nebyla náležitě prokázána; to však v řešené věci správní orgány neučinily. 4. Žalovaný ve vyjádření poukazuje na to, že žalobce opakuje identické námitky, s nimiž se již vypořádal v napadeném rozhodnutí. Tvrzení, že žalovanému sdělil doručovací adresu, žalobce nijak nekonkretizoval. Neuvedl, kdy ani jakým způsobem tak měl učinit; toto své sdělení ani nikterak nedoložil. Žalovaný konstatuje, že prověřil obsah prvostupňového i odvolacího správního spisu ve věci „prvního“ přestupku žalobce a žádné jeho podání ve smyslu § 19 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) v nich není obsaženo. Námitka žalobce je proto lichá, k žádnému pochybení při doručování nedošlo. Subjektivní stránka skutkové podstaty přestupku byla naplněna. 5. Krajský soud v Brně ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl bez jednání. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to v rozsahu žalobního bodu, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s. ř. s.); současně ověřil, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 6. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 7. Soud předesílá, že žalobce uplatnil v žalobě v zásadě totožnou argumentaci, jakou uvedl již v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí ze dne 4. 6. 2025 (srov. str. 2). Žalovaný na to v napadeném rozhodnutí reagoval následovně: „Pokud jde o adresu, na kterou má být doručováno, je primární doručovací adresa ve smyslu § 19 odst. 4 správního řádu, tedy správní orgán doručuje na adresu, kterou jako doručovací sdělí správnímu orgánu sám účastník řízení. (…) Pokud takovou adresu správnímu orgánu účastník pro konkrétní řízení nesdělí (nemá datovou schránku a nemá doručovací adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel), doručuje se na adresu trvalého pobytu. Obviněný namítá, že správnímu orgánu sdělil adresu pro doručování „X“, nicméně nekonkretizoval, kdy a jak tak učinil (písemně, ústně do protokolu, v rámci podaného odvolání). K této námitce se lze vyjádřit pouze v obecné rovině, když odvolací orgán žádné podání účastníka v dané věci, kde by sdělil adresu pro doručování, neeviduje, tato není součástí spisového materiálu vedeného v rámci předmětného odvolacího řízení. Doručovací adresu obviněný neuvedl ani v podaném odvolání ze dne 24. 5. 2024, kterým napadl rozhodnutí Městského úřadu Znojmo, ani spisový materiál vedený Městským úřadem Znojmo neobsahuje žádné podání obviněného, kde by doručovací adresu sděloval.“ 8. Žalobce na tuto pasáž odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nereaguje a v žalobě toliko doslovně opakuje své prosté tvrzení, že „sdělil správnímu orgánu adresu pro doručování a to X“. Neuvádí ovšem kterému správnímu orgánu, kdy tak učinil, jakou formou ani nedokládá kopii (scan) svého podání, natož doklad o jeho odeslání. 9. Soud konstatuje, že součástí správního spisu, který byl v nyní projednávané věci žalovanému předložen a na jehož základě vydal napadené rozhodnutí, byl také spisový materiál k věci sp. zn. SMUZN 12580/2023 DOPP/DuM (k tomu srov. přílohy předkládací zprávy prvostupňového správního orgánu ze dne 9. 6. 2025). Žalovaný tedy měl k dispozici také podklady týkající se řízení o „prvním“ přestupku žalobce. Ze správního spisu vyplývá následující: V dané věci byl Policií České republiky oznámen přestupek žalobce, přičemž policejní orgán ve svém sdělení uvedl adresu trvalého bydliště žalobce. Ve správním spise je založen protokol o lustraci osoby žalobce v Systému základních registrů – registru obyvatel, z nějž vyplývá, že trvalé bydliště žalobce je na adrese „X“, přičemž „občan nemá v SZR informaci o doručovací adrese“. Následně prvostupňový správní orgán oznámil žalobci zahájení řízení a předvolal jej k ústnímu jednání. Tuto písemnost mu zaslal na adresu trvalého bydliště, doručena mu byla fikcí. Žalobce se na ústní jednání dostavil. V protokolu o jednání, kterým sám žalobce podepsal, je jako adresa pro doručování uvedena adresa trvalého pobytu. Prvostupňový správní orgán poté vydal rozhodnutí, které si žalobce převzal osobně na úřadě; při tomto úkonu žádnou doručovací adresu nesdělil. V odvolání sepsaném vlastnoručně žalobcem není žádná jeho adresa uvedena [srov. spis sp. zn. SMUNZ 12580/2023 DOPP/DuM]. V průběhu řízení před žalovaným žalobce žádnou písemnost prvostupňovému ani odvolacímu správnímu orgánu nezaslal. Následně žalovaný vydal rozhodnutí, jímž potvrdil mimo jiné žalobci uložený zákaz řízení všech motorových vozidel. Žalovaný toto rozhodnutí zaslal žalobci na adresu jeho trvalého bydliště, žalobci bylo doručeno fikcí dne 12. 8. 2024, kdy také nabylo právní moci [srov. spis sp. zn. S-JMK 80597/2024/OD/Os]. 10. Krajský soud tedy dospěl ke stejnému skutkovému zjištění, jaké uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, totiž že ve spisovém materiálu k věci „prvního“ přestupku není založeno žádné jeho podání, v němž by sděloval svou doručovací adresu a požadoval, aby mu správní orgány zasílaly písemnosti právě na ni. Doručovací adresu neměl žalobce evidovanou ani v registru obyvatel. 11. Jelikož žalobce neuvedl naprosto žádné konkrétní detaily ohledně toho, kdy (údajně) správním orgánům v řízení o jeho „prvním“ přestupku sdělil svou doručovací adresu, toto své neurčité tvrzení přitom ani nedoložil žádným důkazním prostředkem, nemá soud důvod pochybovat o věrohodnosti a správnosti obsahu řádně žurnalizovaného správního spisu. Z něj vyplývá, že žalobce v řízení o „prvním“ přestupku nikdy nesděl